V uších mu zběsile tepalo.

S veselými ohníčky se rozešla ke krbu. Zastavila se na jeho levé straně, kde pokračovala knihovna.

Netušil, jak to udělala, ale regál z masivu se pohnul směrem do stěny. Vytvořil tmavý průchod.
První, co uviděl byl veliký stůl pokrytý svitky, jež vévodil obdelníkové místnosti.
Na stěnách se nacházely staré mapy, dávno věděl, že je mapařka. Pohledem zavadil o učebnici dějepisu, ležící na jednom ze stolků s kalamářem. Kolem obvodu postávaly regály a různý nábytek.

„Nikdy jsem tu nebyl,“ vydechl překvapeně.

Tvářila se nadšeně. „Byl jsi tu někdy?“

Zakroutil hlavou.

„Myslím tady,“ ukázala na mapu ostrova.