,,Moc dobře víte, že Levi je můj omega, tak od něj laskavě dejte svoje ruce pryč!" vrčel jsem na generála Erwina, když jsem viděl, jak drží Leviho, mého Leviho, okolo pasu z, pro mě, nejasného důvodu, což mě dvakrát tak vytáčelo, že bych se klidně teď a tady proměnil do titána, jen abych roztrhl generála vejpůl. 

Copak mi tohle dělal Levi naschvál? Snažil se mě takovýmto způsobem vytočit nebo co? Nejednou jsem ho v průběhu tohodle týdne viděl s generálem a pokaždé vypadal tak, jakoby si mě snad nevšímal a to jsem jeho alfa, jeho compár! Samozřejmě, že mě to vytáčelo ke všem čertům, ale jelikož jsem se nemohl zlobit na Leviho, zlobil jsem se na alfy okolo něj, zvlášť na generála Erwina, který jakoby ignoroval to, že Levi je omega označená mnou!

Emoce mnou cloumaly sem a tam a já se na generála snažil aspoň nevrhnout, abych mu nezakroutil krkem, což jsem opravdu, ale opravdu chtěl a v hlavě jsem si neustále představoval jeho smrt. Zatínal jsem pěsti, že mi pravděpodobně klouby až zbělaly, duhovky mi nejspíš zářily zlatou barvou a zuby jsem nasraně skřípal a snažil jsem se v sobě najít trpělivost, abych se na něj nevrhl.

,,Jen jsem ho chytil, Erene," I jeho hlas mě vytáčel na maximum, jako nějaký zákon schválnosti.

,,Odprejskni. Od něj," nebezpečně jsem zavrčel, aniž bych spustil oči že staršího muže, kterému se taktéž nebezpečně zablesklo v očích, kdy jsem na pár sekund spatřil nazlátlou barvu. Ignoroval jsem výhružný pohled Leviho, teď mě zastavit nemohl, zvlášť, když se jednalo o něj. Neměl mě takhle vytáčet. Neměl s generálem trávit tolik času. Měl být se mnou, měl tu být pro mě, ale on nebyl. Choval se ke mně tak, jako bych byl jen další nepotřebný spratek, což jsem ještě do nedávna byl, ale teď jsem už jeho alfa a compár a jsem ochotný pro něj i zabíjet, tak proč se ke mně tak chová?

Generál Erwin se od Leviho nepatrně odtáhl, ale stále jsem viděl jak jeho ruce spočívají letmo na bocích Leviho, který se pro jistotu stále tvářil naštvaně, jakoby to všechno byla moje chyba! Znovu jsem zaskřípal na pokraji vzteku zuby a stačila kapka, jiskra jednoho dějství, abych se na generála vrhl. Proč jen kapka? Měl jsem pocit, že Erwin se snaží Leviho přivlastnit a sám Levi se tomu podával. Měl jsem dobrý důvod byl maximálně vytočený. Není dobré si zahrávat s nasranou alfou.

Stačilo mi jen si všimnout, jak se ruce generála posunuli trošku níž po Leviho bocích a už jsem po blonďákovi vystartoval jako divoká šelma. Ani Levi ani Erwin nestihli tak rychle zareagovat, aby mě zastavili a teprve když moje pěst přistála na tváři generála, měl jsem pocit, že se čas na chvíli zastavil. Sice jsem pocítil bolest ve svých kloubech, které teď deformovaly tvář generála, ale byla tak polehčující a osvobozující, že mi to nevadilo, ale to mi nestačilo. Potřeboval jsem si vybít svůj vztek na toho zmetka, co se mi pokoušel ukrást omegu. Potřeboval jsem víc ran.

Levi přistál na zemi na kolenou, ale teď jsem měl jen jeden cíl - zabít a zničit generála, který mě tak vyprovokoval a který se snažil ukrást mi mojí omegu a hlavně - mého compára.

Má druhá pěst přistála na břiše generála a nehledě na to, že měl vypracované břicho, stejně jsem překonal i tu svalovou bariéru. Pod rukama se mi ničila tkáň jeho těla, ale to mi nestačilo. Potřeboval jsem ničit víc, víc, víc!

Generál se skácel na zem a začal plivat krev, ale to mě nezastavilo. Začal jsem do něj kopat chodidly a slyšet, jak jeho kosti praskají byla božská symfonie. Ta ale skončila, jakmile mě za koupající nohu pevně chytla mužská ruka a když jsem si uvědomil, že je to ruka generála, bylo pozdě. Smýkl se mnou tak, že jsem nebyl schopný to ustát a přistál jsem na boku. Nestihl jsem se taky ani zvednout, jak se na mě generál obkročmo posadil a začal mi sázet ranu za ranou do obličeje. Mezi nimi jsem postřehl, že má stejně jako já zlatě obarvené duhovky. 

Snažil jsem se ovšem nějak bránit, ale neměl jsem příležitost. Někde v pozadí jsem slyšel hlas Leviho, ale ani jeden z nás ho nevnímal. Byly jsme až moc ponořeni do vlastní bitky mezi sebou. Podařilo se mi generála Erwina převalit na záda, takže jsem teď mohl nanést útok já a když jsem už natahoval ruce po jeho krku, dvě ruce mě chytli okolo zápěstí a smýkli se mnou na stranu do dostatečné vzdálenosti od válejícího se generála.

,,DOST!" tentokrát jsme ho už slyšeli oba a za našeho přerývavého a hlasitého oddychování se na nás Levi díval s jakousi nechutí a zhnusením, kvůli čemuž jsem se pocítil odporně a všechen vztek ze mě vyprchal a nahradilo ho jakési uvědomění, jak debilně jsem se zachoval, ale mělo to svůj důvod - Levi je můj a ať je Erwin generál nebo ne, nemá právo mi na něj takhle sahat. 

,,Co tě to kurva popadlo?" obrátil se Levi na mě a zorničky se mi rozšířili letmým překvapením. Nečekal jsem, že na mě použije svůj nepřístupný tón, který měl ve zvyku používat na ostatní. Kde byl ten Levi, který se mi tak krásně oddával během fervoru? 

,,Jste můj compár, heichou! Generál Erwin nemá právo na vás jen tak prostě sahat!" přešel jsem na vykání, abych situaci ještě nezhoršil, ale asi to nepomohlo.

,,Erwin mě chytil, abych nespadl, ty kokotský idiote!" zavrčel na mě Levi a chytl mě za vlasy, jako tenkrát u soudu. Heh, taková ironie - kdo by si tenkrát pomyslel, že bude existovat nějaký kód a vůbec, že zahubíme titány? 

,,To není důvod k tomu, aby mě provokoval! A potom -  jste kurva můj compár a při tom se ke mě chováte tak, jako bych pořád byl ten spratek co vás jen znepříjemňoval život! Dokážu respektovat to, že máte práci, že jste zaneprázdněný, ale nehodlám vám dovolit, abyste mě takhle od sebe odstrkoval a ještě mě provokoval tím, že trávíte čas s jinou alfou!" nasraně jsem na něj křičel a když se na mě Levi překvapeně díval, usoudil jsem, že to nemá cenu a opustil jsem, už plně zregenerovaný jeho pracovnu. 

Ať už je to jak chce, tohle si u mě odskáče.