Do soutěže od moonfiresparkle
Téma: sny, tužby
Snaha byla 😹

Sny, neboli směska chaosu v naší hlavě, odehrávají se každou noc. Člověk má až 10 snů denně, ale jen některé si pamatuje, a to ještě mlhavě. A časem na ně zapomene zcela.
Já si pamatuju jen pár. Často jako bych v nich byla opilá, a nemohla nic pořádně vidět, což mě vždy neuvěřitelně irituje.
Noční můry, taková ta odvrácená strana naší mysli. Čekala bych že při mém koníčku v creepypastách, hororech a tvoření mentálně narušených postav, budu absolutně v háji, jakmile zavřu oči a nechám se kolébat na vlnách spánku. Ale ne. Sny si často nepamatuji. Včera se mi zdál jeden, který bych nazvala Tomio peklo, stejně jako údajně prokletá japonská báseň, o které jsem slyšela. No, bylo to spíše moc chaotické, než děsivé.

Byla jsem ve škole. Vešla jsem do třídy, sedla si do lavice a čekala na začátek vyučování. Dívala jsem se po spolužácích, bylo jich nějak málo....a počkat! Radek je z áčka, já jsem z béčka, no...nebudu to řešit. Náhle do třídy přišel kdosi, koho jsem neznala. Byl to černobílý hoch, jako kdybyste na něho nalepily nějaký instagramový filtr, asi afroameričan, podle vlasů a proporcí těla. Byl jistě o rok, možná dva starší, ale mohl to být jen můj špatný posudek. Sedl si za mě, a pozoroval okolí. Cítila jsem...divný pocit. Posunkem jsem něco naznačila spolužákovi, ale ten si to asi přeložil jako pozvánku na rande. Bože, pomyslela jsem si. Náhle zazvonila a do třídy vešel učitel. Nevšímala jsem si toho kdo to je, dal nám instrukce. Začala jsem na papír kreslit rovné čáry, ano, rovné čáry. Originální, že? Učitel někam odešel, nedávala jsem tomuto faktu pozornost. Náhle se ten nový spolužák zvedl z lavice a šel ke tabuli. Vzal do své bílé ruky křídu.....
Něco mi přímo řvalo do obličeje, co se stane. Začal psát jakési runy, které svítily rudě, a začal recitovat tu prokletou báseň. Zacpala jsem si uši prsty, vyletěla z lavice a jako první se přemístila na chodbu. Ostatní mě následovali, někteří ale nestihli zabránit prokletým slovům aby je okouzlila. Nevím co se jim stalo, ale bylo to jistě hrozné. Utíkala jsem školou, bohužel jsme byli v nejvyšším patře, a dolů jsem musela po schodech, což není má silná parketa. Náhle se svět změnil. Jakoby bychom skočily do dílu simpsnů. Předemnou se zjevila černobílá verze Milhouse, představující démona. Blábolil něco o třinácti krocích, zachránění, a dál nevím, já běžela ze školy pryč. Ocitla jsem se na parkovišti před budovou, odkud jsem běžela domů, a jelikož škola stála na kopci, bylo to dost rychlé. Nakonec jsem se probudila na své palandě, abych zjistila od táty že všichni spolužáci zemřeli. Dívala jsem se se smutkem na otce, který náhle zmizel, a místo něho tam byl Jeff the killer.
Konec snu.

Vzbudila jsem se na palandě, přesně jsem se dívala na to místo jako na konci snu, kde se zjevil ten creepypasťák. Je to dokonalé místo, kde vidíte okno do ulice, zrcadlo co ukazuje dveře do pokojíku, a skřín. Dokonalé, abych se bála, že něco přijde.....
Mrkla jsme na hodiny, čtyři ráno. Moje šťastné číslo! Hehe...Radši jsem se zabalila do ,,kukly" z přehozu, až po hlavu, a peřiny. Cítím se tak více v bezpečí, nic nemůžu vidět, a nic se mě nemůže dotknout. Samozřejmě jsem se za chvilku z této mé kukly vymotala, jelikož mi bylo teplo jak v pekle.
Hehe.....peklo, démoni, vrazi.....už jsme zase u mé záliby v creepypastách a hororech. Miluju čtení, a díla jako Osvícení, Válka světů, Mlha, Puls, Den trifidů a jiná, jsou úžásná! Poklona pro jeich autory. Proto mě mrzí, že nikdo z mých spolužáků tuto zálibu nemá.
Není to smutné? Bohužel je více takových lidí, co nečtou. Nyní myslím hmatatelné knihy. Nevím jak to mají s creepypastami, ale skoro se bojím že nikdo v mém okolí je snad ani nezná. Mám ráda disciplínu, a okolí co ji schválně porušuje mě ničí. Představa roubíku, co by je utišil, je lákavá. Zdá se mi že jsem ta bílá vrána v hejnu. Samotářský vlk. Jako moje postavy. Třeba Edgar Fredderick, můj oblíbenec. No, kdo by mu neodolal? Nebo Aurora, která se slituje nad hříšníkem. Galaxie I., Blood, Wiliema.......
Kolik oc sakra mám? A kolikrát bych se s nimi ráda setkala, aspoň ve snech.....Nechat se obejmout Nightmarem, podebatovat o historii s Oswaldem a Bloody, poslouchat Edgarovy básně, cestovat s Krystal po dimenzích...... Dokážu si je živě představit.
   Nádhera, svou fantazii bych za nic nedala.