Marinette seděla v lavici a koukala nepřítomně do prostoru. Někdo jí napsal, aby dala ruce pryč od jejího idola. To tedy znamenalo, že jí napsala dívka.
V kapse jí zavibroval telefon a ona se podívala před sebe, aby zjistila, jestli je učitelka otočená k tabuli. Když zjistila, že je vzduch čistý, mobil vzala do ruky.

Adrien: Jsi nějaká skleslá, je všechno v pořádku?

Ty: Jsem v pořádku, jen jsem málo spala.

Odpověděla a znovu se podívala po třídě, aby zjistila, kdo dává pozor a kdo ne.
Nath si něco maloval do sešitu a jinak někdo koukal z okna a někdo na tabuli.

Znovu jí zavibroval telefon a tak se spěšně podívala, co jí Adrien napsal, ale zjistila, že to byl neznámý.

Neznámý: Koukej radši před sebe, nebo dopadneš špatně.

Varoval ji. Zase se podívala po třídě, ale všichni dělali to, co před tím.
Marinette polkla a zazvonilo.

,,Přečtěte si povídku na straně čtyřicet pět a příště si o ní rozvedeme fakta. Přeji hezký den." Prohlásila učitelka češtiny a odešla.
Adrien se otočil na Marinette a Alyu a Nino udělal to samé. ,,Copak je? Není ti dobře?" zajímal se blondýn.
,,Nene, je mi dobře." Bránila se Marinette hned a zprávu od neznámého smazala. Mobil si pak dala do kapsy.
Nath přišel k Marinette a objal ji kolem ramen. ,,Celá se třeseš. Je ti zima?" zeptal se a kolem ramen jí dal svou červenou mikinu. Adrien se zamračil.
,,Je m-mi..-" přerývaně vydechla. Znovu se nadechla. ,,Je mi dobře. Díky." Usmála se na něj falešně. Adrien ihned uchopil její ruku. ,,Nechceš jít dneska do kina?" zeptal se, aby na sebe upoutal její pozornost.
,,Můžeme jít všichni!" zajásala Alya. ,,Včera vyšel ten nový film! Chari- ne. Nějak se to jmenovalo. Vím, že v nazvu byl Kocour a Beruška. Prostě nějakej akčňák." pokrčila rameny.
,,Jo, na to bysme mohli." Přitakal Nino. Marinette jen kývla. Doufala, že jí to přivede na jiné myšlenky.
,,Nathe, půjdeš s námi?" zeptal se znenadání Adrien.  Nath jen kývl hlavou a znovu zazvonilo.
Nath odešel na své místo jen v tričku, protože nechal Marinette mikinu na sobě.

Když se Marinette znovu rozvibroval telefon a ona si přečetla zprávu, chtělo se jí brečet. Ona přece nic nedělala!

,,Co to tam máš, Marinette?" zeptala se učitelka chemie a Marinette ihned zprávu smazala.
,,Kontrolovala jsem čas, omlouvám se." Zalhala a mobil zastrčila do kapsy.

••

,,Ten konec byl naprosto epickej!" Jančila Alya a všichni až na zamyšlenou Marinette, přikyvovali.
,,Já Kocourovi fandil hned od začátku. Je to prostě borec." Ozval se Nino a plácl si s Alyou. ,,Láska kterou cítil k Berušce byla fakt silná." Okomentoval to Adrien a podíval se na Marinette. ,,Vážně ti je dobře?" zeptal se jí znovu.
,,Mně se líbilo to jojo." plácla první věc, která jí napadla. Znovu všichni přikývli.
,,Mně to přišlo absurdní. On byl známý a ona byla nešika. Tak proč jim nedát malý zvířata, díky kterým poráží motýli. Kocour miluje tu holku, když je přeměněná a když je v civilu, ani si jí nevšimne. A ta Beruška? Když je pod maskou, tak je úplně boží. Ale když je v civilu, je naprosto nezajímavá." Připojil se Nath se svojí kritikou.
,,No co? Můj názor!" ohradil se, když se na něj podívali snad největší fandové toho filmu - Alya a Nino.
,,No, myslím, že už půjdu." Ozval se po chvíli Nino.
,,Jo, já taky." Přitakala Alya.
,,Jo, jen jděte, já si musím něco zařídit." Usmála se Marinette a všichni se zastavili. ,,Vážně?" ujišťoval se Adrien a ona jen přikývla.
,,Tak zítra ve škole. Mějte se!" rozloučili se všichni a Marinette si sedla v parku. Už byla skoro tma a neznámý jí ve zprávě napsal, aby počkala na lavičce a pak došla do uličky mezi lékárnou a školou.

Už byla tma a cestu jí ozařovaly jen pouliční lampy. Zabočila do uličky a naslouchala ruchu, který se odehrával v centru města nedaleko od ní.

,,Myslela sis, že jsem to nemyslela vážně?" ozvalo se odněkud ze tmy.

S hrůzou, které polilo celé její tělose na neznámou osobu otočila. Pro její smůlu jí ovšem nebylo vidět do tváře.

,,Kdo to je?" vykřikla vystrašeně. V tuhle chvíli se opravdu bála. Nevěděla, co dělat. Na útěk bylo pozdě.

,,Tvoje noční můra," zasmál se ženský hlas a v další chvíli blízko jejího obličeje se rozvířil vzduch. Ucítila obrovský tlak a bolest v oblasti její levé tváře. Muselo to být něco železného. To si po dalších pár ranách, kdy se sama nemohla bránit, potvrdila sama.

Shodila jí na zem a bušila do ní hlava ne hlava. Mohla cítit teplou tekutinu tekoucí z jejích ran a škrábanců.

,,Prosím... n-ne," zavzlykala. Tak moc jí to bolelo. Tak moc.

,,To máš za to, ty odporná čubko. A už se k němu nepřibližuj." Po těchto slovech jí ona osoba plivla do tváře a vydala se pryč.

••

No, já nevím jak vy, ale podle mě by na tohle Lila neměla :D ^^
S touhle částí mi pomáhala: SweetLevi♥