Psi se zuřivě rozštěkali. Orion ani nerozumněl, co někteří štěkali. Ale bylo mu jasné, co říct chtěli.

,,Jak jsi sem mohl přivést nepřátelského psa? Ještě k tomu nějakýho krypla?!" Ozval se Chip. Orion se na psy podíval. Byly tu dvě malé fenky fenky, černobílá Bree, která byla značně nejhlučnější a střapatá bílá Ruffle, která naopak kňučela, žádnou hlásku nevydala. Pak tu byla kolie Saren, která si něco mrmlala pod vouskama a vrčela. Chip byl bílý pes střední velikosti s dlouhou srstí a několika fleky po těle. Štěkal ze všech nejvíc. Nikdy se nebál říct svůj názor a Orionovi byl trochu proti srsti. Proto také zavrčel.

,,Buď sakra ticho! Ty vůbec nerozhoduješ o tom, koho já sem přivedu!" Ohradil se Orion, což vedlo k tomu, že se Chip naježil a začal vrčet na něj, namísto polomrtvého psa.

,,Neříkej mi, co mám dělat!" Zavrčel Chip a vycenil zuby. Z celé situace se začal stávat osobní spor. Bree konečně přestala štěkat a společně s malou Ruffle se psům odklidila z cesty. Do nějaké rvačky se ani jedna z nich zaplést nechtěla.

,,Přestaňte! Nechovejte se jako dvoutlapky!" Štěkl hnědobílý pes s dlouhým čumákem, co právě vyšel spoza vzdálených krabic. Klidný hlas kupodivu psy uklidnil. Aspoň tedy Oriona, který si uvědomil, že reagoval trochu nepřiměřeně a že by se jako vedoucí téhle skupiny měl chovat trochu rozvážněji. Chip ještě chvíli vrčel, ale nakonec se nechal hnědobílým psem přemluvit. ,,Chipe, .. tahle situace se dá vyřešit i bez zbytečného obviňování. Jestli nesouhlasíš s rozhodnutím, které Orion udělal, nechápu, proč jsi pro něj hlasoval jako pro vedoucího skupiny." Na to se Chip utišil, avšak neodpustil si hodit nenávistným pohledem po Orionovi.

 Orion byl sice rád, že to hnědobílý pes jménem Ginger vyřešil za něj, ale zároveň se cítil trapně. Neměl se do toho sporu vůbec pouštět. Oklepal se, aby ze sebe aspoň trochu setřásl pocit své vlastní neschopnosti.

,,Tak co se děje?" Zeptal se docela malý psík. Byl možná malý, ale měl dlouhé nohy a byl tak o dost vyšší než Ruffle a Bree. Byl z celé smečky nejstarší, nejrozumnější a měl dobré nápady. Orion kdysi chtěl, aby jejich smečku vedl on. Ginger však odmítl a raději vložil své naděje do Oriona.

,,Se Samem jsme našli zraněného psa. Sam si myslel, že bychom mu měli pomoct a tak jsem ho přitáhl sem." Ginger si vyslechl jeho příběh a pak kolem něj prošel, aby si mohl zraněného psa prohlédnout. Chvíli si ho prohlížel a pak se otočil zpět k Orionovi.

,,Udělal jsi dobře. Osud cizích psů by nám neměl být lhostejný a to i přesto, že je to pes od zlých dvoutlapek,..." Řekl a zamířil do zadní části místnosti, kde byla spousta krabic. ,,Orione, můžeš ho přitáhnout dozadu?" Štěkl na černého psa. Ten přikývl. Ostatní psi už mezi sebou nepromluvili a vrátili se do svých koutů.

,,Kde je vlastně Evžen?" Stihl se zeptat Orion a už tahal zraněného psa za popruhy směrem za Gingerem.

,,Mám ho tady, odpočívá. Měl zase nějaký ten svůj záchvat." Odvětil mu Ginger. A opravdu, za krabicema ležel velký černošedý pes. Na pohled to byl silný pes, připomínající divokého vlka. Mnoho psů by se ho jistě zaleklo a drželo si odstup. Evžen je však úplný opak. Je to věčný vtipálek a srandista. Ginger uměl pomoci zraněným psům, byl opravdu chytrý, avšak Evženovi s jeho záchvaty pomoci neuměl.

,,Už zase?" Šeptl Orion, když položil zraněného psa na jednu látku, kterou tu měl Ginger rozprostřenou. Orion Evžena trochu litoval, ale nedával to najevo. Evžen neměl rád, když ho někdo lituje.

Ginger si povzdechl a přešel s nějakým kusem hadru k zraněnému ovčákovi. Hadr mu položil na hlavu, tedy na místo, kde bylo krve nejvíc.

,,Nebudu ti lhát, ale vypadá to zle. Ten pes dostal pořádnou ránu do hlavy, div že už není mrtev." Orion sice neviděl Gingovi do tváře, ale věděl, že je ohledně toho psa bezradný. Chtěl se ho ještě na něco zeptat, ale to už se ze shora ozval známý štěkot. Bylo tady jídlo. Evvžen se vzbudil a nastražil uši, zbytek psů běžel ke schodům, čekajíc na lovící členy smečky. Ginger zůstal u zraněného psa. Orion v tom momentě pozapomněl, co chtěl Gingerovi říct a pomalu se vydal za ostatníma. Ještě předtím se ohlédl po Evženovi, který už stál na tlapkách a oklepával se.

,,Ahoj Orione!" Štěkl a proběhl kolem něj za ostatníma. Orion se modlil, aby se tentokrát zadařilo a psům se povedlo chytit něco, co psy aspoň trochu nasytí. Když viděl ze schodů scházet holubě šedou fenku a rezavého psa, jeho naděje pohasly. Šedé feně koukal z tlamy myší ocas, rezavý pes nesl vychrtlého havrana.

,,Taro, Molotove! Jak se vám dařilo na lovu?" Štěkl Orion i přes viditelné výsledky. Šedá fenka Tara položila přes ostatní psy svůj úlovek a podívala se na Oriona. Na zemi ležela menší krysa. Sice to nebyla myš, jak si Orion myslel, ale krysa taky nebyla o dost lepší.

,,Dneska je to vážně bída. Ve městě to dneska vypadalo jak v cirkuse, všechna potencionální kořist se před tím hlukem jistě schovala bůhvíkam." Tara se oklepala. Pak ke kryse přidal úlovek i rezavý setr jménem Molotov. Černý havran vypadal o trochu líp, než ta krysa, ale stále byl na ptáka dost pohublý. Při pohledu na né moc vábnou večeři se Orion zasnil nad Samovým úlovkem.

,,To je vše?" Šeptla Ruffle schovaná u Saren. Psi vypadali při pohledu na úlovky zklamaně. Nebylo divu.

,,A co ty a Sam? Měli jste štěstí?" Zeptal se Molotov, aby nemusel odpovídat na nepříjemnou otázku od té malé střapaté fenky. Bylo mu jí docela líto. Je docela bojácná, nikdy toho moc nenamluvila.

,,Mě se podařilo najít celičkou cibuli! A Sam našel nějaké hezky vonící jídlo v hrnci!"

,,Eh,.. a kde Sam je?" Štěkl Chip tónem, jako by si to právě uvědomil.

,,Když jsme zachraňovali toho zraněného psa, Sam si jídlo někde odložil a pak se pro něj běžel vrátit." Orion si pomalu uvědomoval, že by Sam měl být už dávno zpátky. Ale nebyl. Snažil se nedát najevo své obavy.

,,Venku už je ale tma." Poznamenal Molotov a společně s Tarou odnesl svůj úlovek pryč od shodů. Orion si ani neuvědomil, jak dlouhá doba už uběhla od doby, co se sem vrátil. Avšak rozhodl se, že dá Samovi ještě chvíli čas a kdyžtak se po něm půjde podívat.

,,A přinese teda to jídlo?" Ptala se Bree dychtící aspoň po malém kousku něčeho k snědku.

,,Ale prosimtě, ten to už jistě někde sám sežral!" Pronesl Chip a Orion tiše zavrčel. Netušil, proč měl tenhle pes zapotřebí neustále vyvolávat nějaké konflikty. Lezl mu na nervy.

,,Sam se s jídlem samozřejmě vrátí, ještě chvíli počkám a pak se po něm půjdu podívat." Rozhodl a podíval se na zbytek psů čekající nad jídlem. ,,Prozatím si můžeme rozdělit úlovky od Tary a Molotova." Dodal a přišel k ostatním. Pohlédl na úlovky a přemýšlel. Na kolik soust asi tohle vystačí?

,,Nezapomeňte, každý jedno sousto." Štěkl a kousl si jako první. Vybral si krysu, chtěl nechat lepší maso ostatním. Jako další si kousli Tara s Molotovem. Vždycky jako druzí jedli ti, co jídlo ulovili.

,,Gingere, ty nechceš?" Zeptal se Orion, ale hnědobílý pes mu odvětil záporně. A proto si jako další kousla Saren, Evžen, Chip, Bree a Ruffle. Pak už téměř nic nezbylo.

,,Zbytek nechte už Samovi, Gingerovi a tomu zraněnému." Oznámil Orion a kývl na Molotova, aby pro ně zbytky schoval. Pak si uvědomil, že Sam se ani za dobu jejich večeření nevrátil a začínal se už docela strachovat. Měl se přece vrátit jen na náměstí, které bylo vzdáleno pár set metrů. Orion se zamyslel, co asi mohlo Sama tak zdržet. Pro jistotu se ho však vydá hledat.

,,Půjdu se podívat po Samovi, kdybych se nevrátil do východu slunce, tak mě někdo běžte hledat." Oznámil všem psům, ale podíval se hlavně na Gingera. Ten přikývl. Orion věděl, že na něj je spolehnutí.

  Orion vyběhl po schodech až do velké horní místnosti, kde bylo mnoho sutin a spousta dalšího bordelu, Pak proběhl okny bez skla a octl se na ulici. Tam spatřil Sama naposledy. Jeho stopu chytil téměř okamžitě. A vedla zpátky na náměstí. Tak co ho mohlo tak zdržet? Cesta na náměstí byla opravdu krátká, brzo už byl na místě. Stále tu hořela bedýnka, ale žádné živé dvoutlapky už okolo ní nebyly. Padla tma a mnoho dvoutlapek se venku nezdržovalo. Nebylo divu, za šera to tu bylo docela děsivé.

  Samův pach vedl za několik sutin podél velkého domu na náměstí. Co Orion za sutinama našel opravdu nečekal. Ležel tam hrnec s cibulí a zbytkem neurčitého jídla. Proč se pro to Sam nevrátil? Pomyslel si Orion a zavětřil. Samův pach pokračoval podél domu, pryč z náměstí. Pak končil u dveří jednoho domu. Orion neměl tušení, proč by tam Sam chodil. Sám v tomhle domě nikdy nebyl, nebylo to žádné loviště dvoutlapek, pouze velký dům, kde měli dvoutlapky svá doupata. Orion váhal, jestli tam má jít. Avšak žádný čerstvý pach dvoutlapek odtamtud necítil a Samův pach rozhodně nebyl cítit jako ostatky, takže se snad nemusel ničeho bát. Vešel tedy dovnitř a zavětřil. Orion se musel vydat po schodech až úplně nejvýš. Bylo tam docela dost schodů, takže se nahoře cítil trochu zmožený. Ale byl si jistý, že tady někde Sam je. Jen si nebyl jistý, co ještě uvidí,..