Lištička Amálie. Ta bude do tohoto vedlejšího příběhu důležitá.

Nechtěl jsem mu zrovna podávat ruku, ale slušnost je slušnost. Hugo se široce usmíval, a tou svou kovovou prackou mi drtil ruku.
Prohlížel si mě, jako nějaký exponát. Tak sem mu to oplatil. Medvěd, přibližně...um...32 let? Jistě je mladší nežli já. Okolo krku šála ještě v slušném stavu, a má kabát co vytáhl snad někde z popelnice. Je o trošku menší nežli já, ale je silnější. Nepřepral bych ho, takže si musím na něj dávat pozor. Již podle chování, co jsem za těch pár hodin co se známe vypozoroval, jsem usoudil že jeho inteligence je hluboce podprůměrná. Tak či tak je na něčem závislí, minimálně tipuji alkohol a nikotin. A to levé oko, postižené šedým zákalem, a kovová pracka....to nebudu komentovat.
Nakonec jsem vytrhl dlaň z jeho sevření. Až moc jsem se vzdálil realitě, když jsem přemýšlel.

  Hele, ten jeho obličej...On se snad ani neumí usmívat? Je jak kámen...hihi...a ty brejličky.... Ale hezká bunda...nebo sako..ehm...
To je jedno. Jistě má dost peněz, hezký byt....Um....dalo by se využít....Ale já bych...neměl být zlej, ne? Hej...teda.....proč ne? Je to stejně jedno, já mrznu v starý vopuštěný továrně, nemám skoro ani na pivo a cigarety, moje zahrádka vadne...teda, mrzne...nebo.....
  Zpět k Bernardovi! Asi to bude ten inti...inte....inteligu.....knihomol, no. Je nějak hubenej. Na medvěda až moc, ne? Ne? Nebo ano? He....em.....Bude suchar, je to jasný....Ale slušně zazobaný suchar......