Den a noc, noc a den,
je to stejně jedno, vše je jen sen!
Jen iluze, v krystalech slunce skrytá,
před zraky některých však není ukrytá.

Vidíš ty lilie? Jen obyčejný kytky?Podívej se líp! To jen tvá mysl tahá za nitky.

Pod krvavými lístky třpytí se zoubky, kterými se dravá mrška pyšní.
Musí sytit své zvrhlé choutky,
miluje když teplý karmín tříští,
stejně tak já!

Odlesk dýky, křik hrdelní,
luční slavnost ohňů když se setmí.
Legie těl oděných v rozevlátém purpuru,
zlaté cetky cinkající v pozvolném pochodu.

Perleťové oko dravého zvířete na inkoustové dece se koulí,
shlíží na ty orgie co mu jsou zasvěceny.
Wendigo z poza stromů oči hmouří,
ví že tu jsou jeho lidi.

Jazyky ohně šlehají vysoko,
hladově čekají na hostinu co se chystá.
Už vše porcují, ignorujíce riziko,
co jejich krvavá krkavčí krmě přináší.

Jeden krůček, jedna krvavá krůpěj,
to vše stačí k utišení hlavního chodu.
Tak se aspoň na svého kanibala usměj,
než budeš hostem toho zvráceného hodu.