„Proč nechodíš dveřmi?"

Chlapec se posbíral a oprašoval si sníh. „Neslyšela bys mě, jako vždycky."

Bydlela v prvním patře, přesto ji to vždy překvapilo.

„Veselé Vánoce!" Jal se kamarádku s radostí obejmout. Studěl, proto se odtáhla a pozvala ho dovnitř.

***

Potřeboval vyválet těsto, ale váleček byl obsazený. Z lednice vytáhnul skoro prázdnou flašku a celý obsah vylil do těsta.

„Proč?! Nemá tam být tolik vody! A už vůbec ne tohle," ukázala popuzeně na zlatavou tekutinu.

„Tak z toho můžes mít perníčky."

Kdyby mohla, rukou si frustorvaně prohrábne své čokoládové vlasy.
„Jo, až na to, že tohle měl být knedlík, Michaeli."