Čas plynul. Mohlo být něco kolem půlnoci a všichni byli v úplně dezolátním stavu.

Mitsuri držela Sanemiho nad hlavou jakoby s ním posilovala, zatímco on vypadal že každou chvíli omdlí.

Tengen už dávno zmizel někam pryč spolu s všemi jeho manželkami a nevypadalo to že se vrátí.

Kyojuro seděl stále u stolu a házel do sebe další panák za druhým.

Obanai se krčil v rohu jako malá holka zatímco Tomioka u něj klečela a hladil bílého hada na jeho krku. Třešničkou na dortu byla shinobu která stála za ním a v očích měla doslova blesky zuřivosti.

Tmavovlásek jako jediný klidně seděl u stolu a popíjel svůj džus. Tanjiro měl své silné ruce kolem jeho krku a ramen aby se mohl podpírat ale zároveň ho mohl objímat.

Cítit jeho dech na svém krku ho trochu elektrizovalo a uvádělo do rozpaků, ale snažil se aspoň navenek vypadat klidný. Navíc ten roztomilý pohled stál za to.

,,Takhle mi tě opít..." zamumlal si spíš pro sebe.

Najednou ucítil jak rudovlásek přisál své rty na jeho krk. Překvapeně vzdechl s rychle si zacpal pusu ,,Tanjiro!" špitl nervózně a cítil jak se mu rozpalují tváře.

Tanjiro pootevřel své ospalé a opilé oči ,,Chutnáš úplně stejně dobře jako voníš" odpověděl a znovu se mu přisál na krk, tentokrát však o něco dravěji. Střídal polibky s lehkým kousáním na různých místech až se mu menší chlapec málem rozpouštěl v rukou.

Muichiro se zakousl do vlastní dlaně aby se trochu utišil ,,T-Tanjiro... Nebude lepší nápad se v-vrátit domů? Měl bys vyležet ten alkohol" vydechl a vysoukal se z jeho sevření. Dal si jeho ruku kolem ramen a z jedné strany ho podepřel protože věděl že sám daleko nedojde. Naposledy se otočil na ostatní účastníky kteří o ně nijak zvlášť nejevili zájem a vyšel na ven

Když se konečně ocitl na čerstvém vzduchu uvolněné se zhluboka nedechl. Byla to příjemná změna oproti zadýchané místnosti nasáklé alkoholem.

,,Mui....chiro..." zasípal rudovlásek těžce zatímco co od něj jen nechával tahat zpět.

,,Copak?"

,,Je mi blbě..." zamumlal unaveně.

Tokito se pousmál ,,Ani se nedivím. Bude trvat než tu kocovinu vyležíš" špitl pobaveně a vydal se na cestu zpět.

Byla už tma a lhal by kdyby mu to nenahánělo husí kůži. Nebyl sice nějak bojácný, ale pořád procházel lesem za tmy. Přestože kolem rostly vistérie, kdykoli se sem mohl dostat nějaký silný démon. Byla to tedy spíš opatrnost a ostražitost než strach. On by si s démonem poradil a Tanjiro taky... Kdyby se dokázal udržet na nohou kvůli opilosti.

V tu chvíli mu došlo že vlastně vůbec nemusel jít lesem. Zakoulil nad tím očima a šel dál po cestičce. Aspoň tu bylo trochu klidu.

Během chvíle už stál na terase své rezidence  a spolu s vyšším chlapcem vešel dovnitř. Opatrně ho položil na futon a protáhl si záda. Nebyl sice tak těžký ale už na něj dopadala únava, vzhledem k tomu kolik bylo hodin.

Vrátil se ke vchodu a zatáhl posouvají dveře aby je v noci nerušily zvuky okolní přírody. Chtěl se vrátit zpět do roku místnosti kde spálí ale do někoho narazil.

Zmateně se otočil a uviděl před ním Tanjira který se jednou rukou opíral o zeď vedle jeho hlavy. Měl takový podivný unavený výraz ze kterého se nedalo nic vyčíst. Hlavně měl svůj obličej hrozně blízko.

Tmavovlásek zčervenal a namáčkl se zády na stěnu ,,Nebylo ti náhodou blbě? Jdi si lehnout!"  vyhrkl překvapeně když si uvědomil že se jejich obličeje stále přibližují.

Vyšší chlapec nijak nezareagoval a dravě si přivlastnil jeho rty. Volnou rukou zajel do těch krásných tmavých vlasů aby si ho mohl trošku víc přitáhnout a do ruky kterou se opíral o zeď chytil jeho zápěstí a přišpendlil ho ke zdi.

,,T-Tanjiro..." vydechl mezi krátkou pauzou kvůli nádechu ale dotyčný na něj vůbec neragoval.

Lhal by kdyby tvrdil že to nebylo příjemné, protože se mu to sakra líbilo. Jak byl majetnický a vášnivý. Ale stále ho trošku zarážel ten fakt že byl opilý. Dělá to vůbec protože chce nebo s ním máva alkohol?

Tanjiro se po chvíli odpojil a se spokojným výrazem ve tváři si prohlédl menšího chlapce který se mu v rukou nervózně vrtěl a přešlapával z nohy na nohu.  Bez dalších řeči ho opět políbil a jemně mu skousl spodní ret. Cítil jak sebou překvapeně cukl. Nezahálel a jazykem plným očekávání přejel po jeho rtech.

Muichiro nechápala proč ale z nějakého důvodu pusu slabě pootevřel a ihned se dovnitř dostal mrštný jazyk rusovláska. Nedokázal udržet pár tichých vzdechů které z jeho úst vyšly. Snažil se tu chuť k něčemu přirovnat ale nevěděl k čemu. Kdyby to měl popsat slovy, bylo by to "sladké, jemné a dravé".

Chvíli trvalo než pochopil že by se měl možná zapojit. Zatímco jeho jazyk zvědavě prozkoumával jeho ústa trochu nejistě ten svůj zapojil.

Vyšší se do polibku pousmál a začalo něco co by se dalo považovat za souboj o dominanci. Navzájem ochutnávali chuť toho druhého.  Tanjiro měl však celou dobu navrch a trochu si s ním pohrával. Po chvíli ho to přestalo bavit a jasně mu naznačil kdo je ve vedení. Opět se mu celým jazykem vecpal do úst znovu je začal prohledávat a zkoumat každou část. Jeho ruka pomalu opustila tmavé vlasy a po zádech pomalu sjel až k jeho zadku který majetnický zmáčkl.

Chlapec mu překvapeně vzdechl do úst a slabě se prohnul v zádech.

Nějakým způsobem se mu nelíbilo jak se tahle situace vyvíjí. Zároveň však jeho tělo chtělo víc a doslova na něj řvalo aby se neodvážil protestovat. Naopak jeho hlava nej ječela že je opilý a že by to mohlo dopadnout špatně. Ano, takový ten pocit kdy hlava říká ne ale tělo by se klidně nechalo na místě ohnout. Až takhle špatné to bylo.

Volnou ruku mu obmotal kolem krku a začal trošku víc spolupracovat. Normálně to nedělal ale pro jednou by mohl jít rozum stranou.

To se staršímu chlapci líbilo a drze vměstnal koleno mezi jeho stehna. Rukou kterou ho držel za zápěstí sjel na jeho boky a začal s ním pomalu couvat k futonům.

Než si to stihl Tokito uvědomit, ležel na zádech a Tanjiro se nad ním skláněl aniž by přerušil vášnivý polibek. Obě ruce mu obmotal kolem krku a trochu víc si ho přitáhl k sobě.

Tanjiro se nad tím jen pousmál a kolenem které měl šikovně mezi jeho stehny mu jemně zatlačil na rozkrok.

Muichiro zavzdychal ale než si stihl cokoli uvědomit, rudovlásek mu chytil ruce za hlavou.

Odtáhl se a fascinovaně se podíval na slinu která stále spojovala jejich rty.

Tmavovlásek cítil jak jeho ruka pomalu putuje po jeho hrudníku než nahmatala knoflík u límce. S úšklebkem na rtech ho rezepnul a ihned se přesunul na další.

,,T-Tanjiro, počkej! To p-přece-" zakoktal nervózně a chtěl něco udělat ale s rukama nad hlavou nic nesvedl. Byl samozřejmě silnější než on, ale nechtěl mu ublížit, ještě když věděl jaká kocovina ho chudáka čeká.

On se pomalu nahnul k jeho uchu ,,Sh, nemáš se čeho bát, zlato" zašeptal a laškovně ho kousl do ucha. Následně využil momentu překvapení a povolil další knoflík.

Ihned jakmile se jeho hřejivé prsty dotkly jeho pokožky, jím přijela vlna stydu ale zároveň veľmi příjemného a uspokojivého pocitu.

Tanjiro se chlapci opět hltavě přisál na rty s užíval si jakou kontrolu nad roztomilým tmavovláskem měl. Rozepl mu uniformu tak, aby měl krásný a bezproblémový prístup na jeho hrudník který se zvedal nahoru a dolů v návalech nervozity. Krouživými pohyby prozkoumával jeho hruď a sem tam vědomě zavadil o jeho bradavku přičemž pokaždé s mírným pobavením pozoroval jak sebou Muichiro jemně škubl.

Menší chlapec mu vzdychal  do úst s podvědomě cítil že se to odehrává trochu špatným směrem. Nevěděl jestli s tím má něco udělat nebo počkat.

Po chvíli se Tanjiro zaměřil na jeho odhalený krk a rychlím procesem si ho označil aby se nikdo jiný o nic nepokoušel a to že to bylo na dokonale viditelném místě ho vůbec netrápilo. Mezitím střídal krátké polibky a silnější nebo slabší kousance. Ty tenké vzdechy byly symfonie pro jeho uši a dělal všechno proto aby ty zvuky neutichly, ba naopak zesílily. Zatlačil kolenem kam potřeboval a silně se mu zakousl vedle tepny div se neprokousl pod kůži.

Tokito se kousl do rtu aby nevykřikl ,,Ahh, Tan-jiro! To bolí..."  vyhekl a slastně přivřel očka.

Věděl že by to měl zastavit, protože by toho mohli oba litovat, ale jeho tělo říkalo opak. Chtěl aby se ho dotýkal, líbal, kousal na krk a těmi hřejivými prsty volně cestoval po jeho hrudi. Neměl potřebu to zastavovat přestože věděl že by měl.

•°•°•°•°

Tanjiro pootevřel oči ale okamžitě je zase zavřel. Hned se do něj opřela nesnesitelná bolest hlavy a měl pocit že za chvíli vyzvrací svůj vlastní žaludek.

Jediná věc však přebyla bolest a to byl fakt když si uvědomil že si rukama někoho tiskne k tělu.

Přinutil se je otevřít a uviděl že to není nikdo jiný než Muichiro. Ruce tiskl na jeho hruď a spokojeně mu dýchal na krk.

Byli zakrytí dekou a tiskli se na sebe jakoby chtěli udržet co nejvíc tepla.

Rudovlásek se rozplýval nad tím roztomilým stvořením než si uvědomil jeden fakt. Ruce kterýma si k sobě přitahoval jeho tělo se nedotýkaly uniformy z tvrdé látky ale jeho hebké kůže. Překvapeně nakoukl pod peřinu a zjistil že je tmavovlásek polonahý. Byl zmatený jako nikdy protože si ze včerejška skoro vůbec nic nepamatoval a docela mu to vadilo. Neublížil mu nějak?  Rychle zkontroloval svůj stav ale díky bohu on sám byl oblečený. Klidně si oddechl a vrátil se k pozorování Muichira který mu spokojeně spinkal v náruči. Jemně ho začal hladit po vlasech a o něco víc si ho k sobě přitulil.

Unaveně zavřel oči a nechal své tělo ještě chvíli odpočívat. Najednou však ucítil jak se druhý chlapec začal hýbat a neklidně sebou šít.

,,T-Tanjiro... Nedýchám..." ozvalo se po chvíli.

Rudovlásek překvapeně otevřel oči a teprve v tu chvíli si uvědomil že si Tokita na sebe namáčkl tak silně až ho probudil.

,,Promiň! Není ti nic?!" vyhrkl starostlivě a hned ho pustil.

Muichiro zalapal po dechu a opřel se dlaněmi o futonu ,,Jsem v pohodě... Jak ti je?" zeptal se trochu udýchaně a starostlivě si ho prohlédl.

Tanjiro chtěl odpovědět ale pohledem se zastavil na jeho vypracovaném dokonalému těle. Nejspíš si v tu chvíli uvědomil že by na něj dokázal koukat několik hodin v kuse. ,,No nic moc, ale tenhle pohled mi docela pomáhá a dokázal bych si na něj zvyknout" odpověděl nakonec a laškovně se na něj usmál.

,,He?" nechápal tmavovlásek než se podíval na své polonahé tělo. Překvapeně zamrzl na místě a do tváři se mu nahrnula krev. ,,Baka!" vyhrkl nervózně a rychle si začal oblékl vrchní část uniformy.

,,Promiň, já musel" Zazubil se a chtěl si naposledy užít pohled na jeho tělo než si všiml tmavých fleků a kousanců na jeho krku. ,,Co to máš na krku?" zeptal se zařazeně, ale trošku naštvaně zároveň.

Muichiro se přestal soustředit na zapínání knoflíčků a trošku zmateně si přiložil prsty na krk. Najendou se mu vybavily vzpomínky na včerejší noc. Zrudl tak moc že by mu i rajče závidělo a schoval si tvář do dlaní. ,,N-nechces vědět..." zamumlal a stydem se zabalil do klubíčka.

To ho však moc neuklidnilo ,,Já myslím že to chci vědět, protože poslední co si ze včerejška pamatuju je, že mě Tomioka-san nalil alkoholem a mezitím si někdo z tvého krku udělal kousátko!" zasyčel žárlivě a vyhoupl se do sedu. Hned toho samozřejmě litoval protože bolest hlavy a kocovina se přihlásila o slovo. Chytil se za hlavu a unaveně vydechl.

,,Někdo...." zamumlal Muichiro překvapeně a až po chvíli mu to došlo. Nic si nepamatuje. Jen se úlevně zahihňal a trošku se k němu přisunul ,,Ten někdo jsi byl ty, to máš tak velkou kocovinu že si nic nepamatuješ?" odpověděl pobaveně a položil mu dlaně na tváře.

Tanjiro se na něj překvapeně podíval ,,J-já?"

Tokito přikývl ,,Ale nech to být. Udělám ti čaj a ty si mezitím lehni" usmál se a odešel k lince aby zabránil dalším otázkám.

Vyšší chlapec zamýšleně semkl rty. Vůbec se mu nelíbilo že neví co se dělo.

Co když mu něco udělal ale Muichiro nemá srdce mu to říct do očí? Nebo mohl udělat jakoukoli pitomost. Například mu tak viditelné okousat krk. Značky a jsou na tak špatném místě že je nezakrývá ani límec uniformy, ani jeho krásné vlásky. Co když se to bude opakovat a něco se stane? Ublíží mu? Nebo naopak políbí někoho jiného...

Frustrovaně si promnul unavený obličej.

To se nikdy nestane! Až mě příště budou tahat na ten jejich večer, ani je nepřijdu pozdravit...

Ohayo mina-san
Kupodivu (možná bohužel) ještě žiju a mám pro vás novou kapitolu. Určitě dejte vědět vás názor na to, jak se příběh vyvíjí

Vaše Anonymní Holčena ❤️