Jsem Maya jsem studentka druhého ročníku střední školy v městě Townsend v USA. Městečko je u jezera v horách. Je to tu nádherné, ale ve skrytu toho všeho se potýká z tolika problémy. Tíha těch následků mě nutí vám to říct. Stalo se to na začátku školního roku. Den kdy se všechno změnilo. Ale nejdřív vám popíšu mě a mé kamarády.

Jsem obyčejný teenager. Je mi 16.let. Mám dobré známky, nesnáším sport. Mým snem je být novinářka. Proto píšu do školních novin. Jsem štíhlá, menší postavy. Oči mám modré, vlasy černé. Jo a nosím brýle na dálku. Ve škole patřím mezi ty, jak ostatní nazývají Šprty školy. Proto asi nejsem moc oblíbená. Nemám moc kamarádů, vlastně jenom ty, o kterých nikdo neví. Jsou populární a každý jiným způsobem.

Schelby je roztleská-vačka. Hubená, vysoká má dobrý vkus na oblékání. Jednoduše nejhezčí holka na škole. Má dobrý prospěch. Na veřejnosti dělá, že neexistuji. Což budí dojem, že je nafoukaná, ale ve skutečnosti je laskavá a milá. Například pomáhá v nemocnici v týdnu po večerech a o víkendech má brigádu v obchodě, co nejdál od lidí, které zná. Nikdo to ve škole neví, kromě mě a Colbyho. Její rodina není moc bohatá. Žijí od výplaty k výplatě. Bydlí v bytě. Škoda, že se ve škole nemůže ukázat v pravém světle.

Potom je tu Colby. Vysoký sportovní typ. Závodně plave. Má tmavě hnědé vlasy, oříškově hnědé oči. Musím říct, že je opravdu moc sexy a jeho úsměv, prostě k sežrání. Tohle si nechávám pro sebe. A ano líbí se mi. Jeho rodina je naopak bohatá, bydlí ve vile u jezera. Jako student nemá moc dobrý prospěch. Musím říct, kdyby se snažil tak patří mezi jedničkáře. Ale on si žije v přepychu své rodiny. Pořádá ty nejlepší párty. Všichni by chtěli s ním kamarádit, aby se tam dostali. Takže o přátele nemá nouzi. Ale o ty pravé?

A jak jsem se s těma dvěma skamarádila? To je taky neuvěřitelný příběh a zkráceně vám ho odvyprávím. V létě jsem byla na táboře. Kde jsem se stala terčem posměchu. Už si ani nepamatuji proč? Ale pamatuji si, že se mě zastali právě Colby a Schelby. To opravdu změnilo můj názor na ten tábor a dostal se mezi mé nejlepší zážitky. To jsem ještě netušila, že budu také chodit s nimi do stejné školy. V té době jsme se právě stěhovali s mojí rodinou do krásného rodinného domku v Townsend a nastoupila jsem tam na střední školu do prváku. Kde jsem je s překvapením potkala. Ale moc si mě nevšímali, tak jsem taky přestala mít zájem. Až když jsme zůstali všichni po škole, protože jsme se zastali jednoho spolužáka, kterého šikanovali fotbalisté. S tím, že jsme nepřišli na hodinu. To nás stmelilo a vytvořily jsme tajnou skupinu STOP ŠIKANĚ. A to je naše tajná skupina, která bojuje proti šikaně na naší škole. Snažíme se dát spravedlnost těm, kteří byli šikanováni. Ve škole před spolužáky jsme ale někdo jiný. V podstatě se nekamarádíme.

🔺Současnost🔺

Včera se stala velká tragédie. Zemřel student třetího ročníku fotbalista Jason Mulodn na párty Colbyho. Našli ho ležet pod balkonem v kaluži krve. Otřesný pohled. Nikdy na to nezapomenu.

(Ahoj toto je první část, příběhu. Doufám, že se vám líbila. Klidně se nebojte napsat, co se vám na tom nelíbí nebo naopak líbí. Budu ráda . )