Tak, jeden z princů je hotov. Teď je čas pustit se do narcistého Slunce, to bude ještě zábava-
Ten západ je příšerný, ale jaksi jsem se obávala to pak zachraňovat nějakým pokusem to spojit víc dohromady. A připomíná mi tváří elfa...A to není dobře, protože to jsou potvory xd

   Naskytl se mi grandiózní pohled na údolí zalité sluncem. Zlatavé paprsky jen zvýrazňovaly syté barvy listů stromů, co už se převlékly po svých podzimních hábů. Políčka se pyšnila lány obilý, které jistě potěší rolníky při sklizni. Vánek mi čechral vlasy, a koketně mi bral cíp pláště a hrál si s ním. Zavřel jsem oči, a vybavil si podobnou vzpomínku z mé domoviny. Tak mi chybí. Ale musím vyčkat. Odplata se už blíží, nesmím teď polevit v tréninku, ba naopak, musím se sjažit jak nikdy předtím.
   Oči jsem otevřel, a pohled zaměřil na ruce které byly náhle nabity novou energií. Vychází měsíc. Teoreticky bych teď mohl otevřít portál domů. Jen se podívat, jak moc se království pod vládou mého bratra rozpadá. Ne, to ne. Já pravidla narozdíl od něj ctím. Nesklouznu na jeho prachmizernou úroveň. To by se ti líbilo, že Sunny? Oh, jak moc by se ti to líbilo, tobě a tvým kumpánům!
   Zaťal jsem ruce v pěsti, a udělal pár kroků k převisu. Ne, znovu nespadnu, nedovolím to. Zahleděl jsem se do dáli, a sklidnil svou napjatou mysl. Zvládnu to. Rozběhl jsem se, a než jsem ztratil pevnou půdu pod nahama otevřel jsem dlaně, nyní hořící jasným nadpozemským plamenem. Než jsem plně pucítil sílu gravitace táhnoucí mě dolů, výhled na blížící se zem podemnou mi zatarasil modravý portál. Než jsem se nadál, dopadl jsem lehoučce na dřevěnou zem kuchyně.
,,Texi! Zase to zkoušíš?" Ozvalo se až vyčítavě za mnou. Oh, Báthory. Vždy se tak stará...