Orion už byl Samovi na dosah. Překročil práh jednoho bytu - odtamtud šel Samův pach nejvíc - a tiše našlapoval k místnosti, kde se domníval, že se jeho flekatý přítel nachází. A opravdu. V místnosti bylo několik kusů poházeného nábytku a dvoutlapčí pelech, kde leželo spoustu neidentifikovatelných věcí. A u velkého rozbitého okna tam seděl Sam. Seděl tam bez jediného hnutí a zíral na městskou scenérie - né že by něco bylo pořádně vidět -.

,,Same?" Oslovil Sama ještě před tím, než za ním přijde. Kdyby na sebe neupozornil, mohl by se leknout a nemuselo by to dopadnout dobře. Sam však na oslovení nereagoval, a tak se Orion rozhodl přijít až k němu.

,,Same .. co tady děláš?" Najednou jako by s ním Orion soucítil. Věděl, že Sam občas smutní ohledně svých majitelů a jistě se mu po nich stýská. Nehledě na to, že ho musí jejich situace nesmírně vyčerpávat. Ostatně jako všechny ostatní.

,,Já jsem jen potřeboval na chvíli vypustit páru." Řekl tiše Sam s pohledem upřeným na náměstí.

,,Měl jsem o tebe starost." Přiznal Orion a podíval se na Sama vážněji. Nehledě na to, měl ve smečce nějaké povinnosti. City občas musely jít stranou. Sam mu konečně věnoval klidný pohled.

,,Moji páníčci taky bydleli v podobném domě. Rád na ně vzpomínám, měli mě moc rádi. Stýská se mi,.." Posmutněl Sam a vstal od rozbitého okna. Zamířil mezi futra, kde se zastavil a podíval se zpět na Oriona. Ten k němu poskočil.

,,Ale to už je minulost, Same. Pokud vím, tvoji páníčci už dávno zemřeli. Jak tvoje tak i moje realita je teď tam dole, a to i když je někdy těžký se s tím smířit." Štěkl Orion. Věděl, že to jsou trochu hrubší slova a tak je nezapomněl říct konejšivým a chápavým hlasem. Sam se podíval na svoje tlapky a pak zpět na Oriona.

,,Máš pravdu. Bylo to ode mne nezodpovědné. Promiň." Uznal Sam. Orion mu věnoval chápavý pohled a předběhl ho.

,,Tak pojď, jinak tě psi roznesou na kopytech. Dneska se Molotovovi a Taře moc dobré jídlo chytit nepodařilo, takže mají hlad. Chip by možná snědl i toho zraněnýho ovčáka." Zavtipkoval Orion, i když si byl tak na padesát procent jist, že by toho Chip schopen byl. Pak už poklusem mířil dolů ze schodů pryč z domu. Sam ho následoval.

 Při cestě po schodech si Orion letmo představil, že by Samův hrnec z jeho skrýše zmizel. Přeci jen to nebyl nějaký promyšlený úkryt, jen místo pro odložení. Byla to pro Oriona docela děsivá představa a tak, když se dostavil na náměstí se Samem v patách, spadl mu kámen ze srdce. Hrnec byl stále odložen za hromadou sutin jako předtím. Nechal Sama, aby pro něj došel on a společně pak zamířili zpátky do obchodního domu.

,,Tak co, jseš připravenej na vysvětlování?" Uchechtl se Orion ještě před domem. Samovi to bylo jedno a podle toho taky reagoval. ,,Hmm.." zamručel a dál to neřešil.

 Z dolního podlaží domu se ozývalo jen přehlušující ticho. Orion dvakrát štěknul, aby se psi nebáli, že jde za nimi někdo cizí. A po schodech dolů už Orion slyšel klapání drápků o podlahu. Psi se jistě těšili na zbytek jejich večeře. Jako první ho přivítala Bree, po dalším soustu pravděpodobně toužila nejvíc. A vypadala ze všech psů spolu se Saren v nejlepší kondici. A to všichni jedli stejně. Jako další přišel Chip, avšak narozdíl od Bree měl spíše vyčítavý pohled, než plný očekávání. Po něm už přišli i ostatní psi, dokonce i Ginger.

,,Tak jsme tu. Sam se jen někde zapomněl." Oznámil a podíval se na dalmatina stojícího vedle něj na schodech. Netušil, jestli bude psům tohle doůvodnění stačit, ale víc to rozebírat nehodlal. Sam nakonec jídlo přinesl, takže jim žádné vysvětlení nedlužil. A Orion chtěl, aby to tak zůstalo.

,,Kdo chce jíst?" Štěkl povzbudivě Sam a popoběhl s jídlem ke krabicím podél stěny. Tam jídlo odložil a počkal na ostatní. Psi se následně najedli podle pravidel. Po dlouhé době se docela dobře najedli.

,,Bylo to skvělé Same!" Štěkla chvalně Ruffle. Orion se od odpočívajících psů zvedl.

,,Kdo má dneska nahoře hlídku?" Optal se, nemohl si totiž pamatovat všechno.

,,To já. Já a Chip." Ozvala se Saren. Orion na ní kývnul a podíval se na Chipa. Byl rozvalený u krabic a nevypadal, že by se chystal na hlídku. Orion otráveně vzdychl.

,,Chipe? Nemáš dneska hlídku?"

,,Asi mám." Odvětil nezaujatě ležící Chip.

,,A proč tam ještě nejsi?" Na to se černobílý pes s otráveným pohledem zvedl a přidal se k Saren, která čekala u schodů, až se Chip uráčí zvednout. Ten byl pravděpodobně unavený Orionovi odporovat. Když však stoupal se Saren vzhůru, uslyšel ho Orion si pro sebe zašeptat něco jako ,,Blbeček..". Musel se nad tím uchechtnout.

 Den pro psy téměř končil, byl čas se uložit k odpočinku. Psi se pomalu rozcházeli na svá místa určená ke spánku. I Orion takové měl, poblíž Sama a Molotova. Před spánkem se však rozhodl ještě navštívit Gingera a toho zraněného.

,,Gingere? Jak se mu daří?" Zeptal se hnědobílého teriéra a poukázal na zraněného psa. Ginger ho zrovna kontroloval.

,,Nic nového. Ještě se neprobudil, ale dejme mu čas." Odpověděl Ginger. Orion přišel blíž, aby si psa řádně prohlédl.

,,Ten postroj by si měl sundat. Nelíbí se mi." Dodal po delší odmlce.

,,Ani mě ne."

,,No nic Gingere, půjdu si lehnout. Kdyby něco, tak mě vzbuď." Pravil Orion a vydal se na své místo podél krabic. Molotov už na svém místě spal, Sam něco v povzdálí řešil s Bree. Orion měl na svém místě kus hadru, který teda ve větším pohodlí vůbec nepomohl, ale aspoň neležel na studené zemi. Nahoře v patře byla spousta hadrů, takže o ně nebyla nouze. Když se Orion schoulil na hadru do klubíčka, doufal, že se dnes večer vyspí déle než obvykle. Často se v noci probouzel, třeba jen proto, že se chtěl ujistil zda-li jsou všichni v pořádku, či jestli celé tohle není jen sen. Zamhouřit v klidu oči mohl až tehdy, kdy byly všichni psi na svých místech a pospávali.

 Zdálo se, že tahle noc bude klidná. Až do doby, kdy Oriona nad ránem probudilo hlasité vrčení a štěkání. Ještě než Orion otevřel oči, doufal, že je to jen sen. Nechtěl se probudit a řešit zas nějaký problém, za kterým byl stejně zase Chip. Ale musel. To co spatřil, prvně vůbec nepochopil. Zraněný pes byl už vzhůru a vrčel na Bree, která byla schovná za Tarou. Taky vrčela, což Oriona překvapilo. Bree byla k cizím psům vždycky odtažitá. Byl tam i Ginger, který se snažil situaci sklidnit a několik přihlížejících. Orion se okamžitě zvedl na tlapky a běžel k incidentu.

,,Co se děje?" Štěkl Orion a Bree mu vzápětí odpověděla.

,,Já s ním tohle místo sdílet nechci! Dokud na sobě bude mít ten postroj, tak ho tu nechci!" Zraněný pes celou dobu vrčel, ale po téhl větě vypadal, že po malé Bree vystartuje, i když jí Tara kryla. Orion si vyměnil s Gingerem pohled.

,,Hele, hele, uklidni se,.." Štěkl Orion po zraněnému a ten se na něj podíval.

,,Nebudete mi říkat, co mám dělat!" Skoro jako by to řekl sám Orion. Co to zraněný vyřkl, už už se hnal po Bree, ale Orion musel zakročit. Zavrčel, chytl černého ovčáka za krk a skolil ho na zem, kde s ním trocha zatřásl a zůstal nad ním mu vrčet do obličeje. Zraněný ovčák byl sice o něco větší, než Orion, ale stále byl zraněný a trochu malátný. Navíc, když šlo do tuhého, Orion si své místo dokázal prosadit.

,,Zachránili jsme ti život ty blbečku, tak se sakra zklidni a projev nám trochu vděčnosti!" Štěkl Orion. Ovčák ještě chvíli hleděl vrčíc Orionovi do očí, ale po chvíli to pochopil a odvrátil tiše pohled. Orion od něj tedy uskočil a oklepal se. Opravdu tohle neměl zapotřebí. Ovčák zůstal ještě chvíli ležet na zemi.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal se Orion a popošel k Gingerovi. Tara s Bree to sledovali už z větší vzdálenosti.

,,Say. Jmenuju se Say." Odvětil ovčák a zvedl se ze země. Na psy se nepodíval.

,,A pamatuješ, co se ti stalo?" Otázal se Ginger, chtěl vyzkoušet, co všechno si je schopen vybavit.

,,Můj páníček a já jsme měli úkol. Musím se za páníčkem vrátit, protože jsme ten úkol ještě nedokončili."

,,Je mi líto, že ti to takhle musím říct, ale ten úkol asi ani nedokončíš. Tvůj pániček je pravděpodobně mrtvej." Řekl Orion narovinu. Možná to měl trochu citově přibarvit, ale co už, holt si to ten pes bude muset přebrat po svým. Ten se zahleděl do země a pak se podíval na Oriona.

,,Lžeš. Musíš lhát! Můj páníček žije a má o mě jistě strach!" Snažil se Orionova slova vyvrátit.

,,Promiň, ale je to tak." Na ta slova ovčák opět odvrátil pohled a se sklopenýma očima začal kňučet. Ginger se podíval na Oriona. ,,Vidíš? Je to pes jako my ostatní, není od nás ničím odlišný." Šeptl Ginger a vykročil blíž k ovčákovi.

,,My všichni jsme tu ztratili páníčka, víme jak ti je." Snažil se ho trochu ukonejšit. Ten ještě chvíli bez hnutí kňučel a pak přestal.

,,Jsem vám opravdu vděčný, že jste my pomohli, ale musím se vrátit domů. Musím najít páníčka a vrátit se domů." Štěkl a byl téměř na odchodu.

,,Počkej, počkej,.. teď nikam nepůjdeš. Venku to není bezpečné a jsi navíc zraněný." Štěkl Orion klidně. Sice to znělo, jako by mu na něm nějak extra záleželo, ale opak byl pravdou. Jen nechtěl toho psa nechat jít bez odčinění jejich dobrého skutku. Konec konců, za mrtvolou jeho majitele ho mohl zavést kdykoli.

,,Prosím, nechte mě jít! Můžu vám pomoct!" Ovčák zněl zoufale.

,,Pomoct? A jak prosímtě? Víš snad o nějakém zdroji jídla? Nebo místě, kde se nebudeme muset každý den skrývat?" I když Oriona ovčákova slova zaujala, nemohl mu věřit.

,,Neslyšeli jste o zemi bez války?"