Carmen se potulovala po Iliree jak Nasuada přejmenovala z Urû'baenu na Iliriu. Jmenovala se tak před pádem Jezdců. A takhle se začla jmenovat zase protože Eragon a tajemní elfové zabili Galbatorixe který tady zle vládl. Carmen se zastavila v temné uličce kde byli ještě zbytky luků a šípu elfů. Carmen je vždycky zbírala a když našla kousky které k sobě patřily spravila je. Málokdy našla meče.Teď se potulovala a našla krásný luk. Měl krásnou hnědou barvu, co Carmen nikdy neviděla. Byl ale, poškozený a měl přetrhnutou tětivu,ale když se podívala blíž vyděla zvláštní znaky. Vedle toho luku byl toulec se šípy a jak na luku tak i na toulci a šípech byli vyryté ty znaky. Uznala že jde o starověký jazyk. A proto zašla za Elvou. Elva měla na čele značku kterou nosily dračí Jezdci. Neřekla jí jak k ní přišla ale,Carmen to netrápilo.Elva byla o patnáct let starší ale,to Carmen neodradilo se s ní bavit ,,Ahoj Carmen" řekla Elva a pokusila se usmát ale moc jí to nevyšlo to,,Ahoj" řekla potichu Carmen. ,, Co se děje?"řekla Elva a tázavě povytáhne obočí. ,,Spíš bych se měla ptát já ,ale musím ti něco ukázat" řekla Carmen a vytáhla z ruksaku  luk,toulec a šípy.Elva na ní nepřekvapeně hleděla. ,,Potřebuju abys my to přeložila"dodala Carmen. Elva vytáhl nějakou knihu z šuplíku, podala jí Carmen a řekla: ,,Nemám čas vem si slovník"
Carmen potěžkala slovník v ruce a přejela prsty po kožené obálce. ,,Co se děje?" Řekla a schovala slovník do ruksaku.
Elva si povzdechla a řekla: ,,Zjistilo se že je v Ilirie schováno dračí vejce. Pátrali jsme po něm ale,nenašli jsme ho. A to mě znepokuje. Jestly ho najde někdo nesprávný tak je s námi zle."pak se odmlčela a řekla: ,,Máš návštěvu" Carmen se rychle otočila a vyrazila z Elvina pokoje do svého. Přede dveřmi stál Zeus. Mladý černovlasý kluk z hnědýma očima. Byl celkem pohledný ale, Carmen ho neměla ráda. Carmen zabručela a pomýšlela si: Zase?! Zeus jí otravoval. Furt jí chodil vyznávat lásku ale,ona o něj nestála. ,,Já...já..." rozkoktal se Zeus. ,,Já já ti říkám běž pryč!"zařvala Carmen a zabouchla dveře.Slyšela jak si Zeus mumlá: ,,Já hlupák, měl jsem jí donést květiny a né tady koktat já já" zabručel a odešel.Carmen si sedla ke stolu a přemýšlela nad dračím vejcem co je údajně ukruto v Ilirie Pak si vzpoměla na luk,toulec a šípy. Vytáhla je a zároveň vytáhla slovník který jí půjčila Elva. Carmen otevřela slovník a začala překládat. Na luku stálo:

V tom království u moře,
V zem velkých modrých hor,
V poslední to zimy den,
Zrodil se muž s úkolem:

Zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů.

Rostl v péči moudrých,milých,
V stínu dubů starobylých,
Lovil zvěř a od těch starších
Učil se dovednostem

Jak zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů

Zvyklí slídit černé stíny,
Co škodí všem,ať slabým či silným,
Uměl prát se se zloduchem,
Klackem, kostí, džbánu uchem;

A zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů.

Než muž dospěl,přešly roky,
V jeho těle plál hněv horký,
Jeho nedočkavost mladá
Však žíly mu spalovala.

Potom potkal pannu krásnou,
Moudrá,silná ona byla,
Ruku svou mu přislíbila,
Žena,k níž on vzplanul láskou.

Do očí se jí zahleděl
A v hluboce tajemných tůní
Budoucnost jasnou viděl,
Kde spolu už se nemusí

Bát nepřítele Durzy
Ze země stínů.

___________________________________

Ještě v noci před svítáním
V pokoji,kde ten muž spal
Zloduch vynořil se nad ním
-protivníkem teď tak slabým.

Muž se probral,hlavu zvedl,
Vzhůru do tváře pohlédl,
Tváře smrti,chladné,prázdné,
Věčné noci královny.

Klidu došel starý muž,
Protože kdys dávno už
Ztratil strach z doteku smrti,
Posledního objetí.

Zlehka jako ranní vánek
Nepřítel se sehnul k muži,
Vytáhl z něj teplou duši,
Spolu odešli do dálek

Navždy žít v Durzovi,
V zemi stínů.

Carmen dočetla a šla si lehnout do měkké postele. V uších jí zněla ta báseň...

Navždy žít v Durzovi,
V zemi stínů.