Nečekal jsem to.
Oči mě sledovaly, prahly po dalších, a dalších snímcích.
Nečekal jsem to.
Bylo naplňující, vidět se na obalech po tisících.
Nečekal jsem to.
Jen jsem pokračoval, snižoval, s pocitem podivným klíčícím.

Jablko denně stačí,
to přece felčara od mých dveří odtáčí!
Jsem polodémon, vydržím toho dosti,
jen jsem proklet prahnutím po dokonalosti!

Nečekal jsem to.
Náhle je toho už moc?
Nečekal jsem to.
U fotografivání nejsem váš host, ale já stejně nemám dost!

Další centimetry, další čísla-
Všude vidím jen na sebe nedokonalá místa.
Musím vyčkat, ignorovat kritiku-
Nechci ale mít svoji smrt na triku.

Počkej, vyčkej, jen pár dalších kil...
A pak snad budeš mít postavu o které jsi snil.
Jen se mrkni, máš tu zrcadlo-
Tvé snahy není marno.
Donny, snaž se dál,
to je přece co jsis přál!

Nečekal jsem to.
Zvuky přístrojů, tiché kapání infúze.
Nečekal jsem to.
Doktorů nade mnou schůze.
Nečekal jsem to.
Pláč bratra, a špatné prognózy-
Nečekal jsem to.
Stanovení anorexie nervosy.

Disproporciální Donatello, ať už ve svu, své pokřivené realitě či drogovém opojetí...

Co je to pofidérní stvoření s kopyty? To je zatím v konceptech 😅
Začala jsem s hrubými náčrty zosobnění 7 smrtelných hříchů, a snad na nich budu pracovat přes školu (^^)