,,Zem bez války? To je nějaká pohádka?" Štěkl Orion. Nevěděl, co si o tom má myslet, ale samozřejmě nevěřil, že by něco takového mohlo existovat.

,,Vy jste to vážně neslyšeli? Povídá se, že za hranicí na sever od tohoto města je místo, kde žádná válka není. Já to vím, byl jsem tam se svým páníčkem!" Básnil ovčák Say.

,A to ti jako máme věřit?" Ozval se Chip, který právě scházel ze schodů a pravděpodobně zaslechl Sayovu báchorku. Ovčák na něj chvíli zíral, ale pak se ohradil.

,,Já jsem vám jen chtěl pomoct! Nabídnout něco na oplátku, za to, že jste mi pomohli a že mě pak necháte odejít zpět domů."

,,Jak můžeme vědět, že nás nevodíš za nos? My tě vůbec neznáme, jsi od nepřátelských dvoutlapek a ještě k tomu jsi se zranil do hlavy. To co říkáš je těžko uvěřitelné." Pravila Tara. Orion měl radost, když vyšlo najevo, že mu mnoho psů také nevěří. Na její slova přikývlo několik dalších psů, včetně Evžena a Sama.

,,A jak dlouho si myslíte, že přežijete tady? Jak dlouho už tu jste? To je tu stále dostatek jídla pro vás pro všechny? Zanedlouho jistě tenhle barák padne k zemi a vy tady umřete. Tam v zemi bez války je dobře, rozhodně líp než tady." Orion při těchto Sayových slovech zavrčel. Dovolí tomuhle mláděti, aby jedním štěknutím rozvrátil život smečky? Ano, měl pravdu, tenhle barák jistě padne k zemi, jako spousta ostatních. A taky tu možná umřou. Ale opravdu to tak všichni chtějí?

,,My jsme už o stěhovní přemýšleli, viď že jo, Orione?" Ozve se Ruffle. Orion jí věnoval přátelský pohled. Nevěděl, co na to říct. Opravdu nedávno přemýšleli o stěhování, také proto, že jim prostory začínaly být malé. Ale vložit důvěru v nepřátelského psa bylo dost riskantní.

,,Jak je to daleko?" Zeptal se ovčáka Ginger. Pravděpodobně zvažoval možnosti.

,,Je to trochu dál, ale né moc, přísahám." Po téhle větě si Ginger s Orionem vyměnili vzájemně pohledy.

,,Poradíme se." Rozhodl Orion nakonec a vyskočil vysoko na schody. Všichni psi předešlou konverzaci poslouchali a tam už měli nastražené uši pro Orionův proslov. Ten dvakrát zaštěkal, kdyby náhodou někdo nevěděl, že se chystá mluvit a spustil; ,,Jak jste asi slyšeli, máme tu menší problém. A tim je ten zraněný pes, Say." začal. ,, Say tvrdí, že zná místo bez války. Místo, kde se můžeme mít lépe. Nabízím nám to jako odplatu za naší pomoc. Je ochoten nás tam dovést." Orion se trochu bál, že když bude psa jmenovat, tak to bude vypadat, že mu důvěřuje. Ale tak to nebylo.

,,Je to pravda? Opravdu zná cestu?" Štěkla Bree a podívala se na ovčáka.,,Ano, je to pravda. Můj domov je nedaleko té země. Dovedu vás tam a pak se vrátím domů." Bree si vyslechla jeho odpověď a něco pošeptala Ruffle. Nikdo chvíli nic neřekl.

,,Mám strach. Mám strach, že lže a že za pár dní někde umřem. A já ještě nechci umřít." Vložil se do toho Evžen. Stál odpodál, vedle Sama a měl sklopené uši. Orion nevěděl, co na to říct.

,,Tady šanci na dlouhý a šťastný život taky nemáme." Řekl nakonec. ,,Kdo je pro to, abychom se vydali najít nový domov? Pamatujte, je to buď umřít tady nebo venku." Zeptal se ještě Orion. Né že by psy nějak přemlouval, aby šli, jen jim předhodil fakta tak, jak to je.

,,Já jsem pro. S Molotovem už pomalu nemáme kde lovit, z krys už se mi zvedá žaludek. Není tu žádná zdravá kořist." První se ozvala Tara. Máchala při tom ocasem ze strany na stranu.

,,Já a Ruffle chceme jít taky!" Řekla Bree a rozštěkala se. Pravděpodobně napětím. Několik dalších psů se na souhlas taky rozštěkalo. Orion viděl i několik nesouhlasných tváří, Evžena, Sama, Chipa. Jediný Chip to řekl nahlas.

,,Nevěřím mu! Nechci s ním někam chodit! Jestli nás zradí, tak ho zakousnu!" Zavrčel flekatý psík. Orion tak půl na půl s Chipem souhlasil. Klidně by mu při případné Sayově zradě nevadilo, že by ho Chip zakousl. Ale dřív nebo později se odtud budou muset vystěhovat. Tak proč ne teď, když mají dokonce menší naději na lepší život?

,,Dřív nebo později bychom se stejně museli přestěhovat, Chipe. A pokud nás zradí, dokážeme se o sebe postarat i samy, ne? Pokud se tak stane, máš moje svolení ho zakousnout." Uchechtnul se Orion a zdálo se, že to Chipa na chvíli umlčelo. Nikdo už nic dalšího nenamítl a tak se Orion rozhodl udělat konečné rozhodnutí.

,,Tím to ukončuju. Zítra při úsvitu vyrazíme." Při těchto slovech se Orionovi ulevilo. Seskočil dolů ze schodů k Gingerovi. ,,Máš ještě ten divnej postroj co jsme kdysi našli při obhlídce města? Bude se hodit, pokud tedy někdo bude vědět, jak se to oblíká." ,,Jasně, že ho mám. Schovávám si všechno. A myslím, že ten ovčák jistě bude vědět, jak si to obléknout. Mezitím ho zbav toho jeho postroje, ještě to uvidí nějaká dvoutlapka a špatně to dopadne." Odvětil Ginger a Orion následně přikývnul. Ginger pak odklusal na své místo mezi krabice.

,,Půjdu na kratší obhlídku a chci si sebou vzít Bree a Saye. Tara s Molotovem jdou na lov jako vždycky, můžou přibrat Ruffle, už dlouho nikde nebyla a bude mít jistě radost, když si bude moci zalovit." Většinou chodil na obhlídku se Samem, ale Bree již dlouho nebyla na obhlídce a Saye si prostě potřeboval ozkoušet - a zbavit ho toho otřesného postroje. Navíc si byl Orion jistý, že Say dychtí po okamžiku, kdy se setká se svým mrtvým páníčkem. Původně chtěl vzít Evžena, ale bál se, že by Sayovi musel postroj sundat násilně a že by se to Evženovi moc nelíbilo. Měl za to, že Bree ho ještě podpoří. Bree zbystřila a nadšeně zavrtěla ocasem. Měla radost, že může být užitečná a že není za své krátké nohy zapomenuta. Poskočila k Orionovi a vzhlédla k němu s pohledem plným očekávání. Say ještě chvíli zůstal stát tam, kde stál celou dobu a pak přišel k Orionovi a Bree. Nic neříkal.

,,Jdeme.." Zavelel Orion a už mířil po schodech nahoru do přízemí. Slyšel za sebou kroky ovčáka a Bree. ,,Zavedu tě za tím tvým páníčkem. I když je mi jasné, že víš, kde je naměstí, když to tady znáš." Vyskočil na ulici z okenní tabule, dříve skleněné.

,,Náměstí? Nepamatuji si, kde jsem naposledy byl." Přiznal Say. Orion se za ním ohlédl, ale pak pokračoval v cestě na náměstí.

,,A co si vlastně pamatuješ?" Zeptal se.

,,Jeli jsme s páníčkem a několika dalšíma dvoutlapkama velkým autem. A pak mi dal páníček povel, abych vyskočil, ale to jsem nestihl a už se mi jen zatmělo před očima." Převyprávěl své poslední vzpomínky Say.

,,Čím? Autem? Co je to?" Otázala se Bree. Tohle slovo neznala a tak se podívala nechápavě po Orionovi. Ani ten tohle slovo neznal a tak jen pokrčil rameny. ,,Možná myslí tu velkou bedýnku." špitl k černobílé fence a pokračoval dál.Psi už byli téměř na náměstí, stačila poslední odbočka. Say mezitím básnil o tom svém autě. ,,Noo, auto je taková velká věc, do které můžeš vlézt spolu se svým páníčkem a ta tě pak odveze někam, kam se ti nechce chodit po svých tlapkách." Bree poslouchala, Orion mlčel. Byly na náměstí, opět. Dnes už bedýnka nehořela a v rohu ulice Orion zahlédl nějakou dvoutlapku. To nebylo nic divného, prostě tomu nevěnoval pozornost. Dvoutlapky tu v malém množství vždycky byly a vždycky i pravděpodobně budou.Say strnul. ,,To je auto! Naše auto!" Štěkl a běžel k bedýnce. Bree běžela za ním.

,,Bree! Počkej!" Snažil se jí zastavit Orion. Toho ovčáka mu bylo jedno, ale jeho svěřencům se nic stát nesmělo. A tak běžel na nimi. Orion nebyl překvapen, když Say skočil zezadu do bedýnky a zmizel jim z dohledu. Byl to šílenec už od pohledu. Když k bedýnce doběhl i Orion, těsně za Bree, spatřil uvnitř přibližně dvě mrtvé dvoutlapky. Několik jich bylo ještě na náměstí, včetně toho Sayova majitele. Teda - on si myslel, že to byl jeho majitel, jelikož měl ten dvoutlapka na sobě Sayův pach. Sice to nebylo moc patrné, ale vzpomínal si na to dobře. Na Bree byla bedýnka moc vysoko, neviděla tam a tak si jen s mručením sedla vedle Oriona.

,,Tvůj páníček je támhle." Štěkl a poukázal tlapkou na místo, kde Saye se Samem našli. Nebo spíš Sam ho tam našel. Orion s tím nechtěl mít nic společného. Nojo, věci se holt neodvíjejí tak, jak by si jeden přál. Say se okamžitě odtrhl od prohlédávání bedýnky a vyskočil ven. Orion byl rád, nechtěl být tak nablízku bedýnky a ani mrtvých nepřátelských dvoutlapek. Say rychle přeběhl přes půlku náměstí až k několika sutinám, kde se zastavil. Orion s Bree už se tam tak rychle nehnali, jim o nic nešlo. A tak když tam přišli, Say seděl nad mrtvou dvoutlapkou a kňučel. Oba zůstali stát opodál.

,,Měl jsi pravdu,... můj páníček je doopravdy mrtev." zakňučel Say. Bree neklidně přešlápla, pravděpodobně jí tahle situace nebyla moc příjemná. Ani Orionovi se to moc nelíbilo, ale přišel k Sayovi blíž a sedl si vedle něj. Dělal, že se dívá na jeho mrtvou dvoutlapku, ale přitom se snažil oči směrovat kamkoli jinam.

,,Poslyš, jestli chceš, aby ti naše smečka byla na nějakou dobu útočištěm, musíš si sundat ty popruhy nebo postroj nebo co to sakra je." Řekl po chvíli ticha. Say se na něj zděšeně podíval. ,,To ne! Můj postroj znamená, že patřím ke svému páníčkovi. Říká, že někam patřím! Nemůžu si ho sundat!" Konstatoval.

,,Máš ještě obojek, ten si můžeš nechat" Opáčil Orion a jemně zavrčel, aby bylo jasné, že to myslí vážně. I když na obojku byla také známka připomínajíc nějaký tvar, nepřišlo to Orionovi tak do očí bijící, jako jeho postroj. Ten prostě musel dolů, slíbil to.

,,Ale, .." chtěl ovčák odporovat, ale pak se odmlčel ,,..tak fajn. Postroj sundám, ale obojek si nechám."

,,Výborně!" Štěkl Orion a okamžitě po psovi skočil, chytl ho za postroj a začal trhat. Say byl značně vylekaný a upadl na zem, Bree začala štěkat. Spíš asi na podporu, než na odpor. Orionovi postroj moc sundat nešlo, avšak snažil se jak nejvíc mohl. Po chvíli jeho trhání začal Say kašlat, Orion ho skoro dusil. Ale cítil, že za chvíli už to povolí! A nemýlil se. Postroj povolil a Orion odskočil. Say na zemi oddychoval, jako by uběhl maraton.

,,No,.. a je to." Oddechl si Orion a odhodil postroj někam k sutinám. ,,V pohodě?" štěkl ještě k ovčákovi, který se zvedal ze zěmě. Ten pokývnul, ale nic už neřekl.

,,Půjdeme zase zpátky, půjdu na sháňku po jídle s Evženem." Rozmyslel se Orion a kývl na Bree. Bez dalších slov se vrátil zpět k ulici vedoucí k obchodnímu domu. Měl na očích ovčáka, který se rozklusal vedle něj a Bree. V obchodním domě se za tu chvíli nic nezměnilo. V přízemí bylo ticho, přes den byly hlídky dobrovolné, ale v noci na nich Orion trval. Bree oba dva černé psy přeběhla a už už sbíhala schody, kde dvakrát štěkla. Když už byly v dolním podlaží i Orion se Sayem, Bree už vášnivě konverzovala s Evženem. Chip se Saren spali úplně vzadu v místnosti, po hlídce si užívali odpočinku. Sam s Evženem seděli u Gingera, který se přehraboval v poličkách a krabicích. Orion zamířil k nim a kývnul při tom na Saye, aby ho následoval.

,,Jak to šlo?" Zeptal se Ginger a podíval se na Oriona. Věděl, na co se ptal a odpověděl mu jen pokývnutím hlavy. Ginger měl u tlapek postroj, podobný tomu, co měl na sobě i Say, ale bez nějakých znaků a i s úložným prostorem. Kdysi ho našel Orion se Samem na kraji města. Tehdy se tam taky pralo několik dvoutlapek a hořelo tam několik bedýnek, ale už je to dávno.

,,A co vy?" Zajímalo Oriona a podíval se na Sama s Evženem. Seděli tam mlčky vedle Gingera a pozorovali, co dělá.

,,Vezmu sebou tyhle kusy hadru, můžou se hodit. Zkusím je nějak zastrčit do toho postroje." Odvětil Ginger a vyndal z jedné krabice nějaký kus látky. Orion přišel až k němu a prohrábl hadry co ležely Gingerovi u tlapek.

,,A tohle?" Poukázal na nějaký předmět skrytý mezi látkou. Ginger po tom ihned smátl a stáhl si to k sobě. Tvař předmětu byl těžko přirovnatelný, ale Orion pravděpodobně věděl, co to je. Jemná vůně mu napověděla. ,,Je to čokoláda?" špitl těsně vedle Gingera. Ten přikývl. ,,No páni! Slyšel jsem, že je docela vzácná! Kde jsi jí vzal?" podivil se.

,,Mám jí už hodně dlouho. Už ani nevím, kde jsem jí sehnal. Je to pojistka.." Odvětil a odvrátil pohled zpět na krabici a hadry. Orion pochopil, co mu tím Ginger sděloval a ponechalo ho to zamlklého. Sam i Evžen se na něj dívali, Evžen se tak zvláštně, smířeně uculil. Orion se zacítil strašně provinile. Najednou si nebyl jist, jestli to stěhování byl dobrý nápad. Najednou si nebyl jist snad vůbec ničím. Jsem za tohle odpovědný? Je moje vina, že musejí moji přátelé myslet na něco takového? Můžu tomu vůbec zabránit?