,,Jé, tady je to krásný!" Vypískl nadšeně Hugo hned u dveří, a vešel dovnitř. Bernard ho následoval, bojíce se že tu něco rozbije.
,,Dávej si pozor. Jestliželi cokoliv poškodíž, tak za to zaplatíš." Zarazil jeho štěstí, a vedl ho domem dál.
,,Tady je tvůj pokoj...." Zavedl ho do menší, skromně zařízené  místnosti. Tmavě zelený medvěd se zas rozzářil.
,,Moc hezký pokoj! A je tu i postel!" Bernardovi připadalo jeho nadšení pro běžné věci až směšné. Hugo se na postel posadil, a začal si už vybalovat věci ze svého batohu a tašek. Bernard ho ovšem zarazil.
,,To na tebe počká, chci ti ještě ukázat zbytek domu, a obeznámit tě s pravidly," zavedl ho do jiného pokoje, asi obyváku.
,,Takže, pravidlo první, netoleruji v domě žádné drogy! Jestli u tebe něco najdu, a je jedno jestli to bude tráva nebo perník, já nevím co bereš, tak letíš zas na ulici. Pokud se budeš chtít sjet, tak někde jinde, a počítej s tím že tě ke mě nepustím, dokud nebudeš v reativně normálním stavu. Pravidlo druhé, nebudeš chodit do mého pokoje, a nebudeš tu nic posunovat, ani přesunovat. Nejlépe se všeho dotýkej co nejmíň, jasné? A taky si udržuj pokoj v pořádku. Pravidlo třetí, ani se neopovažuj něco odtud odnést, a prodat. Pravidlo čtvrté, máš večerku. Od devíti nebudeš moct ven, a doma budeš zticha jako myška. Zítra ti donesu rozvrh dne, abys věděl kdy je oběd a tak." Dovysvětlil. Hugo ještě chvilku mlčel, bylo to na jeho malý mozeček až moc informací, ale pak se usmál.
,,Chápu, budu to dodržovat! A moc ti děkuju, bráško!"Prohlásil, a obejmul ho.
,,Takto mě nenazývej...." Zašeptal ještě Bernard.