,,Mami!" vydechla jsem, rychle položila své věci na zem a pevně skočila své matce kolem krku. Zabořila jsem tvář do jejích vlasů a nadechla se. Tak krásně voněly! ,,Hermionko, zlatíčko," maminka se na mě usmála, když mě přestala objímat. Velice neochotně. ,,Tati," po tváři se mi rozlil úsměv a kolem mě se obmotaly otcovy silné paže. ,,Mio, chyběla jsi nám." ,,To vy mě taky," řekla jsem šťastně, a pak se odtáhla. ,,Ráda vás zase vidím." ,,Tak pojďme, doma už na tebe čeká tvůj pokoj," mamka mě vzala za ruku a společně jsme všichni tři šli k autu. Cestou jsem jim vyprávěla, jak bylo v Bradavicích a oni mi naoplátku pověděli, jak bylo v mudlovském světě.

Když táta zaparkoval před naším domem, nemohla jsem se neusmívat a myšlenky na Draca šly stranou. Vyskočila jsem z auta a nedočkavě se hrnula ke dveřím. Když mamka odemkla, vběhla jsem dovnitř, zavřela oči a vdechovala vůni domova. Vonělo to tu po vanilce, tahle vůně mi vždy připomínala domov, a taky jsem milovala vonné vanilkové svíčky. ,,Je báječné být zase doma!" vydechla jsem a v předsíni si zula boty, sundala nebelvírskou šálu a rukavice, bundu a mikinu, a mamka nám všem mezitím šla připravit horkou čokoládu.

S taťkou jsme si sedli na pohovku a já se smála fotkám, na kterých jsem byla já jako malá. ,,Jedna horká čokoláda pro mou princeznu," zašveholila maminka a já se na ní s vděčným úsměvem podívala. Seděla jsem mezí ní a taťkou a užívala si ten rodinný čas. ,,Tak moc jsi zase vyrostla, Hermiono," povzdechla si mamka, ,,je z tebe krásná, chytrá slečna. Jak se má Harry s Ronem?" ,,Ale jo, ti se mají dobře," řekla jsem bez emocí a uskrla si horké čokolády. Mňam. ,,Je od tebe opravdu hezké, že ses rozhodla strávit Vánoce zase s námi," řekl taťka, ,,ale nebude Ronova rodina naštvaná? Přeci jenom, jezdíš k nim každý rok."

Mávla jsem nad tím rukou. ,,Ronova mamka to pochopí. Pochopí, že chci trávit čas také s vámi. A teď, když se děje tohle, by to měla chápat dvakrát tak víc," povzdechla jsem si. ,,Ginny jí to kdyžtak vysvětlí." ,,Moc ráda bych ty tvé kamarády poznala o trochu víc. Viděli jsme je jen, když jsi nastupovala do druhého ročníku. Nechci je vidět jen na fotkách, to není ono," zasmála se mamka a taťka jí dal za pravdu. ,,Ronův taťka je opravdu milý člověk. A je vážně zapálený do našich věcí."

,,A co Draco, Mionko? Nebudeš mu chybět? A on tobě?" strnula jsem a projistotu odložila čokoládu na stolek, jelikož hrozilo, že bych jí mohla vylít. S co největším klidem jsem jí odpověděla, uslyšela jsem však, jak se mi třese hlas. ,,S Dracem jsme se rozešli." a je to tady. Zase ty hloupé slzy. Sklopila jsem pohled a kousala se do rtu. ,,Hermionko, zlatíčko! To je mi hrozně líto! On se s tebou-" ,,Ne, to já s ním," zakroutila jsem hlavou, ,,bylo to takové zvláštní. Ale vypadal z toho zničeně," vzlykla jsem a pevněji se přitiskla k matce, která mě objímala. Po chviličce jsem ucítila i otcovy paže a cítila se maličko šťastně ve velkém rodinném objetí.