Matka se na něho znovu usmála, a obejmula ho na chvilku.
,,Neboj se, vše bude v pořádku," ujistil ho znovu otec. Oswald si to nemyslel. Ty testy ještě zvládl, ale říct co se dělo, co viděl a jak se cítil bylo složité. Cítil se jako při křížovém výslechu. Doktor otevřel dveře a zavolal rodiče dovnitř. Přece jen, Oswald ještě nebyl plnoletý. Ale jeho osmnácté narozeniny se blížily. Skřížil bolavé ruce na hrudi, a jen čekal. Rodiče se s doktorem bavili dlouho. Konečně přišli.
,,Oswalde, pojď sem," pozvali ho do kanceláře. Doktor vypadal ustaraně když ho znovu viděl.
,,T-tak, co mi je?" Zeptal se tiše. Doktor si povzdechl, a vytáhl složku s jeho informacemi.
,,Diaknostikovali jsme vám silnou schizofrenii. Zřejmě jde o zátěž ze strany biologických rodičů....." Více nevnímal. Neplakal. Snažil se jen uklidnit, a tuhle informaci vstřebat. Cukaly mu koutky úst, má se smát?
,,Silná antipsychotika by měla pomoc...."
Měla by....Měla by! Co když...Co když ne? Je blázen? Je...bude někdy v pohodě? A jeho rodiče...
,,A-ale vy...Vy nejste nemocní!" Křikl náhle na ně.
,,Uklidni se. Oswalde, ty..." Otec si povzdychl.
,,Jsi adoptovaný," dokončila matka, a pevně ho obejmula. Oswald se rozplakal. Dvě takové informace v jednom dni nedokáže ustát.