Ráno následujícího dne bylo trochu hektické. No nebylo se čemu divit, psi byli z blížící se ho stěhování značně nervózní. Orion přes noc moc nespal, musel furt myslet na incident s čokoládou. Spát šel téměř s prázdným žaludkem, a to i přesto, že se Molotovovi a Taře na lovu docela dařilo. Nejvíc tedy překvapila Ruffle, která ulovila vypasenou krysu. Sice to byla zase ta hnusná krysa, ale na Ruffle to byl úctyhodný úlovek a tak si všichni pochutnali. Dal si sousto vykrmeného holuba, kterého se jim podařilo chytit a šel spát. Tedy v rámci možností. Svědomí mu nedalo klid.Když se ráno probudil, byla venku ještě tma. Orion byl vzhůru jako první a tak se vyběhl provenčit. V přízemí narazil na Sama a Bree, byly na hlídce. Chvíli s nimi nahoře poseděl, ale jakmile se rozednělo, vrátili se všichni tři zase dolů. To už byli vzhůru snad všichni. Ginger byl ve svém koutku s Evženem a Chipem a něco jim říkal. Oriona na malou chvíli potěšilo, že vidí Chipa se s někým normálně bavit. Na chvíli spanikařil, hledal pohledem Saye, ale pak ho spatřil u fen a oddechl si. Co jim asi říkal? Ptal se sám sebe Orion. Ginger si pak zavolal Sama a Saye. Oba dva za ním přiběhli. I Orion nesměl chybět.,,Same, rád bych, abys ten postroj měl ty. Myslím, že ti bude pasovat." Pronesl Ginger a pohlédl s důvěrou na flekatého psa. Ten byl docela překvapen.,,Já?" Otázal se překvapeně, ale v jeho hlase bylo poznat, že se mu do toho moc nechce. Ginger jen přikývl.,,Sayi? Víš, jak to nandat?" Obrátil se na ovčáka. Ten doposud pokukoval po krabicích poházených po podlaze.,,Ehhh, no, můžu to zkusit. Zapnout to ale asi nezvládnu." Štěkl a přiskočil k Samovi a Gingerovi, ten mu podal postroj. Say ho hned začal zkoumat a zkoušet. Evžen, Chip a Orion to pozorně a mlčky sledovali. Bylo to trochu trapné, ale co už. Sam v Saye vložil plně svoji důvěrou a nechal se "oblékat". Po nějaké té chvilce se ovčákovi podařilo postroj Samovi nasadit. I když měl Say radost ze svého úspěchu, postroj potřeboval ještě zafixovat, aby na Samovi držel. To se Say obával, že nezvládne. Když mu postroj dával jeho páníček, používal k tomu ruce a prsty, takže to považoval za nemožné.Po chvíli zkoumání zápínání ho napadlo, že udělat uzel bude možná jednodušší, pokus si tedy pamatuje, jak na něj. Nějakou dobu s těmi popruhy čaroval, až se mu povedlo udělat něco, co se z dálky podobalo uzlu. Důležité bylo, že to na Samovi drželo. Pak poodstoupil, aby se podíval na svoje veledílo. Musel se nad tím pousmát. ,,Netlačí tě to?" zeptal se ještě Sama, ale jeho odpověď mu stejně byla šumák. Měl prostě radost ze svého úspěšného uvázání postroje. Sam stejně zakroutil hlavou, že jako netlačí. Tvářil se však, že mu to moc pohodlné není.,,Zatleskal bych." Zavtipkoval Orion při pohledu na Sama.,,Výborně!" štěkl Ginger. ,,Ještě do jedné z těch kapes uložím tu krysu, co včera Molotov chytil a můžem vyrazit!" dodal a už odbíhal na druhý konec místnosti za Molotovem a Tarou.,,Tak tedy vyrazíme, nač to zdržovat." Pronesl Orion s pohledem za Gingerem.,,To bude náš pohřeb,.." Zakroutil hlavou Chip a někdo mu to mručením odsouhlasil. Orion to nechtěl přiznávat, ale v tomhle měl Chip asi pravdu. Pokud Say lže a dovede je do nějaké pasti, tak budou pěkně nahraní. Nebo třeba ten ovčák ani neví, co dělá. Nebo si třeba jen namlouvá, že existuje země bez války. Je tu tolik možných teorií, co se může pokazit, ale Orion na to teď myslet nechtěl. Jakmile Ginger přiběhl zpět s krysou v zubech, Orion odběhl na schody a zaštěkal; ,,Jsou tu všichni?"Ginger poskočil k Orionovi a přejel po psech pohledem. Ti mezitím přišli ke schodům. Ginger se na Orionova podíval a kývl, byli tu všichni. Všichni byli odhodláni se vydat na cestu za lepším zítřkem, ale v očích měli nejistotu a strach. Orion to moc dobře viděl. Teď už ale couvnout nemohl, neměl na výběr, musel je společně se Sayem vést na smrt. Aspoň tak mu to připadalo. a p,,Vyrážíme." Zavelel a podíval se na Saye. ,,Půjdeš se mnou v předu a povedeš nás." Ten kývl a přiskočil k Orionovi. Pak se psi rozešli nahoru po schodech. Orion se díval všude kolem, v duchu se s tímhle místem nešťastně loučil. Byli tu se smečkou několik měsíců a nic špatného se jim tu nestalo. Pomalu tu však v okolí docházela kořist a tak by se stejně dříve nebo později museli přestěhovat.Venku před obchodním domem se Orion se Sayem pozastavili a počkali až se i ostatní dostanou ven. Za Orionem se Sayem šel Chip, za ním Saren, pak Bree s Ruffle, Sam s Evženem, Ginger a jako poslední Tara s Molotovem. Say se rozhlédl. Měl na výběr se tří ulic. A vybral si tu nejvíce vlevo, na opačnou stranu od náměstí. ,,Tudy!" Zavelel a psi ho následovali.Téměř všichni psi si mezi sebou povídali, ale Orion mlčel. Dával pozor, aby se někde nevynořila třeba nějaká dvoutlapka a zároveň vzpomínal, kde všude byl a co v ulicích, kterými procházeli, před dávnou dobou našel. Když se smečka do obchodního dobu poprvé nastěhovala, byly tyhle ulice rušnější částí města. Dnes už tu byla vzácnost zahlédnout někoho živého. Ač to bylo k neuvěření, i dvoutlapky se před venkovním světem kdesi schovávali.Jednou se Saren našel v zemi díru, podobnou jako tu, u které si schovával jídlo. Když chtěl dolů seskočit, aby se podíval, jestli tam nenajde třeba něco k snědku, zaslech vzdálené hlasy dvoutlapek vycházející právě z díry. Od té doby byl přesvědčený, že většina dvoutlapek se schovává v dírách. Kdo ví, co je na tom pravdy.,,Víš jistě, že jdeme správně?" Prolomil po chvilce Orion. Say pořád pokukoval po okolí a větřil. Bylo vidět, že tedy nejde jentak za nosem, ale že se snaží chytit stopu a vzpomenout si na správnou cestu.,,Jasně, tady si to pamatuju." Odvětil sebevědomě a vedl psi dlouhou ulicí podél malých domků. Ulice se trochu svažovala dolů, Orion věděl, že brzy budou na kraji města. Dál už nikdy nebyl. Aspoň né na téhle straně od města. Když domy začínaly pomalu ubývat, zastavil se, aby zkontroloval smečku. Všichni vypadali i přes vážnost situace pozitivně naladěni, nikdo si na nic nestěžoval, dokonce ani Chip.,,Všichni dobrý?" otázal se pro jistotu Orion. Psi souhlasně zaštěkali a potvrdili, že se o ně Orion strachuje možná až moc. Dal tedy povel k pochodu. Psi se opět rozešli s Orionem a Sayem ve vedení. Jak tak Orion šel vedle Saye, pozorujíc ho, říkal si, jaký byl asi jeho životní příběh. Byl u nepřátelských dvoutlapek už narozen? Nebo to byl třeba nalezen? Byl zabaven?Jakmile prošli kolem posledního domu, tvrdá kamenitá cesta končila a začínala písčitá, která se stáčela směrem do lesa. Tudy Orion ještě nešel. Byl moc zvědav, kam je Say dovede. Zatím to vypadalo, že ví, kam jdou. Sotva už vstoupili na okraj lesa, už byla cítit příjemná vůně borovic.V minulosti už Oriona napadlo se přestěhovat do lesa, jemu samotnému by to bylo příjemnější, ale hodně psů bylo zvyklých na pohodlí města a tak bylo zbytečné to navrhovat. Jemu život ve městě nevadil, ale když teď procházel lesem, věděl, o kolik toho přišel.,,Je to hodně daleko?" Štěkl kdosi za Orionem se Sayem. Když se Orion otočil, spatřil klející Ruffle, jak si ze srsti snaží vytáhnout zamotané jehličí a malé větvičky. Pro malého psa s takovou srstí, jakou měla Ruffle, to asi nebyla úplně příjemná procházka. A to ještě pořád šli po písčité lesní cestě vytvořené dvoutlapkami, nikoli lesním porostem.,,Tahle cesta je sice možná dlouhá, ale na jejím konci jsme už skoro u cíle." Odvětil zamyšleně Say a hleděl do hlubokého lesa, který cesta prořezávala.,,A určitě máme jít po cestě? Nevede třeba k nějakému dvounožčímu obydlí?" Pochyboval Orion.,,Po cestě je to nejrychlejší, obydlí dvounožců pak stačí obejít." Ujistil ho Say a pokračoval v cestě. Orion už na to nic neřekl, rozhodl se mu věřit. Psi tedy pokračovat dál v cestě.Jak bylo poledne, kdy slunce hřálo nejvíc - i když už bylo jasné, že brzo přijde podzim -, psi začínali mít hlad. Sam nesl v postroji sice včerejší krysu,a le to bral Orion jako případ nouze. Cesta se prozatím vůbec nezměnila - stále písčitá cesta v hlubokém lese. Někteří psi jako Evžen, Ruffle, Bree a Sam si cestu krátili proháněním se po mechu mimo tvrdou cestu. Orion měl při pohledu na ně radost. Když se vysokou rychlostí prohnali okolo Saren a Chipa, Orion si už už myslel, že Chip bude peskovat, ale ten hhravě zavrčel a k honičce se přidal. To Oriona potěšilo ještě víc. Psi měli ze změny prostředí očividně radost.,,Sayi? Ještě jsme nic nejedli, co kdybychom si dali pauzu?" Bylo vidět, že Say z toho není moc nadšený, kdo ví proč. ,,Jasně, i já mám docela hlad." řekl nakonec a odbočili z cesty do lesa.,,Pojďme si odpočinout tady mezi ty malé jedle, za nimi nás nikdo z cesty neuvidí a nemusíme se tak strachovat, že by nás někdo viděl." Poukázal Sam na shluk několika malých jehličnatých stromků daleko od cesty. To se zdálo jako ideální místo pro odpočinek. Ginger byl za pauzu rád, už nezvládal v kuse chodit tak dlouhé treky jako za mlada. Ruffle taky chvilku pro sebe ocenila, aby si ze srsti vyndala všechny větvičky a jehličí, co se jí v srsti zachytily hlavně při honičce s ostatními.,,Same, Saren, Chipe, půjdete se podívat po něčem k snědku?" Nebyla to tedy otázka, ale rozkaz. Tara s Molotovem se na Oirona děkovně podívali, byli rádi, že nemusí jít tentokrát lovit oni. Orion věděl, že to jsou nejlepší lovci,a le také věděl, že je nemůže posílat na lov každý den. Lovit uměli všichni psi, tak proč by se nemohli vystřídat?Jak tři psi zmizeli ostatním z dohledu, Orion si lehl vedle Gingera a položil si hlavu na tlapky. Ruffle si čistila kožísek a Bree s Evženem se váleli na zádech po zemi. Tara s Molotovem odpočívali také s hlavou na tlpakách. Say pravděpodobně moc odpočívat nechtěl, stál na nohou a čmuchal.,,Když si pospíšíme, tak tam můžeme být už dnes!" Štěkl, když větřil po lese.,,Dnes? Já bych to tak moc nehrotil. Až se najíme, vyrazíme dál, ale nebudeme nikam pospíchat a až se začne stmívat, někde se utáboříme a vyrazíme zase ráno." Rozhodl Orion a byl si jist, že s ním i ostatní budou souhlasit. Say chtěl oporovat, ale rozmyslel si to a jen přikývl.Když se vraceli lovci, Ruffle vyskočila na tlapky a bezmyšlenkovitě vrtěla ocasem. Sam v tlamě nesl zajíce, už z dálky to Orion poznal. I Saren s Chipem něco nesly, ale z dálky to moc vidět nebylo. Nakonec se ukázalo, že Saren chytila myš a Chip nějakéhho opeřence, možná menší sojku. Každopádně to všechno vypadalo moc chutně. Psi se aspoň konečně pořádně najedli. Po jídle si ještě chvíli dali přestávku a pak zase vyrazili se Sayem ve vedení, který se na cestu už nemohl dočkat. Vrátili se na písčitou cestu a pokračovali v cestě. Protože byli najedení, byli trochu pomalejší než předtím, ale ještě měli před setměním na cestu dost času...