,,To není důvod k tomu, aby mě provokoval! A potom - jste kurva můj compár a při tom se ke mě chováte tak, jako bych pořád byl ten spratek co vás jen znepříjemňoval život! Dokážu respektovat to, že máte práci, že jste zaneprázdněný, ale nehodlám vám dovolit, abyste mě takhle od sebe odstrkoval a ještě mě provokoval tím, že trávíte čas s jinou alfou!" nasraně na mě křičel Eren, že jsem pak nebyl schopný udělat nic jiného, než toho zatraceného spratka pustit, aby si odkráčel po svých pryč už absolutně zregenerovaný. 

Jeho prohlášení mě opravdu překvapilo, protože jsem si uvědomil hned několik věcí. Za prvé - ano, vlastně se takhle chovám neférově vůči své alfě a compárovi a za druhé - Hanji mě přece ponaučovala o tom, že se zrovna takhle alfy chovají... Strnul jsem. Chovají se tak alfy. Eren samotný by se takhle nechoval. Pf, on by si se mnou nic nezačal kdyby neexistoval ten zasraný kód. K čertu s tímhle vším.

,,Levi, jsi v pořádku?" dotázal se mě Erwin, který byl spíš ten, kterého bych se měl ptát já, ale když jsem se na něj podíval, uviděl jsem něco jako.. naději? Doprdele s tím vším a hlavně se všema zkurvenýma alfama! 

,,Neser a vypal z mého kabinetu za Hanji," a místo toho, abych ho nechal normálně vstát a odejít po svých, prostě ho vykopnu ze svého kabinetu a po malých krocích přejdu k oknu, abych si srovnal svoje rozhozené myšlenky. 

Bylo těžké kontrolovat svoje pocity jako omegy a zároveň svůj rozum jakožto normální člověk. A o to těžší to bylo, když jsem se nacházel v Erenově přítomnosti. Měl jsem chuť přijít k němu, přitulit se, obejmout ho, políbit, říct pár pěkných slov, ale moc dobře jsem věděl, že to nejsou moje pravé pocity - to všechno ve mě vyvolává jen ten zasraný debilní kód. Nemiloval jsem ho, ne, protože to nebyly moje pocity.

,,Tch," sykl jsem, když jsem viděl Erena, jak naštvaně opustil štáb legie a zamířil pravděpodobně někam do města a bylo mi jedno co bude dělat! Ano, bylo mi to jedno! Vlna hněvu se ve mě zvedala s ještě větší intenzitou a tentokrát jsem se rozhodl pro jednu věc - až budu cítit, že se blíží fervor, nedovolím mu, aby u toho byl a vzal si mě. Hanji se zmiňovala o tom, že když u omeg, kteří mají compára nastává fervor, dokážou ho přečkat i sami. Neměl jsem tušení, jestli to byli povídačky či ne, konec konců, říkala to, když byla opilá, ale sázel jsem na to a byl jsem si jist, že to tentokrát zvládnu sám.

Po několik dní jsem se držel od Erena radši co nejdál, aby se mi nedostával na oči. Chtěl jsem, aby si pořádně promyslel to, jak se choval, i když jsem věděl, že za to částečně nesu zodpovědnost, ale to taky neznamená, že se má chovat jako nadržený egoistický krypl, co žárlí pokaždé, když nejsem s ním. Tch, takovou radost mu neudělám.

I když jsem byla domluvený s Hanji, že na výpravy mimo město nebudu jezdit sám, nýbrž s Erenem, zalhal jsem jí, že můj fervor je ještě za obzorem, i když se nedalo předurčit kdy bude. Omegy ho ale aspoň mohli vycítit. A já cítil, že příjde, připravoval jsem se na to, doléhal postupně. Ovšem, pach z mé žlázy mě prozrazoval, musel jsem si dávat pozor, abych moc často neopouštěl svůj kabinet, protože jsme se Erenem pracovali v jednom štábu. Nakonec jsem tam začal i spát a zamykal jsem se, aby ke mně nemohl nikdo vniknout, hlavně nějaký nadržený alfa, i když ten by se asi o to ani nepokusil, když ze mě byla stále cítit Erenova vůně.

Eren mi chyběl, opravdu a občas jsem se přistihl u toho, že myslím nad tím, jak mi láme srdce, že mu tohle dělám, že se schválně snažím od něj držet stranou, jako bychom opravdu nebyli šipem. V ty momenty všechna ta zlost vůči němu jakoby někam mizela, vlastně, jakoby ani neexistovala a všechno to byla jen má jakási představivost, nic víc.

I sny se mi zdály o něm a né takové, kde se chová, jak nadržená alfa, ale toho druhu, kde je sebou, kde je milujícím muže, obdařuje mě svými slunečními živými úsměvy a dívá se na mě zářícíma smaragdovýma očima, kde všechno co chci a všechno po čem toužím je jen nekonečná láska a kde jsme jen spolu a bloudíme po nábřeží zlaté písečné pláže, zatímco nám vlnky jasně modrého moře, vonícím svěžestí, mořskou solí a letním vánky, ochlazuje kotníky a láká nás vkročit hlouběji do něj, ale jen my dva máme oči pro sebe. Nic není jasnějšího a nádhernějšího než jeho zelené oči; nic není sladšího a lahodnějšího, než jeho rty; nic není voňavějšího a přitažlivějšího, než jeho pleť; nic není jako on. 

Zalapal jsem po dechu a probudil se ze snu ve svém vlastním kabinetu, s tvářemi rudými a ranní erekcí ve svých kalhotech. Ne, tohle ještě nebyl fervor, díky všem svatým, ale odhodoval jsem, že by měl přijít už za dva dny a zítra akorát odjíždím pryč. Na zemi jsem zahlédl rozespalýma očima dopis a hned jsem na něj poznal rukopis Erena. Po válce měl možnost se konečně naučit číst a psát a i když jeho písmo stále bylo škrábavé, nebylo to tak hrozné. 

Očima jsem rychle prolétl odstavec, ale pak jsem si ho musel přečíst ještě jednou. Kvůli té vůni, která šla cítit z dopisu a erekci v mých kalhotech byly mé myšlenky lehce zblblé, takže jsem si prostě musel ulevit a.. našel jsem dobrou možnost, jak dopis využít. 

Lehl jsem si na pohovku, na které jsem doposud spal, rozepl si kalhoty, abych mohl uvolnit svojí erekci z látkového sevření mých kalhot a spodního prádla a volnou rukou jsem držel dopis u svého obličeje, abych mohl nasávat tu známou neodolatelnou vůni mé alfy. Ruka mi klouzala nahoru dolů a já si představoval, jak nade mnou trůní Eren, udýchaní a se zlatýma očima, plnými vášně.

Jsi nádherný, Levi. Šeptam mi na ucho v mých myšlenkách a pohyboval rukou po mém naběhlém penisu. 

,,Mmm," kousl jsem se do rtu, abych potlačil sténání a pokračoval ve své představivosti tu hru s Erenem.

Nic není tak krásnějšího, sexuálnějšího a neodolatelnějšího než ty. Zavzdychal mi imaginární Eren do ucha a tentokrát jsem stěží potlačil zavzdychání. Jeho vůně mě obklopovala, chtěl jsem víc.

,,Erene, ach.." tiše jsem zasténal a znovu se zkousl do rtu. Nikdo mě nesmí slyšet. 

 Udělej se... Pro mě. Orgasmická vlna mě zasáhla a já sevřel pevně dopis ve své ruce, zatímco ze mě vycházelo horké semeno, než jsem se neuklidnil a neuvolnil. Oddychoval jsem hluboce a trošku zrychleně a snažil jsem se ignorovat fakt, že jsem teď masturboval s myšlenkou na Erena. Je to jen vina kódu nic víc. 

Celý den pak probíhal poklidně. Připravoval jsme se na odjezd a byl jsem rád, že dneska Eren cvičí nováčky za hradbami, takže tu většinu dne nebyl. Erwin byl celou dobu taky pryč v hlavním štábu královské policie. Řešil něco ohledně přijetí nového zákona či co a jeho přítomnost je prý důležitá, ale tak, mě se to netýkalo. Nastal večer a já ulehl ke spánku v jednom z volných pokojů ve sklepě, který byl schválně pro omegy. Měl jsem vyrážet časně z rána a chtěl jsem, aby si Eren myslel, že jsem už odjel, tak to bylo lepší. 

V noci jsem se ale probudil s další erekcí, zvednutou teplotou a v místnosti provoněné mými feromony. Až moc pozdě mi došlo, jakou chybu jsem udělal, že jsem neodjel dřív. Ale ještě později, jsem nadskočil ve své posteli s nadženým zasténáním, když se dveře rozrazili a v nich stál můj compár se zlatými zorničkami.

,,Ty zkurvený zlosynu," zavrčel na mě a vše, na co jsem se zmohl, bylo zasténání.