Tohle je vzpomínka na něco, co už nikdy nebude takové, jako na obrázku. Garáže tam pořád jsou, ale dřív naproti nim bylo jen pole. V noci tam nesvítila jediná lampa. Jen dokonalá tma halila chodce krátícího si cestu domů. Garáže, to je atmosféra. Pocit dítěte, které jde za kamarádkou, pocit hloučku dětí jdoucích do školy,pocit cyklisty kličkujícího mezi kalužemi, pocit člověka zamykajícího dveře od garáže za rozbřesku, pocit dívky držící si za ruku svého budoucího manžela, pocit maminky kreslící se svým dítětem po betonu klikiháky křídou, pocit babičky vysvětlující svému vnoučeti jaké to bylo tenkrát..... a v poli byla vyšlapaná cesta končící hlubokým příkopem a u jednoho plotu kvetly šeříky. Byl to konec města, konec světa - bylo to dobrodružství.