Carmen se ráno vzbudila a dala vejce do ruksaku. Najedla se, a vyšla ven z Ilirei. Rozhodla že vejce bude mít raději u sebe. Vyšla ven až za hradby Ilirei a tam si prozpěvovala. Slunce svítilo a ptáci zpívali. Šla po měkké trávě a usmívala se. Na sen zapomněla a pergamen na kterém byl sen napsaný si nečetla. Najednou se ozvalo: ,,Křap" jako by se líhlo vejce. Potom zase ,,Křáp" Carmen rychle vytáhla vejce a položila ho na zem. Vejce vydalo další ,,Křáp" a už z vejce vyčuhovala něčí hlavička. Byla fialova do tvaru trojúhelníku. Černé očka na ní zvědavě hleděla. Tvoreček zanaříkal protože se chtěl dostat z vejce. Carmen mu pomohla a tvoreček vítězoslavně zamručel. Carmen si ho prohlédla. Měl netopýří křídla a tělo ještěrky. ,,Drak!" zvolala Carmen. Ten dráček byl docela malý. Slyšela že draci mají být velcí už od narození. Carmen chtěla dráčka pohladit ale,on se jí dotkl a okolo nich se oběvilo světlo. Carmen upadla do bezvědomí. Když se probudila zjistila že má na ruce dračí značku. Ještě slabounce svítila a pak zhasla. ,,Já jsem jezdec!" Dráček se překulil z vyplazeným jazykem a Carmen se rozchechtala. Smála se dráčkovi a jeho kouskům ale pak přišel večer a ona ho musela schovat. ,,Jsi maličký dám si tě pod šaty ale nedrápej" varovala ho Carmen,vzala dráčka a schovala si ho pod šaty. Potom rychle pospíchala domů. Zase tam čekal Zeus. Měl v ruce květiny. Carmen se zastavila a tiše odešla. Vzala to zadním vchodem. Dostala se do pokoje a draka položila na postel. Zeus zaklepal a řekl:,,Vem si tento dar z lásky" ale Carmen mu odpověděla: ,, Děkuji ale,já tě nemiluji" a zabouchla za ním dveře. Zeus utekl. Carmen se zasmála ale, hned jí veselý přešlo. Má tu draka. Dráček na ní upřeně hledělo a mrskalo ocasem sem a tam. Carmen si všimla pergamenu na stole. Přečetla si ho a řekla: ,,Ty budeš ten fialový drak! Takže jsi dračice"
Dráček zavrtěl ocasem a zavrněl.