Do týchto krátkych povídek vkladám část své duše. Jsem zvědavá na vaše názory. Doufám že tenhle projekt zvládnu dotáhnout do konce. Snad vám přiblížim kouzlo  Vánoc z mého ůhlu pohledu. Nebudu už nic víc prozrazovat a přeji vám krasné čtení. Kapitola ještě není opravená tak se omlouvám za hrubky.

Venku poletoval sníh v těžkých vločkách. Na náměstí se mísila hudba koled a vřava lidí. Celé náměstí bylo ověšené vánočními světýlky a všude i přes třeskoucí zimu vládla hřejivá nálada nadcházejících Vánoc. Bylo tady plno malinkých dřevěných stánků. Od ručních prací přes stánky se svařákem a teplé lahodě vonicí jídlo. Ve vzduchu byli cítit skořicové trdelníky, lákavě vonicí šunka nebo jemná rumová aroma ze stánků s punčem. Nejideálnější bylo se posadit a pozorovat lidi, jak proudí davem. Zarudlé tváře okolojdoucích, poskakující děti škemrající o laskominy a jiné dobroty. Staré páry jak se opatrně vedli za ruku a nakukovali do stánků.

Vedle kluziště byl mladý pár. Ničím jiný než ostatní. Láskyplně se poštuchovali a jeden na druhého se usmívali, až jím z úst vycházeli obláčky páry. Mladý muž chytl dívku za ruku a vybrali se na vlastní prohlídku trhů. Pomalu procházeli davem a tu a tam se zastavili a koukli se blíž. Nakonec ruka v ruce zastavili u stánku s občerstvením. Klučina objednal dva punče a jeden podal dívce do ruky. V tichosti stály a přičichávali k vánočnímu punči a pozorovali ten shon kolem sebe.

„Nikdy jsem si nemyslela, že Vánoce můžou být tak nádherné,“ vydechla dívka a bokem se přitiskla k chlapci.

Ten ji rukou obejmul a dal ji pusu do světlounce bílých vlasů.

„Jestli to bude možné, příští rok sem přijdeme zas. Nebo kamkoliv budeš chtít,“ vydechl ji do vlasů a ona na něj obrátila svoje rozradostněné oči.

„To by bylo skvělé,“ usmála se na něj a položila svůj prázdný kelímek na stůl.

„Pojď, koupíme si ještě něco na památku a půjdem. I když se mi odtud vůbec nechce.“

Kluk ji potáhnul za ruku a vybrali se zpátky kolem stánků a nahlíželi jaké výrobky, kde prodávají. Když v tom dívka vypískla a rozběhla se k jedné ze starších budek. Za pultem seděla stařičká paní a holka si vybírala ze svíček, které tam měla vystavené.

„Nemůžeš se mi jen takhle ztratit. Víš, jaký jsem měl strach?“ Jenže ona jen pokrčila rameny a dál vybírala svíčku, která jí bude připomínat tenhle den.

„Slečno, vemte si tuhle,“ stará paní jí podala bílo-zelenou svíčku.

„Myslím si, že se k vám hodí,“ prohodila a vložila ji do dárkové tašky a podala jí té dívce.

„Je čas vánoc, tak to ber jak dárek.“ Mírně se dívka na starou paní usmála a tašku si ochranitelsky přivinula na prsa.

„Melliso, půjdem,“ potáhnul ji za rukáv kluk. Dívka ještě jednou poděkovala a vděčně se na starou paní usmála.

Melissa ho zatáhla do první tmavé uličky a vytáhla svíčku z taštičky.

„Alexi, udělej to pro mě,“ zašeptala ke klukovi a ten se záhadně usmál. Sundal si rukavice a zastrčil je do kabátu. Mírně zamával rukama nad svíčkou a ta slabě zablikala.

„Dělej, Alexi,“ zabručela na něj a ten s šibalským úsměvem nechal svíčku rozhořet.

„Šťastné a veselé, Mel,“ zvesela pronesl a dívka mu dala pusu na líce. Sfoukla svíčku a oba dva hned zmizli.

Děkuji za každý komentář a votes.