Procházeli se mezi stromy a závějemi. Užívali si zimní slunce.

Zíral na pár spadlých borových šišek. Šibalsky se usmála. Nezaváhala, když kamaráda schodila do sněhu.

Lekl se. Opravdu ho v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než se něčeho chytit. Neměl však čeho. Zamáchal osamoceně rukama a upadl na břicho.

Rozchechtala se.

Přivřel oči do štěrbin a s bojovým křikem započal kamarádku koulovat. Zalitoval, že nemá rukavice. Měli z toho dětinskou radost. Házeli po sobě sníh dlouho, dokud vyčerpáním nepadli pod mohutný dub.

Dívali se na sebe. Když jim to došlo, s uzarděním se zadívali jinam.

Mohou být Vánoce více kouzelné?