Dováděli ve vodě několik desítek minut. Cákali po sobě vodu, házeli po sobě bahno ze dna jezera a chytali vážky které si nevinně létaly okolo.

Tokito se potopil a rozhlédl se. Jako první ho v podvodní kráse zaujala ryba která plavala zhruba v úrovni jeho hrudníku. Zaujatě pozoroval ty malé ploutvičky jak kmitají a také jak bublinky vzduchu z jejích žaber míří nahoru k hladině. Vyplaval nahoru k mělčině kde měl vodu asi po hrudník a rozhlédl se po Tanjirovi. S překvapením však zjistil že ho nikde nevidí. Zmateně se rozhlédl ještě jednou ,,Tanjiro?". ,,Tanjiro!" vykřikl když se nic neozývalo. Pomalu se ho zmocňovala panika ,,Tanjiro! Tanjiro, kde jsi?!" zakřičel plačtivě zatímco se pomateně se rozhlížel. Potopil se uviděl ho jak se zavřenýma očima leží v hloubce u dna. Okamžitě k němu doplaval a začal ho tahat k hladině.

Najednou však Tanjiro jako zázrakem ožil. Vítězoslavně se ušklíbl a začal chlapce nemilosrdně lechtat.

Tmavovlásek vylekaně vyjekl a pak sebou jen šil pod záchvatem smíchu. Snažil se od něj odstrčit ale Tanjiro ho odmítal pustit. Kvůli smíchu se všal nalokal vody a věděl že se každou chvíli začne topit.

Rudovlásek ho nakonec popadl za zápěstí a vyplaval s ním na hladinu. Vysadil kuckajícího chlapce na břeh a sám se posadil vedle něj, přičemž se nepřestával smát.

,,Tan....tan...jiro" dostal ze sebe mezi záchvatem kašle a párkrát se praštil do hrudníku. ,,Co to jako mělo být?" vyprskl vytočeně když se mohl normálně nadechnout a naštvaně propálil vyššího chlapce pohledem.

Tanjiro se zahihňal ,,Promiň, ale bylo to hrozně roztomilé jak ses strachoval".

Tokito si z tváře utřel tu jedinou slzu, kterou nedokázal udržet a pevně ho obejmul. Hlavu si opřel o jeho rameno a prsty zaryl do jeho promočené unifromy.

,,T-Tokito..." vydechl překvapeně Tanjiro z jeho reakce. Přeci jen to bylo poprvé co ho jen tak sám od sebe obejmul.

,,Nesmíš mi dělat takové věci... Opravdu jsem se o tebe bál" špitl tiše a pevněji mezi prsty sevřel tmavou látku aby zatlačil slzy.

Rudovláskovi opravdu spadla brada překvapením a uvědomil si že se mu nekontrolovatelně hrne krev do tváří. Na rtech se mu objevil dojatý úsměv a pevně chlapce objal na zpět ,,Omlouvám se, už to neudělám" pronesl a prsty projel jeho černé splihlé vlásky.

Tmavovlásek si v tu chvíli uvědomil, že by v jeho obětí dokázal vydržet navždy. Teplo které sálalo z jeho těla ho zahřívalo přes mokré oblečení a jeho vlhký dech  ho skoro až uspával. Navíc se cítil tak bezpečně a příjemně jako nikdy předtím. Spokojeně přivřel modrá očka a všechno napětí v jeho těle bylo pryč.

,,Nějak ses v tom jezírku unavil" zamumlal pobaveně zatímco krouživými pohyby přejížděl po jeho zádech.

,,Hmm" odpověděl unaveně.

Zvedl hlavu k nebi a viděl že se začíná stmívat. ,,Už je čas jít, za chvíli bude tma".

Tokito mlčel a odpověděl jen tím že ho ještě pevněji obejmul.

,,No co s tebou mám dělat..." ušklíbl se a pomalu vstal. Poté vytáhl na nohy i druhého chlapce  a otočil se k němu zády ,,Vyskoč".

Tmavovlásek zmateně naklonil hlavu, ale to už ho Tanjiro chytil za nohy a vyhoupl si ho na záda.

Překvapeně vyjekl ,,Tanjiro já umím chodit!" bránil se nervózně.

,,Fakt? Neříkej" zasmál se ten druhý a vydal se po vyšlapané cestě pryč. ,,I když se to snažíš nedávat najevo, vidím že i tvoje obočí je unavené. A chyť se mě nebo spadneš".

Tokito chvíli váhat a pomalu mu obmotal ruce kolem krku. Celý se uvolnil a unaveně přivřel víčka.

Tanjiro se pousmál a soustředil se na cestu.

Najednou se před nimi zjevila Kanroji. Měla v ruce tříbarevné dango a spokojeně přežvykovala. Jakmile však uviděl ty dva překvapeně se na ně podívala ,,Hezký večer, copak tu děláte chlápci?" vypískla nadšeně a se zájmem si je prohlédla.

,,Dobrý večer, Kanroji-san. Už se vracíme, ale byli jsme trénovat a chvíli jen tak pobýt v lese" pronesl Tanjiro s úsměvem.

Projela je pohledem od hlavy až k patě ,,A proč jste úplně durch mokří?" zeptala se když si všimla vody která jim kapala z vlasů po tvářích a z uniforem které se jim lepily na vypracovaná těla.

,,Hodil mě do jezera..." zamumlal Tokito otráveně a unaveně zároveň, načež se rudovlásek jen nervózně ušklíbl.

Trochu překvapeně se podívala jak má tmavovlásek líně svěšené ruce podél jeho hrudi a samozřejmě nemohla přehlédnout jeho růžové tvářičky. Najednou se však zarazila ,,Počkat, myslíte to jezírko jak kolem něj kvetou máky?" vyhrkla naléhavě.

Tanjiro s trochu zmateným výrazem přikývl na souhlas.

,,V té vodě se nesmí koupat! Rozmnožily se tam sinice které způsobují vyrážku a nevolnost! Himejima-san tam nedávno dával ceduli!" vypískla vyděšeně a káravě je projela pohledem.

Chlapci na ní překvapeně zamrkali a vyměnili si prekvapený a zmatený pohled.

,,Je pravda že tam nějaká cedule byla... Ale já ji nečetl..." přiznal po chvíli Tanjiro.

Kanroji si povzdechla ,,Muichiro-kun, říkala jsem ti o tom minuty týden"

,,Asi jsem na to zapomněl..."

,,Měli byste zajít za Shinobu-chan!"

Tokito si unaveně opřel hlavu o tu Tanjirovu, i když riskoval že budou jeho tváře ještě červenější ,,Je to jen vyrážka ne?" zamumlal unaveně.

,,Ale i tak!" vypískla starostlivě.

,,Nebojte, Kanroji-san. Určitě to nic nebude a kdyby něco, zajdeme za Shinobu-san, slibujeme"

•°•°•°•°•

Rudovlásek se ploužil po trávníku jako duše bez těla. Měl pocit že mu každou chvíli praskne hlava a některé části těla ho svědily. Byl na cestě k Tokitovi a doufal že on na tom není stejně jako on. Už byl skoro u místa kde trénovali a každý den tam měli sraz.

Po chvíli ho uviděl jak stojí zády k němu a zaujatě pozoruje oblohu. ,,Dobré ráno, Tokito!" usmál se.

Tmavovlásek se na něj otočil a Tanjiro se nestačil divit. Nevinně se škrábal na pravé tváři, na které měl rudý rozškrabaný flek. Všiml si že se mu vyrážka rozlézala i po hřbetu ruky.

Tanjiro se na něj překvapeně podíval a vyhrnul si rukáv uniformy čímž odhalil vyrážku na jeho předloktí a paži.

Oba se na sebe trochu nejistě podívali  a začali se smát.

,,Kanroji-san měla pravdu" ucedil Tanjiro pobaveně a znovu si prohlédl chlapce se zarudlou tváři. Musel uznat že to vypadalo roztomile. Po chvíli si však uvědomil co se mu honí hlavou.

Nad čím to přemýšlím!

Tokito se přes uniformu poškrábal na paži ,,Úplně jsme to nevychytali" zahihňal se.

Tanjiro souhlasně přikývl ,,Omlouvám se, měl jsem si tu ceduli přečíst" špitl a omluvně se usmál ,,Každopádně bychom opravdu měli zajít do motýlího sídla. Dostaneme nějakou mast a budeme mít klid"

•°•°•°•

Shinobu mu jemně chytla bradu a natočila si jeho tvář tak, aby si mohla prohlédnout zarudlou a rozškrábanou vyrážku. ,,Takže jste skočili do toho jezírka u kterého je ta velká cedule s nápisem "Zákaz plavaní, toxická voda"?" zeptala aniž by ztratila její úsměv.

,,Ano..." špitl nervózně Tanjiro, který stál vedle tmavovláska a nenápadně si škrábal předloktí.

,,To se ti moc nepodobá, Tokito-kun. Čekala jsem že tu na tvém místě bude třeba Zenitsu, nebo Inosuke."

Chlapec odvrátil pohled a do tváři se mu nahrnula krev z pomyšlení na včerejší den. Jak ho hodil do vody, jak ho lechtal, na jejich objetí a také jak ho nesl na zádech zpátky domů. ,,Hodil mě tam..." špitl nervózně a zabodl pohled do protější zdi. Nepozorovaně popadl korkový špunt který byl na poličce vedle něj a vyhodil ho z pootevřeněho okna.

Oba si je prohlédla a natáhla se do vytrýnky pro kulatou krabičku ,,Bohužel mám jen jednu, takže se budete muset podělit" řekla s úsměvem a vtiskla ji Tanjirovi do rukou. ,,A to mi připomnělo, Tanjiro-kun. Bohužel se včera večer uskutečnila mise při které se spoustu lidí zranilo. Neber to tak že bych tě vyhazovala ale už nepotřebuješ ani rehabilitační trénink, takže by nebylo od věci aby ses přesunul bývat jinam. Napadlo mě že bych ti mohla domluvit místo ve vedlejší vesničce. Žijí tam kováři kteří vytváření naše meče nichirin. Je to asi patnáct kilometrů na východ" 

Tanjiro se na ni překvapeně podíval a poté se smutně podíval na Tokita. Odsud to měl k jeho domu tři kilometry na západ. Osmnáct kilometrů bylo hodně a nemohl by ho chodit navštěvovat tak často. ,,Chápu to, Shinobu-san, ale nenašlo by se něco co bude blíž?" zeptal se a trošku nervózně sevřel krabičku. Bylo by mu moc líto kdyby se s ním nemohl vídat, jen kvůli dálce.

,,Něco by se určitě našlo, ale trvalo by to dlouhou dobu" odpověděla.

Tokito se podíval na skleslého rudovláska. Přemýšlel jestli se má vměstnat do konverzace. Napadla ho jedna možnost ale styděl se zeptat, protože si nebyl jistý jeho reakcí. Zhluboka se nadechl ,,M-Můžeš na nějaký čas zůstat u mě!" vyhrkl ze sebe. Rudovlásek se na něj překvapeně otočil stejně jako Shinobu. ,,P-pokud teda chceš..." dodal tiše a nervózně si začal pojídat rty. Aby byl upřímný, nečekal že ta slova fakt vysloví.

Rudovláskovy oči se rozšiřily překvapením, ale na rtech se mu objevil usměv ,,Pokud ti to nevadí" usmál se a vtáhl ho do svého vřelého objetí.

Chlapci se rozbušilo srdce jako o závod ale objetí mu vrátil.

Shinobu spokojeně rozhodila ruce a začala je tlačit ze dveří na chodbu ,,Dobře, tak si jdi sbalit věci Tanjiro-kun. Mějte se chlapci!" pronesl a zabouchla zmatené dvojici dveře přímo před nosem. Poté přeskočila k oknu a otevřela ho dokořán.

Dovnitř nakoukla Kanroji se slzami na krajíčku ,,Muichiro-kun si mě všiml..." zavzlykala a ukázala korkový špunt který svírala v rukou.

,,Pořád je to hashira, Mitsuri. Ale měla jsi pravdu" usmála se ,,Něco mezi nimi je".

Druhá jen radostně přikývla a položila zátku na parapet. ,,A to proč musí Tanjiro pryč jsi myslela vážně?" zeptala se a tázavě naklonila hlavu.

Shinobu zavrtěla hlavou ,,Vymyslela jsem si to"

•°•°•°•

,,Opravdu ti to nevadí?" ujišťoval se rudovlásek, zatímco spolu roztahovali druhý futon na spaní.

Tokito zavrtěl hlavou ,,Jinak bych to nenavrhl, stejně tu bývám sám" odpověděl s úsměvem a hodil na futon polštář a deku. Poté si sednul na ten svůj a poškrábal se na holeni kde se vyrážka též objevila ,,Ale klidně jsi sem mohl vzít i svou sestru".

Tanjiro si sedl vedle něj a zavrtěl hlavou ,,Nezuko mi dala jasně na jevo že zůstane u Kanroji-san" nervózně se poškrábal na zátylku a vytáhl krabičku s mastí kterou předtím dostali ,,Možná by nebylo od věci to konečně použít, protože mě děsí že vypadáš jakoby ti někdo vlepil facku" ucedil a pobaveně mu prstem dloubnul do tváře.

Chlapec překvapeně zvedl hlavu a nervózně přikývl, zatímco se snažil zničit motýli co mu poletovaly v břiše.

Otevřel krabičku a položil ji aby na ni oba dosáhli. Položil kostkovaný přehoz na zem a vyhrnul si rukáv k rameni címž odhalil zarudlý flek který se mu táhl od předloktí skoro až na rameno. nanesl si na prsty mast začal si ji natírat na zarudlá místa.

Tokito ho omámeně pozoroval než si uvědomil že je divné ho takhle pozoroval. Vyhrnul si nohavici volné uniformy nad koleno aby si mohl namazat flek na holeni. 

Tanjiro si znovu nabral, ale tentokrát jen na palec a natáhl se k černovláskovi. ,,Ale aspoň byla sranda ne?" zahihňal se a opatrně mu začal krouživými pohyby rozetírat mastičku na zarudlou tvář.

Tmavovlásek zrudl až za ušima ale nedokázal se ani pohnout. Srdce se mu rozbušilo div nevyskočilo z hrudi. Jen nervózně přikývl a namazal si hřbet pravé ruky a prsty které kvůli vyrážce vypadaly jako zkřehlé ze zimy.

,,Asi tě do té vody budu házet častěji, protože ti ten úsměv sluší víc" ušklíbl se.

Druhý chlapec nervózně semkl rty protože mu jeho poznámky moc nepomáhaly. ,,Příště si aspoň vyber vodu ze které nebudem mít tuhle vyrážku" ucedil pobaveně a když citíl že ruka z jeho tváře zmizela, otočil se na něj.

,,Však už jsem se ti za to omluvil" povzdechl si s úsměvem.

Tokito si začal povolovat knoflíky unifromy, ačkoli byl z toho trošku nervózní ale uklidnilo ho když Tanjiro začal dělat to samé. Povolil si uniformu tak aby odhalil celý zarudlý flek který se nacházel na jeho hrudi. Dal si na prsty další mast a nanesl ji na rozškrábanou vyrážku. Zvedl hlavu pobaveně pozoroval rudovláska, jak se marně snaží prsty dostat k vyrážce na jeho zádech. ,,Potřebuješ pomoct?" zamumlal s pobaveným úsměvem na rtech. Při pohledu na jeho polonahé tělo mu trošku přejel mráz po zádech ale snažil se to ignorovat.

,,Zvládnu to sám..." ucedil odhodlaně.

On však moc dobře viděl že to nezvládne sám. Dal mu ještě chvilku než se k němu přisunul blíž a nabral si větší vrstvu masti na prsty. ,,Prosimtě ukaž to" vydechl pobaveně opatrně se prsty dotknul jeho vypracovaných zad. Snažil se potlačit všechnu nervozitu v něm a párkrát mu promasíroval rudý flek na zádech.

Tanjiro poraženě svěsil ramena ,,Díky. Každopádně podle mého žaludku bych řekl že se blíží čas oběda" odvětil.

Tokito přikývl a vmasíroval si zbytek masti co mu zůstala na prstech do dlaní ,,Měl bych tu mít onigiri. Včera mi je donesl... ten vysoký hashira" nervózně se usmál a vyskočil na nohy.

,,Doufám že v nic nebude paprika..." zamumlal a přehodil si vrní část uniformy zpět na ramena. Vyšel na prosluněnou terasu a posadil se na kraj.

Tamvovlásek si k němu přisedl a podal mu rýžovou kouli se zelenou mořskou řasou ,,Nevím čím jsou plněné, ale snad budou dobré" odpověděl a s chutí se zakousl.

Tanjiro udělal to samé a zhnuseně nakrčil nos při zjištění že je uvnitř kuřecí maso s paprikou.

,,Klidně si dej moje, je to plněné tuňákem" odvětil a natáhl k němu ruku s jídlem.

Rudovlásek nejistě zvedl hlavu ,,Nevadí ti to??

On jen zavrtěl hlavou ,,Mě je to tak nějak jedno" usmál se a vyměnili si onigiri navzájem.

Tanjiro si přitom neodpustil pár nestydatých pohledů na jeho odhalený hrudník. Ačkoli to přes volnou uniformu nebylo vidět, měl dokonale vypracované a formované tělo. 

Bylo až kruté jak jeho vzhled klame. Nikoho by nenapadlo že dlouhovlasý kluk se sto šedesáti centimetry a nevinným výrazem ve tváři bude jeden z nejsilnějších šermířů. 

Když ucítíl jak se mu krev hrne od tváři rozhodl se že lepší bude odvrátit pohled. Spokojeně se zakousl do rýže a položil se zády na terasu, protože zase udeřila bolest hlavy z té toxické vody.

,,Děje se něco?" zeptal se menší chlapec a trochu se nad něj naklonil ,,Vypadáš unaveně"

,,Bolí mě hlava, nejspíš z té vody. Ale to nic není" uklidnil ho nevinným úsměvem a položil si volnou ruku pod hlavu aby se mu příjemněji leželo.

Tokito se dlaněmi opřel vedle rudovláskova těla a jeho černé pramínky vlasu mu sklouzli na břicho ,,Pokud jsi unavený, můžeš si jít lehnout" řekl a starostlivě naklonil hlavu.

Tanjiro se vyhoupl do sedu ,,Možná později"

Ohayo mina-san,
Mám pro vás další kapitolu. Snad se líbí. Chtěla jsem vydávat nějak pravidelně ale bohužel na to vždycky zapomenu xd. Tak u další kapitoly,

Vaše Anonymní Holčena ❤️