Trochu roztřesenou ruku jsem nasměřovala ke dveřím. V dlani mě chladil klíč, který mi nedávno dal.
,,Abys mě mohla kdykoliv navštívit" jako bych viděla říkat ty karmínové rty, na kterých věčně  hrál úsměv.
Dveře se s vrznutím otevřely, na verandu se vyvalil kužel jemného světla. Asi rozdělal oheň v krbu. Romantik. Už teď ho vidím jak tam čeká, s úsměvem, v župane, se sklenkou vína v ruce...

Rozhořely se mi tváře. Vklouzla jsem dovnitř a zavřela za sebou tiše dveře. Prošla jsem obyvákem, kde plápolal poklidně oheň, a šla za šramotem v kuchyni. No samozřejmě zas něco kuchtí. Není to zrovna hezounek, je ale milej a snaží se. Na to jak krátce se známe už stihl získat mé srdce.

Nakoukla jsem do místnosti. Stál u linky a s něčím se činil. Ušklíbla jsem se nad špatně zavázanou zástěrou, špagátky byly trochu moc krátké na jeho pas, tak se s tím nepáral a sotva udělal smyčku. Vzala jsem to jako záminku a rozešla se po špičkách za ním. Musí porcovat něco čerstvého, železný pach mi pjel na patře, no ignorovala jsem to.
,,Ahoj Gusťo-" pípla jsem než jsem se ho dotkla, ještě by se omylem řízl.
,,Ahoj Gildo, zlatíčko...jak vidím, klíč jsi využila," zasmál se krátce. Svatá Galaxie, jak já miluju jeho medový hlas. Vzala jsem špagátky a pevně je utáhla.
,,Mě chceš udusit, zlato? ozval se krátký smích. Začala jsem je úhledně vázat do mašle.
,,Tak si kup novou zástěru nebo shoď pár kilo. Nebo bych ti je mohla prodloužit sama?" zamyslela jsem se a stoupla si na špičky. Co to porcuje?
,,Vydrhnu ji pořádně a pak mi ji můžeš upravit. V lednici je víno, nalila bys nám prosím?" Odlepila jsem se od něj a šla pro alkohol jak chtěl. Přivítaly mě dvě láhve červeného, vzala jsem tu načatou. Jo, víno má rád. Popíjí celkem často, ale zas je to velký chlap, jen tak se neopije. Po chvilce jsem už na stůl postavila dvě plné sklenice té rudé ambrózie opřela se o něj. Hned jsem upila. Stále tam něco krájí...
,,Co to bude?"
,,Překvapení," zazněla krátká odpověď. Kuchyně se ponořila do ticha. Na plotně pobublával hrnec. Sledovala jsem jak se mu houpou kudrny, které spadly z nedbalého drdolu. Zpod lemu trika mu vyčníval kus tetování. Rudý úplněk nad jezerem.

,,Jsi až děsivě zamlklý, Gustave. Děje se něco?"
,,Nic se neděje. Ne mezi námi, Gildičko," zatřásl hlavou. Tímhle jen probudil mou zvědavost.
,,Problémy v práci?"
,,Ani to ne. Spíš...jde o mě," vydechl tiše. Našpicovala jsem uši a usrkla zas ze sklenice.
,,Co tě trápí? Mě se můžeš svěřit, zlato," pobídla jsem ho. Přestal s prací na prkýnku. Zavrzala podlaha, jak se otočil na podpatku ke mě. Teda, zástěru měl slušně zřízenou. Opravdu by mě zajímalo, co to tam krájí, že se tak zasvinil krví. No pohled na linku blokoval teď můj naprosto úžasný přítel. Nevím proč, ale pohled na toho zrzka v krvavé zástěře mě zároveň děsil ale i trošku...vzrušoval. Heh, asi tím, jak je obtáhlá kolem hrudi, kterou mám na něm nejradši.

,,Je to složitý, Gildo. Mám...nějaký problémy," utřel si ruce do méně špinavé části zástěry, ,,velký problémy. Nechtěl jsem tě do nich zatáhnout."
,,Jistě to spolu vyřešíme, zlato," darovala jsem mu podpůrný úsměv a rozešla se k němu.
,,Bojím se, že to už nejde vyřešit," vzdychl zase a začal si sundávat zástěru. Položil ji ledabyle na židli a sledoval, jak se blížím.
,,O co jde, Gusi?" optala jsem se znovu, než mě vzal do náruče. Zavřela jsem oči a jen se zabořila do jeho hrudi. Měkký, teplý Gus.

,,Je mi líto, že se to dozvídáš tak brzy. Opravdu jsem ještě nepotkal ženskou jako seš ty," vzal mě pevně kolem pasu. Co se děje?
,,Gildičko, nedělej to pro sebe těžší. Za chvilku usneš a já se o vše postarám, ano?" Přestala jsem vše chápat. Je mu dobře? O čem to mluví?
,,Gusti, teď opravdu nechápu-" otevřela jsem oči a nahlédla do těch jeho. Úsměv mu z tváře spadl. Kruhy pod očima se prohloubily. Cítila jsem, jak mě zvedl nad zem, až jsem měla oči v úrovni jeho. Pane na nebi. N-na lince za ním-
,,Miluji tě Gildo. Opravdu. Ale tohle by nefungovalo..."

První verze Gustava, která je sériový vrah/kanibal 😅

Cannon verze je už dávno jiná, budu muset téhle dát více rozdílný vzhled xdd