Pípající přístroje, smrad dezinfekce, bílé stěny, ponuré ticho.
A do toho všeho pravidelné nádechy a výdechy.
Adrien Agreste, kterého znají naprosto všichni, byl zproštěn všech obvinění, které byly připsané jeho otci, Gabrielovi Agrestovi. Marinette se přiznala, že zabila Nathalii a taky byla zproštěna obvinění. Bylo to v sebeobraně.
Když už je o nich řeč, tak to na Adriena byly přístroje napojeny. To on se pravidelně nadechoval a vydechoval.
Nino, Marinette a všichni okolo byli v domnění, že Adrien zemřel. Nebylo tomu tak.
Společně s policií přijela i sanitka, která byla připravena naprosto na vše.
Ihned mladého modela naložili a jeli.
Zachránili ho za pět minut dvanáct.
A jen díky Nathanielovi.
Ptáte se jak? Proč?
Adrien nutně potřeboval transfúze. A jediný vhodný dárce byl Nath, který neváhal.
Jeho rodiče na něj byli pyšní.
A tak díky svému rivalovi byl Adrien naživu.
Kde byla Marinette?
Ta, kdyby mohla, by se rozkrájela. Furt chodila z pokoje do pokoje.
Proč?
V jednom pokoji ležela Alya, její právé oko neustálo ránu bičem. A po obličeji se jí táhly stehy.
Marinette ihned napadlo, že by si mohly s Chloe podat ruce.
A v druhém pokoji ležel chlapec jejího srdce.
Zrovna vešla do Adrienova pokoje a uviděla Natha. Přišla k němu a objala ho.
,,Ještě se nevzbudil?" vzdychla.
,,Ne.." zakroutil hlavou a oba si sedli na židličky.
,,Řekla jsem mu, že bude odvážný kluk, když o mě bude bojovat," zavzpomínala.
,,On mi slíbil, že o mě bude bojovat,"
,,A taky to dod-ržel." rozvzlykala se.
Nath jí objal kolem ramen.
,,Marinette.. I když se vzbudí, už tě chtít nebude.." zašeptal a Marinette na něj pohlédla.
,,Jak nebude?" nechápala.
,,Nó.. Měli jsme dohodu. Připadla jsi mně." řekl smutně, ale uvnitř jásal.
Marinette ho pustila a zvláštně se na něj zadívala.
,,Já tě ale nemiluju, Nathanieli."
Řekla to klidně, ale rázně.
Nath jen kývl.
,,Adrien se se mnou domluvil na tom, že se o tebe postarám." nedal se.
,,Ale Nathe, on je tady!" ukázala na spícího Adriena.
,,Už tě není třeba, chápeš?" ztišila hlas.
,,Teď už ano." kývl znovu a zvedl se. Pak se na Mari naposledy podíval a z pokoje odešel.
Dívka chytla chlapcovu ruku a položila si jí na tvář. Byla ráda, že je teplá.
,,M-m-" zašeptal nakřáplým hlasem.
,,Jsem tu. A už nikdy neodejdu, slibuju."
Slíbila mu a slzy jí začaly zase stékat po tvářích, až zmáčely Adrienovu ruku.
On se pokusil o úsměv a hned na to vyčerpaně zavřel oči.
,,Jen se prospi. Budu tu, až se vzbudíš." slíbila mu znovu a zmáčenou ruku mu políbila.

Nath, který neviděl přes slzy, které ho štípaly v očích, šel dál rázným krokem z nemocnice.
Vyčítal si, že mu zachránil život, protože kdyby ne, Mari by mohla být s ním. Vůbec ho nezajímalo, co cítí Marinette. Chtěl jí mít v náručí. Chtěl, aby se na něj dívala stejně, jako se dívala na Adriena.

Co osud nechtěl, se stalo. Nath vběhl do vozovky a ošklivě ho srazilo auto.
Události se seběhly tak rychle, že nikdo už neměl sílu na to, aby truchlil.
Nath, když se probudil, si usmyslel, že něco, nebo někdo tam nahoře, ho chtělo potrestat.
Proč by jinak skončil na vozíku?
Se zlomenou vůlí, srdcem a myslí chtěl všechno vzdát. Dokud se znovu nezamiloval.
Adrien i Marinette pro něj byli podporou, kterou odmítal. Ale v hloubi duše byl rád, že na něj nezapomněli.
Marinette se vrátila do svého starého života s novým posláním.
Ušít oblečení, které by z Adriena udělalo ještě víc sexy kluka, než je ve skutečnosti.
A že se jí to dařilo.
Už nikdy nemluvili o Gabrielovi, událostech s násilím, nebo o kostýmu Černého Kocoura.
Marinette si vážila každého dne stráveného s její životní láskou, Adrienem Agrestem.
A on? On se zařekl, že už nikdy nikomu neublíží. Že splatí své dluhy.
A tak i Chloe, která se změnila, odmítla Adrienovi peníze na plastiku tváře. Kim jí miloval takovou, jaká byla.
Nino a Alya k sobě hledali cestu ještě dlouho, než došli na její konec.
No a my jsme taky u konce.

Na závěr vám sem chci dát k přečtení pár básniček od Leilany151, které jsou vskutku úžasné :')

*

Marinette telo pomaly vädlo,
Adrien medzitým žere jedlo.
Netušil, že život dievčaťa končí,
má ju jeho otec v moci.
Adrien sa spamätať musí,
inak odo mňa smrť okúsi.
Napíš rýchlo ďalšiu časť,
inak aj teba prídem pochovať...

*

Marinette je v bezpečí,
toto sa mi neprieči.
Bojím sa však čo ďalej,
čo ak ju objaví Gabriel?
Rýchlo Mari! Utekaj,
na Alyu nečakaj.

*

Dobehnite do domu,
zachráňte svoju princeznú.
Gabriel jej nesmie ublížiť,
inak bude v zemi hniť.
Mari a Nath sa mi však nepáči,
pozrime sa teda pravde do očí.
Ten pravý musí byť Adrien,
on je už dlho jej tajný sen.
Musia byť spolu navždycky,
a mať krásne detičky :*

*

Slzy stékají po tváři,
kdo tu hroznou věc napraví?
Marinette žije, to je fakt,
Adrien však umřel napořád.
Úbohý Adrien zkoušel vstát,
nechtěl se smrti oddávat.
Marinette lásku stratila,
která jí žal do srdce vrátila... :'(

Mnoho lidí bylo proti, aby Adrien zemřel, tak jsem to napsala takhle. Kdyby ale mezi vámi byli tací, kteří chtěli smutný konec, tak ten je tady:

Marinette seděla v nemocničním pokoji. Koukala do země a přemýšlela o tom všem. Divila se, že se ještě nezbláznila.
V ruce žmoulala kapesník, který už dávno uschl od slz, které do něj utřela.
Pořád jí v hlavě běhaly vzpomínky na Adriena.
Chtěla být zase v jeho náručí. Chtěla zase chtít jeho vůni.
Cítila se, jako kdyby jí uteklo nekonečno dní a nikdo nemohl Adriena nahradit.
Pohlédla a své ruce a maličko se pousmála.
Kdyby jí neudělal ty jizvy, nic by jí po něm nezbylo.

Přijď ke mně, nemůžeš vidět..

V hlavě si přemítala slova písně, kterou jí Adrien zpíval. Až teď jí došlo, jak krásný měl Adrien hlas.
Nechtěla na něj zapomenout. Chtěla si ho navždy pamatovat.

Jsi všechno, co jsem kdy chtěl..

Teď jí začaly ty slova dávat smysl. On nazpíval jen tak. Před tím si toho nevšimla, protože byla vyděšená.

Potřebuji tě. Každý den. Každou noc. Oheň uvnitř mě umírá.

Marinette věděla, že její oheň dávno zemřel, když jí Adrien naposledy vydechl v náručí.

Osamělé dny, nikdo tu pro tebe není. Osamělé noci, dokud nenajdeš toho jednoho.

Marinette ho našla, a hned také ztratila.
Věděla, že to bude bolet. Ale nevěděla, že tak moc.
Někdo tu pro ní byl, ale ona ho ignorovala.

,,Dobrý den, slečno." pozdravila jí sestra, když vešla do pokoje. Ani nečekala na odpověď a dojela s nemocničním vozíkem až k Marinette.
,,Vypadáte o mnoho lépe." pochválila jí.
Sestra jí lhala. Marinette nevypadala ani o chlup líp, než když Adrien žil.
Vykoukla z okna a zase jí hlavou probleskla vzpomínka na text.

Deštivé dny, bez přístřeší nad tebou.

Opravdu bylo deštivo. A Marinettino přístřeší byl Adrien.
Zažila toho s ním tak málo a přitom si k němu dokázala vybudovat takové city.
Přes štít strachu a obav, se láska prokousala k jejímu srdci a teď se prokousala zase ven a nechala jí v srdci obrovskou díru.

,,Teď to trochu štípne." upozornila ji sestra a píchla jí uklidňující látku do těla.
Pak jí místo vpichu zalepila a pečlivě vše zkontrolovala.

Adrien by chtěl, aby žila. Ona to věděla, chtěla pro něj žít, ale nechtěla být bez něj. Nerozuměla sama sobě.

Chtěla by jít prostě za ním.
Pořád koukala proskleným oknem ven.

,,Nemáte tam prášky na spaní?" zeptala se Mari tichým hláskem.
,,Slečno, já -"
,,Prosím." podívala se na ní zničeně.
Sestra si povzdychla a vzala z vozíku krabičku s léky na spaní.
,,Chápu vás. Ale smrt? Není to pošetilé?" zeptala se, když vyndala plato malých pilulek.
,,Bolí to. Už nikdo nebude jako byl on. Chci jít za ním, prosím." řekla znovu sklíčeně a sestra kývla.
,,Když tak jste mi je ukradla, když jsem se nedívala." mrkla na ní.
,,Doufám, že najdete klid." usmála se soucitně a podala jí plato.
Marinette se usmála a lehla si do postele, naházela do sebe prášky a poté ve spánku zemřela.

Je jen na vás, který konec se vám líbí víc. Děkuji za podporu, komentáře a básničky. Nevíte, jak si toho vážím. <3

Doufám, že se vám budou líbit i jiné moje práce.

 -Zdena