Sygin vešla dovnitř. Loki seděl na posteli a ostentativně se na ni ani nepodíval. Neměl důvod, nechtěl, kdyby mohlo být po jeho, určitě by její chování nenechal bez trestu. Jenomže to ona byla ta, která měla navrch, to ona byla ta, co rozhoduje o jeho osudu.

Cosi na ní mu imponovalo. Byla tak laskavá, tak něžná a přesto z ní šel strach. Nekoukal se na ni. Musel by se usmát.

Dívka pohnula rukou a on ucítil, jak ona kletba, kterou měl na hlasivkách zmizela.

"Loki?" promluvila ona a muž se neustále snažil vyhnout jejímu pohledu.

"Loki, mluvte se mnou, nebo to udělám bez vašeho svolení."

"A co byste mi chtěla udělat?" odsekl jí tím nejvíce arogantním tónem, který uměl. Ona si povzdechla a on se na ni konečně podíval.

"Omlouvám se." zašeptala, rukou se rozpřáhla, jakoby chtěla Lokiho udeřit, ovšem místo toho jí z ruky vyšel proud energie, který ho zasáhl přímo do spánku a ona zvrátil hlavu dozadu a spadl zády na postel. Ona se k němu trochu přisunula, položila mu ruku na čelo a zavřela oči.

________

"Co to děláš!?" ozýval se Lokiho hlas, když se její chodidla dotkla kamenné dlažby v Trůním sále Asgardu. To co slyšela, byl skutečný Loki, nebo spíš jeho vědomí, které se snažilo zabránit jí ve vstupu do jeho vzpomínek. Byl opravdu silný. Jenom dostat se sem jí stálo strašnou spoustu sil.

Před ní stáli, nebo spíš bojovali dva chlapci. Jeden měl světlé vlasy, to musel být Thor. Ten druhý musel být Loki. Bylo na nich naprosto jasně poznat, který je jaký. Zatímco Thor se do boje vrhal po hlavě, bez nějakého většího rozmyslu, jeho bratr spíše obcházel soupeře a hledal skulinu, kterou by mohl vniknout do jeho pečlivého obranného postavení a zničit ho jeho vlastní chybou.

"Co tu děláš?" ozval se za ní známý hlas a když se Sygin otočila, uviděla Lokiho.

"Musíš mě nechat to udělat. Potřebuji vidět, co se ti stalo. Musím to dělat, je to moje práce. Nech mě."

"Ne. To jsou moje vzpomínky. Nemáš žádné právo...."

Ona ho ovšem nenechala ani doříct větu. "To ty nemáš právo! Žádné právo! Jsi odporný vrah, zrádce a monstrum! Máš na rukou krev! A moje práce, práce ke které jsem byla zvolena, práce, kterou chci dělat, je zjistit, jestli ta krev lze smýt!"

Loki naprosti ní jen stál a po chvíli stejným tónem odpověděl. "To že jsem Ledový obr ze mně ještě nedělá monstrum!"

"Já jsem nemluvila o tvém původu, ale o tvých činech."

"Všechny mé činy byly opodstatněné, ženo." zamračil se na ni a ona se od něj otočila a rázným krokem kráčela od něj. "Nech mě pracovat!"

"Nenávidím tě! Na konci svého života jsem udělal i dobré věci! Ověř si to! Nejsem stvůra!" křikl na ni a ona ještě předtím než přešla do jiné vzpomínky zakřičela.

"Já jsem ten kdo může soudit!"

________

"Řekla jsem ti, ať mě necháš pracovat." sykla na něj zatímco pozorovala, jak Loki ve vzpomínkách padá do hlubin nekonečna.

"Je to můj život. Mám právo se na to koukat. Nemluvím ti do toho. Ale pozoruji. S jistým nadhledem. Udělal bych to jinak."

Sygin zakroutila hlavou a luskla prsty. Ocitla se v naprosté temnotě, bez Lokiho a bez rušení. Mohla teď přemýšlet.

Už nebyla v jeho hlavě. Byla sama se sebou.

Musela si srovnat, co chtěla. Co teď bude dělat.