,,Kurva.. podepiš ty.. debilní papíry," zavzdychal jsem a úroveň mého ponížení pro mě samotného přesáhl hranici, takže jsem se znovu otočil, abych se na Erena nemusel dívat. Už jen pohled na něj mě tak vzrušoval a můj penis pod tenkým prostěradlem se nepatrně chvěl a pulsoval ještě s větší silou. Jakoby nestačil samotný fakt, že i to prostěradlo mě nutilo sténat kvůli tomu, jak jsem byl extrémně citlivý.

,,Jdu pro papíry!" zaskřehotala nezvykle vysokým a šťastným hlasem Hanji  a jak jsem slyšel, tak hnedka vypadla z pokoje. Byl bych radši kdyby se už nevracela a nechala nám tu s Erenem jakýsi prostor, i když.. O jakém prostoru vlastně mohla být i řeč, když jsem neustále cítil Erenovu vůni, které se mé čichové buňky stále nemohly nasytit a dožadovaly se větší a silnější dávky, jako bych byl nějaký narkoman. 

Eren zavřel s prásknutím dveře a ten zvuk jako nějaká elektrická energie, mnou projel a donutil mě zasténat. Cítil jsem na sobě jeho dravý živočišný pohled, pod kterým mé tělo doslova tálo. Omega ve mě nade mnou získávala navrch a hlavně tedy nad mým tělem, když se mé boky začaly provokativně pohybovat, snažíc se k sobě přilákat všechnu pozornost mé alfy.

Mé alfy.. ta dvě slova zněla příliš kouzelně a svůdně na někoho takového jako jsem byl já, ale co už slovní spojení můj compár - k nezaplacení. 

Slyšel jsem, jak Eren přechází k posteli, než se na ní posadil a já pocítil, jak se matrace na jedné straně lehce propadla. Vůně na ráz jakoby byla koncentrovanější, až jsem zavřel oči a zhluboka jí nasál. Víc, víc, víc. Alfa snad mé myšlenky slyšel, když se ke mně sehnul a svými něžnými měkkými rty se dotkl mých zad, aby nasál mojí osobitou vůni. Nebyl jsem přeci jen jediný, kdo tu šílel, oba jsme nad sebou šíleli. Ze rtů mi uniklo zasténání a srdce mi bilo najednou rychleji. V neschopnosti zpracovat tak malé množství kyslíku, jsem oddychoval rychleji a zároveň tak nasával vůni svého compára.

,,A-alfo.." nedokázal jsem tomu odolat, tak moc jsem ho chtěl oslovit, tak moc jsem ho chtěl cítit celým svým tělem, cítit ho v sobě, vytvořit si s ním partnerské pouto, i když to bude asi dost bolestivé. Ovšem, v ten moment jsem o tom nepřemýšlel. Můj rozum byl zamlžený a nad mým tělem teď vládla omega. Podvolil jsem se jí, nechal jí kontrolovat průběh celého toho děje, s tím rozdílem ale, že to já si to tu budu užívat na plno. 

Rázem se ale otevřeli dveře a já věděl, že je to Hanji a že pokud odsud rychle nevypadne, pravděpodobně se tu prolije krev a já tak příjdu o jednu (a prakticky jedinou) přítelkyni, co jsem ještě měl. 

,,U titánů, klid, Erene, musíš jen podepsat papíry a jsem pryč," snažila se hnědovlasá beta uklidnit mého rozbouřeného agresivního compára, kterého jsem paradoxně mohl uklidnit jen já. Ozvalo se šustění papírů a jakýsi rychlý podpis. Doufal jsem, že Eren bude mít dost rozumu na to, aby pochopil, že já ty papíry podepsat nemůžu a on měl. Pochopil jsem to tak, když se sehnul k mému uchu a zašeptal mi na něj:,,Budeš můj, omego?" jako naschvál mě ještě ke všemu ještě víc ovinula jeho svádějící vůně, která byla tak blízká, zároveň tak daleká.. 

Zachvěl jsem se a společně se slzou, která mi pomalu sklouzla po tváři jsem letmo pronesl:,,Ano.. a-alfo.." Ozvalo se rychlé zaškrábání propisky na papíře.

,,A teď vypadni, beto," zavrčel Eren na Hanji, která beze slov vypadla a zamkla za sebou. Konečně jsme osaměli. Konečně jsme byli spolu. Konečně jsme se mohli nerušeně věnovat jeden druhému.

Odhodlal jsem se otočit zrovna v momentě, kdy si Eren ze sebe sundaval tričko a pohled mi padl na jeho snědé břišáky a vypracovanou mužnou hruď. Jak dlouho jsem ho neviděl? Kdy stihl takhle zmužnět? Už to nebyl ten spratek, kterého jsem skopal před vojenským soudem. Už to byl muž a jak jsem se dozvěděl, i velitel jednotky, ale tenhle se ode všech lišil. Vypadal jako bájný bůh slunce - nadpozemsky krásný, ďábelsky svůdný, ale především - andělsky nevinný. Můj alfa, můj compár.

Naše pohledy se střetli, podívali jsme si do očí. Hrátky mořské modři a zeleného lesa se prolínali v jeho nádherných očích, ve kterých jsem právě viděl celý smysl své existence. Viděl jsem v nich smysl svého života, smysl života člověka jako jedince, ovšem zabývat se tím - na to jsem neměl čas. Studoval jsem jeho pocity, ten chtíč, radost, že jsme se našli a jakousi kapku ironie, že jsme si vlastně celou dobu byli na blízku. Na okamžik se v nich zalesklo něco dalšího. Něco, co mi prozrazovalo, že dostanu to, co chci a všechno tohle skončí vytvořením nespřetrhatelného partnerského pouta.  

,,Levi.." zavzdychal Eren mé jméno, skoro jakoby ho chtěl ochutnat. Pozoroval jsem ho a viděl jsem, jak čte v mém pohledu, jak mě má jako otevřenou knihu a rukou. Náhle se jeho zorničky zaměřili na moje rty a něco vevnitř mě se začalo netrpělivě chvět. Věděl jsem, co nastane a jen to uvědomění si mi stačilo, aby se moje chuťové buňky na jazyku probraly k životu a následně začaly být zaplňovány Erenovou chutí. Zdálo se mi, jakoby každý neuron v mé puse praskal v extázi, neschopný se nabažit té sladké neodolatelné chuti. Všechny nápoje v porovnání s chutí jeho rtů se zdály laciné a odporné. On teď byl jediný zdroj mého ukojení chtíče. Jediná studna života v mé vyprahlé poušti.

Zanořil jsem mu ruce do vlasů, nechával mezi prsty klouzat každý pramen, užívat si jejich měkkost a hebkost, jako bych se prohraboval srstí kočkovité šelmy. I když, Eren teď byl doslova jako šelma a momentálně se mi to líbilo a vyhovovalo mi to. Chtěl jsem to a zatímco si mé ruce hrály s jeho vlasy, snědé, o něco větší ruce mé alfy sklouzly na má záda a stěží jsem se pod tím dotekem snažil neprohnout. To ale nebylo to, co Eren měl v úmyslu, takhle měl možnost si mě přitáhnout k sobě a vzápětí si mě posadil na klín. Tenké prostěradlo mi bezděčně sklouzlo z boků, čímž mě rozdráždilo snad ještě víc a tak jsem svému compárovi zavzdychal do úst. Nějaké neurčité trhnutí v rozkroku se ozvalo z Erenovy strany a moje představivost začala hrát na plné obrátky - představa mého mužného alfy nade mnou, s penisem hluboko zasazeným ve mém otvoru, jak pronáší škádlivě mé jméno a bere si mě tak, jak nikdo z alf svojí omegu ještě takhle nešoustal.

Eren bezděčně jednou rukou čechral moje vlasy, stejně jako já a i když bylo pro mě bylo těžké sedět takhle obkročmo na klíně mého compára, bylo to úžasné a dodávalo mi to jistoty a ujištění, že žiju a že v rukou své alfy neumřu. On to nedovolí. Věděl jsem, že by mě klidně násilím vytáhl ze spáru náručí smrti a nenechá mě jen tak odejít.

Eren mě hravě dráždil svým jazykem a já nebyl schopný  mi na ty jemné, ale náruživé polibky neodpovídat. Chtěl jsem maximálně uspokojit svojí alfu, zároveň jsem mohl očekávat, že to samé dopřeje Eren i mě, dokud se nebudu svíjet v extázi a nekřičet jeho nádherné jméno. Ta myšlenka mě přinutila k tomu, abych začal nepatrně boky přirážet proti jeho klínu v nesnesitelné potřebě. 

,,Můj omego.. můj Levi," zašeptal Eren, když našim jediným spojením byla jen tenká nitka slin z dech beroucích polibků. Bolestně a zoufale jsem zakňučel a přirazil boky víc, aby se mi už konečně věnoval i v jiných místech, které to potřebovali nejvíc.

,,Alfo.. prosím.." zaprosil jsem a z neschopnosti udělat víc se mi dvě slzy skutálely z očí. Eren něžně slízl obě cesty a každé oko mi pak políbil, než si mě znovu nepoložil na postel. V očích se mu lesklo a já věděl, že mě za nedlouho udělá svým a splní mi tak jeden z mých tajných nevyřčených snů, které ve mě kolovaly pokaždé, když jsem viděl nějaký šťastný šip či prostě pár. 

Právě teď jsem se cítil jako v nějakém nádherném snu, i když celé mé tělo mi přinášelo nesnesitelná utrpení a muka. Potřeboval jsem ho a potřeboval jsem ho nejlépe v sobě.

-----------------------------------------------------------------------------

Pozn.autorky: Možná něco nebude dávat smysl, protože chci strašně spát, ale zítra to budu opravovat, takže chill.