Celý bledý, v purpuru sedí,
tiše sleduje okolní dění.
Oči jak v horečce těkající po lahvičkách na zdobné poličce.
Léky, oleje, mastičky a tinktury,
na chudokrevnost, na migrény, na selhávající ledviny.
Jehly, jehličky, ampule a ampulky.
To vše sedí, sleduje dění, stejně jako Francis, první velekněží.

Karmín na plných rtech, na srdci neskonalý tlak.
Roucho neustále těsné, milované zlaté náramky se zarývají do kůže.
Ten prsten s rubínem už nikdy si nesundá, a bude mu jen hůře.
,,Další číši, můj drahý!"
Křičí, tváře zrudlé již jak maliny.
Na minutku prázdný talíř?
Už nervózně na stůl klepe.
Vykrmený jak prase,
to je druhý velekněží Asope.

Hvízdot biče, krutý smích.
Nechceš mé rozkazy poslechnout?
Tak budeš s krysami hnít!
Na pevném opáleném těle třpytí se pozlacené brnění,
nad kolegy velekněžími nic jiného než pocit pohrdání není.
Nejradši by je asi zabil, stejně to jistě sami plánují!
Ano, tajně o půlnoci pikle kují!
Ti proklatí červi-
Však pozor, agrese je skrytá,
jen na sluzích po nocích vybitá.
A toď třetí velekněží, Argen,
tomu utečeš stěží!