Prší

Už zase! Já je snad budu prodávat.....

Vždy jsem snila o menším domku se zahrádkou někde na kraji města. Denně jsem procházela inzeráty a hledala ten svůj ideál. Ani jsem nedoufala, že se někdy objeví, přesně to, po čem jsem toužila. Přízemní domek ze zelenou omítkou, bíle natřená okna i plot, vepředu záhony růži a muškáty v oknech, vzadu za domem ovocný sad. 

Věděla jsem, že cena je směšně nízká a tak jsem chtěla zjistit, kde je háček. 

"Háček? Máte ráda ryby?"

"Ano, mám, ale jak to souvisí s cenou?"

Tenkrát to zamluvili a já se zapomněla znovu zeptat. Dnes se už ptát nemusím. Dnes už vím, že ryby zas tak moc ráda nemám, dokonce mi lezou krkem, lednice je jich plná. Tento týden má být deštivý, kam já je jenom dám. 

Vždycky, když prší, tak prší i ryby.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top