Předposlední kapitola tohoto příběhu. Trochu jiného příběhu. Doufám, že jsem nezklamala moc lidí. Chtěla bych vám poděkovat za vaši podporu. Jste úžasní. ❤

,,Hrozně mě to bolí a mrzí." vzlykala Marinette Alye do trička.
Její přítelkyně to chápala. Marinette se nacházela někde, kde je zlo na denním pořádku a nevěděla, jak se s tím poprat. Ona sama nevěděla, co by dělala.
,,Je to hrozně hloupé, když chci, aby tu Adrien byl?" zeptala se dívka s uslzenýma očima.
,,Jasně, že ne. Je to normální, když někoho miluješ." odpověděla jí vlídně.
,,I když se ke mně choval, tak jak se choval?" zeptala se znovu.
Alya chvíli přemýšlela. Došla k jasnému závěru:
,,Kdyby tě Adrien neměl rád a nevěděl by, co jsi za úžasnou osobu, zničil by tě. Ublížil by ti ještě víc. Takhle ti po něm zbyly alespoň jizvy. Kdyby tě neměl rád, jednoduše by si tě našel a dokončil by to. Nino ke mně byl daleko surovější. Jemu to došlo až později. A já? Já se snažím mít ho ráda i když mi jedna strana mozku a srdce říká, že by mu mohlo přepnout a znovu mi ublížit. Ty máš výhodu, Adrien by to už nikdy neudělal. A teď, když je mrtvý, už nemá ani šanci. Ale ty šanci máš. Můžeš odsud se mnou odejít, můžeme zase žít normálním životem. Ráno vstaneš, dojdeš do školy, napíšeš pár testů a půjdeš zase domů. Žádný mučení. Maximálně bolest hlavy." pohladila jí po vlasech.
,,Ale.. Já ho chci mít tady. I přes to všechno.." odporovala dál.
,,Ššh..všechno bude dobrý." konejšila ji.

,,Myslíte, děvčata?" ozvalo se mezi dveřmi. Stál tam Gabriel Agreste, v rukou držel štiplavý bič a na tváři měl nepěkný úšklebek.

Alya se zamračila. Okamžitě vytáhla telefon a vytočila tísňovou linku. Gabriel Agreste rázně došel ke dvojici dívek, které seděly na zemi a napřáhl ruku s bičem. Jedním švihnutím vyrazil Alye mobil z ruky a ten pak spadl o kus dál.

,,Tísňová linka, co se vám stalo?" ozvalo se z telefonu. Alya neváhala a i s rukou, která ji pulsovala bolestí, z plných plic zakřičela: ,,Pomoc!"
Elegantně oděný muž znovu švihl bičem. Tentokrát zasáhl Alyi obličej.
Marinette to nevydržela a rozplakala se.
,,Ty budeš brečet? Teď? Když jsi mi zabila asistentku a syna?" zeptal se nechápavě.
,,Haló? Co se vám stalo?" ozývalo se z reproduktoru telefonu, který patřil Alye. Ta si držela obličej oběma rukama. Pravou ruku měla celou rudě zapálenou od úderu bičem. Od palce až po zápěstí se jí táhla temně fialová čára.
Marinette se choulila k Alye, která si v hlavě stále opakovala, že to bude dobré.
,,Posíláme k vám hlídku." oznámila slečna na druhé straně.
Gabriel zbystřil. Musel jednat rychle.
Marinette se zvedla s jedinou myšlenkou: Ona musela zabít i Gabriela Agresta. Jinak on zabije je.
Nohy se jí však podlomily a ona upadla na zem.
Muž v kvádru jí chytl za vlasy a vytáhl na nohy.
,,Chtěla jsi utéct a zabít mě?" zeptal se jí těsně u obličeje.
Alya chtěla něco udělat, ale bolest, která se jí šířila do celého obličeje, jí brala síly.

,,Je tu otevřeno? To nikdy nebylo." přemýšlel Adrien.
,,Třeba je uvnitř Alya a nechala otevřeno." nadhodil Nathaniel a Adrien kývl.
Oba vešli do prostorné vily. Adrien přesně věděl, kde bude Marinette. Stále se modlil, aby byla živá.
Jen se přiblížili ke dveřím od sklepa, uslyšeli naštvaný hlas a tiché vzlyky.
Adrien znovu kývl na Nathaniela a vytáhl telefon, do kterého něco naťukal. Nath se na něj nechápavě podíval, ale on nad tím jen mávl rukou.
Potichu otevřeli honosné dveře a sestupovali po schodech.
Hlasy se blížily a vzlyky také.
Adrien jako první uviděl scénu před ním a v tu chvíli by se v něm krve nedořezalo.
,,Otče," oslovil ho a dotyčný se otočil.
,,A-Adriene?" zeptal se nevěřícně.
Nath věděl, jaký je jeho úkol. Dostat odtamtud nejen Marinette, ale i Alyu.
Gabriel se znovu ušklíbl. Ať tak či onak, musel ty dvě zabít. Nesměl dopustit, že by ho prozradily.
Namířil bičem na svého syna a zlověstně se na něj podíval.
,,Odejdi. Tohle už není tvoje věc. Můžeš být rád, že jsem tě osobně nezabil. Málem jsi nás zničil." pronesl. Dal se rychlým krokem vpřed a bičem mrskal o zem. Adrien s Nathanielem couvali krokem dozadu až Nath trochu škobrtl o schod za ním.
,,Otče, nemusí to být takhle. Já mám Marinette rád." začal smlouvat a na důkaz dal ruce před sebe. Chtěl otci dokázat, že se vzdává.
,,Tady policie! Kde jste?" ozvalo se nad nimi. Gabriel otočil hlavu nahoru a pak střelil pohledem po Alye, která měla schovaný obličej v dlaních. I Adrien s Nathanielem na ní ve stejnou chvíli pohlédli.
Gabriel rázným krokem došel k těm dvěma, kteří stáli v pozoru na schodech a nahnal je do rohu, kde byla Alya s Marinette, která nespouštěla z Adriena pohled.
Adrien k Marinette doběhl a pevně jí objal.
,,Všechno bude dobrý, dostanu nás odsud." slíbil jí a ona se znovu rozplakala. Byl tam a objímal jí. Myslela si, že se jí to jen zdálo. Stiskla ho ještě pevněji. Bála se, že bude muset být znovu sama.
Nath stál opodál a soucitně se na ty dva díval. Měli s Adrienem dohodu, to mu stačilo.
Došel k Alye a snažil se na ní mluvit klidně. Ovšem obavy o jeho život ho trochu zneklidňovaly.
,,Pane, tady!" ozvalo se těsně u dveří.
Gabriel trochu ucouvl. Nehodlal se jen tak vzdát.
Policisté, mohlo jich být tak osm, naběhli do místnosti a nevěděli, co se vlastně děje.
Muž, který měl v ruce bič, ho pustil, došel ke svému synovi a vlídně se na něj usmál. Jeho syn tím pustil Marinette, v domnění, že už se jeho otec uklidnil a bude v pořádku.
Gabriel se znovu zle ušklíbl a vytáhl Marinette na nohy. Odněkud vytáhl dýku, podobné té, kterou Marinette zabila Nathalii.
Chytl Marinette tak, aby chránila jeho tělo a všichni policisté náhle pochopili.
Namířili své zbraně na Gabriela.
,,Zabiju jí!" vyhrožoval.
Všichni byli zmatení.
Policisté z toho, že vidí Adriena a že jeho otec, uznávaný návrhář, chce zabít dívenku, která byla už dvakrát unesená.
Nath byl zmatený snad ze všeho.
Nevěděl, odkud se tam vzala policie, nechápal, že Adrienův otec už dávno neleží na zemi v kaluži krve a ještě víc nechápal, jak se z tohohle všeho dostanou.
Alya vzhlédla k událostem, které se před ní děly, ale stejně všechny viděla rozmazaně. Nejenom proto, že neměla své brýle, ale i proto, že na jedno oko neviděla vůbec a bála se nejhoršího.
Adrien se urputně snažil vymyslet, jak zachrání jednu jedinou dobrou věc v jeho dosavadním životě.
Adrien v danou chvíli, kdy začala policie střílet, nechápal, jestli to měli nařízené, nebo jim na životě Marinette vůbec nezáleželo.
Skočil před ní a než si to stačili ti chlapi se zbraněmi uvědomit, Adrien schytal osm střelných ran. Skácel se k zemi a Gabriel z úleku pustil Marinette, která spadla na zem k její lásce.
Střelba začala na novo. Tentokrát to schytal samotný Gabriel.
Dokázal však ještě stát, a tak policisté čekali, kdy odpadne i on.
,,Dou-doufám, že-" Adrien se rozkašlal. Marinette ho měla u sebe v klíně a Adrienův život jí doslova protékal mezi prsty.
,,Neplač. Mi-Miluju tě.."
Chlapcův mozek zaplavovala panika, ale on se snažil zapamatovat si obličej dívky, která mu otevřela srdce. Všechno ho bolelo, cítil každou kapku krve, která mu vytekála z ran, ale ignoroval to, protože byl šťastný. Byl šťastný, že ji mohl zachránit.
Marinette plakala, prosila ho a šeptala mu do obličeje slova lásky.
Jak k němu byla nakloněná, nevnímala pohyb za sebou. Policejní jednotka znovu namířila na muže, který mohl za tohle všechno. On napřáhl ruku a chtěl bodnout Marinette.
Mezi policisty však vběhl mladík a jednou ranou poslal Gabriela Agresta na onen svět.
Jeho tělo spadlo Marinette na záda a tak se ještě víc natiskla na Adriena.
,,Všechno bude dobrý. Miluju tě, zůstaň se mnou, prosím.." vzlykala.
Nino k ní došel, sundal z ní mrtvé tělo a poklekl k Adrienovi.
,,Byl jsi hodně dobrej kamarád. Už nikdy nebude nikdo jako ty. Škoda, že sis tohle všechno uvědomil až teď. Mám tě rád, brácho..Doufám, že se ještě někdy potkáme.. " promluvil k němu a Adrien mu věnoval jeho poslední úsměv. Pak se očima podíval na Marinette a s posledním dechem jí oznámil, že se o ní postará Nath.
Pak už jen zavřel oči a se šťastným pocitem, že k něčemu byl, zemřel.

Jak byste chtěli, aby Marinette dopadla?