Jednoho časného rána naskytl se obyvatelům městečka nevšední podhled. Kdosi v noci prošel spletitými uličkami. Zůstaly po něm stopy bot a otisky rukou. Kdo to mohl být? Jak jen dokázal, že každý jeho krok zanechal bílý otisk? Měl to být pouhý vtip, nejapný žert, tajné znamení, významné poselství, nechutná provokace? Jisté bylo jen to, že se stopy objevily v severní části města a kličkovaly na jih, kde náhle skončily. Někdo se je snažil smýt, někdo přebarvit, ale většinou je lidé nechávali  být a déšť je časem zcela smyl. Nezůstala po nich ani památka, jen vzpomínka a zápis v kronice města.