„Už jsem tady," mladý strážce se napřímil před svou nadřízenou, která měla na starost projekt nového druhu energie a bezpečnost portálů.

„Výborně, Tyrri," vzhlédla od malého zařízení, jež ukazovalo procenta energie projektu Xela. „Připravte portál s procenty na nule, co se týče testů bezpečnosti, známostí množství kyslíku a výbojů druhu Xela."

„Jistě, Enaro," sklonil hlavu, dal si pohov a odklusal pryč od stolů k sobě přiražených do kruhu plných vědeckých zařízení počínaje tablety, generátory energie, vzorkovými tabulkami s jasně zářícími modrými displeji a barevnými tlačítky konče. Největší část, kolem které strážce právě procházel, zabírala mapa portálů a hlubokého jezera uprostřed, které pohánělo svou veškerou energií všech dvacet portálů do jiných světů, jež za poslední století tajně vznikly.

Modře znázorněný terén se pomalu otáčel. Půdorys hlubokého jezera, kameny na jeho dně, vysoké stromy okolo. Portály propracované do detailů rozestavěné do velkého kruhu podél jezera. Každý detail zde byl úchvatně vyveden.

Energie se s největší pravděpodobností někde shromažďovala a následně přemisťovala do portálů. Hlavní vědkyně tohoto projektu se domnívala, že to brzy zjistí. Byla tímto svým životním úkolem doslova posedlá. Vše se točilo kolem vědy. Strážce s tmavýma očima měl mnohdy co dělat, aby své nadřízené rozuměl její všemožné vědecké termíny.

Zatímco si Tyrri probíjel cestu mezi vědci k samotným obrovským portálům, upřel zrak na rozčeřenou hladinu jezera. Na samotných okrajích stálo několik mužů v bílých pláštích, kteří si zapisovali různé údaje do svých tabulek, jež pro ně byly svaté. Ne jednou si z toho vysoký brunet dělal legraci. Jenže vždy poté schytal trest a v tomto ohledu uměla být blondýnka, co to tady dostala na starost, dost přísná a nelítostná. Enara se v trestech snad vyškolila, pomyslel si nejednou strážce. Dost pravděpodobně z nich má možná i doktorát, po této myšlence se chtě nechtě musel uchechtnout, protože to s velkou pravděpodobností byla pravda.

Jeho ale zaujalo něco jiného, než vědci v bílých pláštích.

Zaznamenal pohyb. Uprostřed hlubokého, temného jezera na dně se vzácnými kameny, jež vyráběly obrovskou energii k pohánění portálů.

Jeho speciálně upravené brýle s nočním viděním ale i s pohybovými čidly, ho varovaly. Když se otočil celým tělem, aby se pozorně podíval, neviděl nic jiného než tmavě modré tančící jiskry elektřiny nad jezerem spolu s malými vlnkami připomínající svým třpytem safíry a bublinami, které vytvářelo jezero posledních pár hodin.

Nemohl ten divný pohyb, co připomínal plavce pustit z hlavy. Ani když našel vhodný svět pro dnešní pokusy doktorky Enary Ori.

Po celém dopoledni příprav na další experiment, postával vedle kruhu plného vědců shromážděného kolem stolů s přístroji, zatímco vyčkával na první známky nebezpečí pocházející z portálu.

Ještě jednou naposledy zkontroloval jezero, aby jeho mysl měla klid a mohl se plně soustředit na svůj úkol - chránit doktorku Enaru a ostatní vědce před nebezpečím z jiného světa.

Nic se v jezeře nedělo, kromě toho, že dál pobublávalo. Když se ale podíval pozorněji, zdálo se mu, že jezero potemnělo. Zamrkal, protože tomu nechtěl věřit. Asi už dočista zešílel v tomto prostředí s bujnou přírodou.

Blesky mezi vlnkami slábly, ale bublání a samotné průhledné bubliny jen rostly. Jediný střed jezera se zdál poklidný. Hladina se leskla jako zrcadlo roztříštěné na miliony kusů poslepované diamanty a stříbrem. Byla to pozoruhodná podívaná i pro ostříleného agenta a strážce projektu zasvěcenému budoucnosti lidstva - tedy tomu, co z něj zbylo.

Shon na pracovišti ustal. Vše bylo připravené. Strážce odvrátil pohled z vodní plochy právě včas, aby viděl zděšený výraz doktorky Enary Ori, když se z jezera vyvalila obrovská vlna. Portál se aktivoval, ale nový svět se neotevřel. Energie, jež byla v portálu přítomná, se rozprskla do jejich světa a vytvořila jasně modrý blesk.

„K zemi!" zakřičel Anar, jeho pobočník, který mu měl krýt záda za každé situace, když strhával Tyrriho k zemi.

Výbuch energie byl nepopsatelný. Ledová voda z jezera se přelila přes kovové zábradlí a hrazení až k nim. Jediní kdo zůstali v suchu a nebyli mokří jako slepice, byla průzkumná jednotka ve speciálních oblecích, které byly i voděodolné.

Exploze světla ozářila celou malou vědeckou laboratoř, jež sem byla do lesa přestěhována. Energie uvolněná z portálu do něčeho zřejmě narazila, protože se po blesku ozvala rána.

Na promočeného strážce a jeho kolegy dopadla sprška tříště, když voda naposledy narazila na hrazení. Tyrri se třásl zimou, protože v lese nebylo žádné teplo a ani jeho speciální vyhřívaný oblek ho nezachránil.

Záře zmizela až po dlouhých minutách, kdy nepřestávalo burácení jezera, které se zdálo, jako by se hněvalo a vzpouzelo energii, jež do něj narazila, vše pominulo.

Nastalo nečekané ticho. Poté se u jezera rozhostil zmatek. Lidé, co byli součástí tohoto projektu, si šuškali mezi sebou. Nikdo nevěděl, co se vlastně stalo, ani co bylo příčinnou ledové vlny a výbuchu energie.

Zmatek panoval dál, dokud se na nohy nezvedla promočená doktorka a rázným hlasem neprohlásila: „Nic se neděje. Zřejmě došlo k výbuchu energie, a jak to tak vypadá, vodní subjekt objev energii Xela do sebe nasál," mezi vědci se strhla vášnivá debata, ale Enara je nekompromisním tlesknutím utišila, načež pokračovala, „Připravte portál Telas or erames lin. Podle záznamů je složen především z vodního prostředí - nebo by alespoň měl být. Uvidíme, jak na novou energii bude reagovat."

Ticho, které se neslo lesem, bylo až ohlušující. Enara se vydala řešit své věci, nebo-li šla připravovat výzkum, u kterého doufala, že přinese nějaké větší objevy, než ty dosavadní.

Tyrri se zvedl a pomalým, avšak ladným krokem hodný zabijáka se sunul do stanu strážců pro suchý oblek.

Čekala ho spousta práce, jelikož nový portál bylo třeba zkontrolovat a co nejrychleji přivést do provozu.

Mladý strážce projektu Xela přidal do kroku. Enara totiž když něco chtěla, získala to. Především to potřebovala získat rychle. Slova ne a nikdy v její přítomnosti zanikala. Nechtěl mít zbytečné problémy, proto si pospíšil.

Mezitím si vzpomněl na svůj první den tady, kdy se učil všechna krkolomná jména portálů. Naštěstí i pro pouhé smrtelníky bez zapálených mozků do vědy existovaly překlady těchto názvů. Telas or erames lin znamenalo v normální lidské řeči: Každý má právo žít. Byl to podivuhodný portál a Tyrriho stejně jako ostatní zajímalo, jaká tajemství skrývá.

S elegancí a přehnanou jistotou vyhledala Enara Tyrriho, aby mu udělila políček za chybné zkontrolování portálu. Uhlazené plavé vlasy měla svázané v pevném drdolu, bílý plášť vypadal jako nový bez jediné poskvrnky, černé grafické pero v náprsní kapse se blýskalo na slunci, když se blížila ke své vyhlídnuté oběti.

„Doufám, Tyrri, že si uvědomujete, co jste mohl sovu zbrklostí během prohlídky portálu způsobit. Kdybyste ji neuspěchal, nevznikl by žádný výboj a my neměli práci navíc s uklízením tohoto bordelu," posunula si své ochranné brýle se speciální úpravou jako ty Tyrriho, probodla ho kaštanovýma očima, načež pokračovala, „ale mám dobrou náladu, takže si trest odpykáte až zítra po celý příští týden na základně. Nechci nic slyšet," utnula jeho přichystané námitky. „Tentokrát to nepokazte, agente Tyrri, subjekte číslo 75."

Mladý agent nasucho polkl, přikývl a sklonil hlavu před svou nadřízenou, než se vydal vyplnit její požadavky.

Věděl, že za to nemůže, přesto si nebyl jistý. V jednom ale měla doktorka pravdu, práci jim přidělal, přesto netušil, jak se to stalo. Doteď nebyl schopný popsat to, co se přihodilo, natož jak. V jednu chvíli bylo vše v pořádku, v další se už přihnala vlna, blesk a vše šlo do záhonu s robo-květinami.

Pocit nejistoty, který nepolevoval po zbytek odpoledne během práce, ho děsil. Měl rád vše plně pod kontrolou pokud možno bez velkých odchylek v plánech. Na nečekané události byl vycvičen, přesto trýznivý pocit nebezpečí v okolí jezera nenapomáhal.

Alespoň zítra odsud vypadne, to byla jediná výhoda toho trestu. Nepochyboval, že součástí dlouhého týdne v kasárnách bude i mimo jiné fyzický trest. Na těch si vědkyně Ori potrpěla a výslovně si je užívala spolu s jeho generálem.

Po všech potřebných přípravách stanul Tyrri opět u kruhového stolu. Levou ruku měl položenou na jílci dýky. Svým způsobem ho to uklidňovalo, ale ne o moc. Byl hodně nervózní, jelikož tento objev a prozkoumání světa v portálu Telas or erames lin, mohl ukončit třicetiletou válku o vodu.

Válka neměla konce, země byly zrujnované nejen po finanční stránce, ale i příroda, potraviny, vše mělo své hranice a postupně jim to jako voda protékalo mezi prsty.

Díky tomuto novému světu by válka mohla skončit, objevily by se nové zdroje vody a vše by se dalo napravit. Kdyby se ale něco pokazilo - ještě více než dopoledne - celé lidstvo to dost možná bude stát vymření, když selžou. Když on selže při kontrole portálu.

Naposledy se Tyrri rozhlédl kolem sebe, aby zkontroloval, jestli jsou všichni a vše připravené. Portál měl být za chvíli aktivován, strážci stáli na svých místech, Anar po jeho boku, vědci ještě něco přepočítávali v kruhovém sezení, doktorka Ori něco na poslední chvíli zapisovala do počítače, než to mělo vypuknout. Vše vypadalo v pořádku.

Ovšem když se podíval na jezero, vzalo mu dech. Malé výboje elektřiny tančily nejen na pomyslném zamrzlém vodním kluzišti z azurového ledu, blankytně modrých střípků nebe, půlnočně temně modré noční oblohy, jež prosvítala v hlubinách pod jemnými a zářivými odstíny modré palety. Malé blesky se plazily i kolem ocelových zábran, hrazení a provizorním můstku pro potápěče.

Kdyby nevěděl, že za to může věda a neznámá energie spojená s elektřinou, řekl by, že to bylo kouzlo. Kouzla zmizela z dětských pohádek již dávno, věda vše nahradila. Jenže záblesk a zaznamenaný pohyb brýlemi ho přiměl myslet si opak.

Královsky modrá, která kdysi byla barvami i jejich země, se třpytila na tyrkysové kůži tvora, co se mihl u hladiny.

Díval se na to zjevení jako na něco, co neexistovalo. Ono to ani existovat nemělo.

Zděšeně couval dál od jezera, jen aby byl co nejdál od té podivné věci se šupinami na ruce, dlouhými drápy a blánami mezi nimi. To co viděl, nemělo být možné. Potlačovalo to veškeré racionální myšlení a dosud získané objevy o jejich světě, který se hroutil z nedostatku vody.

„Můžeme začít?" pohledná asistentka slavné vědkyně a budoucí spasitelky jejich světa se na něj mile usmála. Její sněhové vlasy, již na pohled hedvábné na slunci zářily. Vytvářely tak iluzi jako kdysi měsíční kámen, než se stal vzpomínkou na staré časy a dnes vzácností. Pod svými brýlemi skrývala pihatý nos, který jí dodával na roztomilosti.

Tyrri se vzmohl na odpověď, až když se inteligentní asistentka pod jeho pohledem začala červenat. „Eh, jistě."

Otočila se a bílý plášť za ní zavlál v mírném vánku, když udělala několik kroků zpět na své stanoviště.

Teď nebo nikdy, povzbuzoval se. „Jak se jmenujete?" přiškrceně se jí zeptal.

Zastavila se, ohlédla se, ale nic neříkala. Teď ho ona skenovala pohledem. V modrých až fialkových očích jí zajiskřilo. S úsměvem odpověděla: „Ara. Znamená to svoboda." Nechala ho tam stát po svém odchodu.

Pocit úzkosti nahradilo něco jiného, příjemnějšího a hřejivého. „Ara," zašeptal si sám pro sebe. Neměl moc času nad tím dál přemýšlet. Rád by se i nadále rozplýval nad úsměvem mladé asistentky Ary, ale měl práci. Ještě jednou naposledy šel zkontrolovat portál.

Dokonce i tu modrou ruku, co viděl na hladině jezera, pustil z hlavy. Strach z neznámého povolil smyčku kolem jeho krku, ale nezmizela.

Vyryté malé kroužky po obvodu celého kruhového portálu vyrobeného z kamene, malé žilky spojující symboly na vrcholu s těmi u země, byly impozantní. Žilky mu připomínaly jeho vlastní jizvy, které utrpěl při svém výcviku a tělesných trestech. Šedý, tvrdý kámen nenaznačoval žádné vady. Spouštěcí zařízení vypadalo také v pořádku. Chtěl už odejít, ale zadíval se na slova vyrytá na vrcholu. Každý má právo žít. Nebyl si jistý, jestli to platilo i teď. Poté, co viděl to stvoření, nevěřil, že by i ono mělo žít. Bylo nepřirozené, divné, a určitě smrtelně nebezpečné!

Loudavým krokem se vrátil na své místo, odkud bude celou akci pozorovat. Pohrával si s myšlenkou jako kočka s myší, jestli to přeci jen nemá říct Enaře. Jenže Ara spustila odpočet. Tyrri svou jedinou šanci na upozornění propásl se vším všudy.

Na černé holografické tabuli se promítal odpočet. Nikdo ani nedutal, když se z jedenáctky stala desítka. Jediní, kdo na sobě nedávali znát nervozitu, byli strážci a průzkumná jednotka nastoupená nejblíže portálu.

U pětky začalo odpočítávat několik vědců s napjatými výrazy.

„Tři," teď už s nadějí na lepší zítřky odpočítávali všichni přítomní, „dva, jedna."

Náhlé ticho přerušilo elektrizování dvou energií, jež rozzářila znaky na obrovském kamenném kruhu modrým světlem. Tráva okolo portálu zbělela, země se začala třást. Tyrri viděl už pár otevření portálů, ale toto se zatím nikdy nedělo.

Tyrriho tělem projelo jemné vibrování, jež mu rozzvučilo tělo. Brnění cítil až do konečků prstů. Neznámá energie jím proudila. Otočil se na Anara, který jen kývl, že to také cítí.

Zdálo se to, jako by někdo - nebo něco - namotávalo energii a přitahovalo portál k sobě. Pištění, skřípání šroubů v portálu pronikalo napjatým tichem. Pobleskující jiskry a malé blesky po jeho levé straně nebyly činem jezera. Shlukovaly se pouze na jednom místě, kolem...

Otočil se, aby se podíval na Enaru, protože tohle se mu nezdálo součástí plánu. V půlce pohybu se zarazil. Zamrzl, protože to co viděl, nemohlo být reálné. Zřejmě mu někdo něco nasypal ráno do snídaně. Jo, přesně tak to bylo. Zamrkal hned několikrát, ale nic se nezměnilo.

Na hladině jezera stála postava.

Tyrkysově modrá pokožka jasně a zřetelně vypovídala o neznámé bytosti, že není z jejich světa. Byla to ta jezerní obluda, co viděl před půl hodinou její ruku s děsivými drápy.

Jeho pobočník Anar se také otočil. Oba vedle sebe stáli jako opaření. Tyrri chtěl sáhnout po své dýce a hodit ji po tom stvoření, co mezitím ani nemrklo, jen upřeně hypnotizovalo otevřený portál. Stálo stejně nehybně jako on a jeho přítel. Prohlížel si svého nepřítele neschopný zaútočit.

Holá hlava příšery nesla inkoustové skvrny na místech, kde se vyskytovaly šupiny. Velké, hluboké, vzdálené oči jako samotné dno jezera jasně zářily. Jiskry odskakovaly kolem, když příšera udělala váhavý krok blíže k ocelovému můstku určenému na odebírání vzorků vody a pro potápěče.

Tyrri se ani nehnul. Jen zatajil dech, když se na něj to stvoření obrátilo. Postavou připomínalo ženu - útlý pas široký jako jeho dlaň, úzká ramena, podlouhlý elegantní krk -, ale vypracované svaly seděly spíše na muže. Celé tělo ale bezpochybně pokrývaly šupiny různých barev přes inkoustově modrou, až po berlínskou modř s dalšími nepopsatelnými odstíny modré a zelené, jen místy chyběly. Zašpičatělé uši by seděly na elfa ze starých filmů a příběhů, ale blány mezi prsty na rukou i nohou se žábrami na krku nepochybně pocházely od vodních živočichů.

Postava udělala další krok dopředu, blíž k nim a portálu za nimi. Modré jiskry vylítly z jejích rukou, když se dotkla rukama můstku. Elektrický výboj se plazil dál po kovu, následně po zemi až se dostal k prvnímu portálu. Portál se rozzářil jasnou fialovou barvou, další za ním svítil bíle, třetí naopak tmavě modře. Všechny portály se postupně rozsvěcely, jak se k nim dostával malý výboj energie z té stvůry. Ne, nerozsvěcovaly se. Ono je to aktivovalo.

„Chyťte to někdo." Enařin hlas prořízl ticho. Příšerka se otočila jejím směrem, naklonila hlavu na stranu a zadívala se jí hluboko do očí svýma impozantními kukadly. Její zorničky byly zúžené jako u šelmy pozorující kořist, když je na lovu, o kterém je přesvědčená, že bude úspěšný.

Síla, jež ho svírala, na okamžik povolila. Neváhal, když se chystal vyplnit rozkaz doktorky Ori. Z pochvy tasil dýku se spuštěným holografickým ostřím, které se na první pohled mohlo zdát jako pouhá hračka, ale opak byl pravdou. Její ostří bylo nebezpečné a rána jím byla stejně smrtící jako portály kolem nich.

Příšerka se podívala opět na něho. Měla opravdu kouzelné oči. Na okrajích připomínaly pole levandulí, více do středu naopak nebe před soumrakem s modří při západu slunce. Zelená stébla trávy se nakláněla ve stříbrném větru těsně u zúžených zorniček.

V tu chvíli to pochopil. Ona nebyla skutečný nepřítel. Dostala se sem k nim zřejmě jako vetřelec, ale tak ji Enara nebrala. Byla uhranutá její mocí stejně jako před chvílí Tyrri, ale z jiného důvodu. Ona v té bytosti neviděla tu laskavou část, když jí pohlédla do očí. Enara viděla nástroj k moci. Zhmotnění energie Xely, která byla nově objevená a ještě stále neprozkoumaná do všech detailů.

Strážce neudělal nic. Vlasy mu padaly do obličeje, ale nebyl schopný pohybu. To stvoření bylo sice děsivé, ale ty oči... Dobrý vesmíre, takové neměl snad nikdo. Jako by ho k sobě vábily.

Jílec dýky Tyrriho pálil v dlani, jak se kov zahříval stejně jako vzduch kolem nich. Ve svém černém bojovém obleku se neskutečně potil. Ledový potůček mu stékal po zádech mezi lopatkami. Dech měl nepravidelný, ve vzduchu byla cítit voda jako před deštěm.

Z neschopnosti pohybu ho probral Anar, jenž do něho strčil ramenem. „Chceš to zabít ty nebo můžu já? Takový unikát do sbírky by se mi hodil," prohodil k němu šeptem jeho pobočník.

Jenže Tyrri si po tom, co se podíval do očí té příšerky, nebyl jistý, jestli ji chce zabít.

„Na co čekáš, brácho?" znovu do něj šťouchl.

Neodpověděl.

Jeho pohled se střetl s Arařiným okouzlujícím připomínající fialky, mu nijak nepomohl. Něha v jejích vlídných, přesto velice inteligentních očích v něm s něčím hnula.

Nemohl to udělat. Nemohl si dovolit neuposlechnout svou momentální nadřízenou, jež zaujala místo generála, protože se musel postarat o svou rodinu. Žili z jeho příjmů, on je živil, na něm byli závislí. Potřebovali ho. Jenže nevyslovená prosba v dívčiných očích...

Trhalo ho to na kusy.

Anar netrpělivě potěžkal svou dýku připraven jí zasáhnout cíl. Enara si toho byla vědoma, proto zasáhla, než by jí Tyrriho přítel dokázal zničit zábavu na několik dní, ne-li týdnů: „Chyťte to, ale nezabijte."

Dobře, to zvládnu. Urovnal si myšlenky, priority a hodnoty. Nemusel to zabít, stačilo by to jen dostatečně vyděsit, aby se to dalo na útěk.

Připadalo mu, že mezitím uběhlo snad sto let, než modré ostří dýky škráblo příšerku s krásnýma očima do pravého ramene. Blesky se rozutekly přes jezero, světlo v portálech se ještě více rozzářilo, když pohltily novou energii z postavy na kovovém můstku.

Jiná možnost neexistovala. Nechtěl jí ublížit, ale neměl na vybranou.

Vodní potvůrka s lidským tělem na ně vycenila zuby. Pak to šlo ráz naráz. Všechno se podělalo. A to dost solidně, to musel Tyrri uznat.

≈

Kolem bylo tolik nových a neprozkoumaných pachů, když se vynořila z vody. Světlo, jasné paprsky slunce proudily přímo na její šupinatou kůži. Odráželo se od modrých šupinek všech barev a hřálo ji. Byl to příjemný pocit tepla, jež předtím nikdy nezažila.

Po jejím těle se roztančily modré blesky. Roztáhla ruce od sebe, aby té energii dala volný průchod. Ta věcička na souši, co svítila modrým světlem, se jí líbila. Připomínala jí domov: modré světlo, vzdálená, přesto patrná vůně vody se solí, šedobílý kámen rovněž znázorňující sůl a čerstvý vzduch se jí zamlouval.

Hlasy, rozhovor mezi smrtelníky na zemi byl změnou oproti tichu občasným narušením praskáním výbojů energie, ze které se zrodila. Změnu z nudného a uspávajícího ticha uvítala.

Ovšem postavy na ni mířící poblikávajícími věcmi nejen na očích i v rukou, se jí ani trochu nelíbily. Vysoký, mohutný brunet po ní hodil tou svítící věcí, která se v následujícím okamžiku ukázala jako dosti bolestivá a ostrá.

Holografické ostří prořízlo tyrkysovou kůži připomínající mořské řasy. Bylo to sice povrchové zranění, spíše škrábnutí, to ale nezabránilo výkřiku, který se jí dral z úzkého hrdla.

Okouzlení z jejího okolí nahradil hněv a strach. Jiskry a malé blesky se proměnily v bouřková mračna. Dusno na kovovém můstku bylo hmatatelné. Udělala několik váhavých kroků dopředu k portálu, který vedl do jejího domova.

Docházel jí čas pobytu na souši. Pomyslné hodiny uvnitř ní nekompromisně tikaly.

Z mračen se vyřítil blesk, který zasáhl stromy dvacet metrů vzdálené. Obři za můstkem z ní nespouštěli oči. Jedna obzvlášť dychtivá žena v bílém plášti na ní ulpěla pohledem. Xela si dovolila ještě jeden poslední pohled na tu děsivou ženu s uhlazeným drdůlkem a průzračně modrými brýlemi.

Příšerka Xela - se jménem energie, ze které byla stvořena - se neohlížela, když se na vratkých nohou rozběhla za vůní domova.

Nikdo nezasáhl, dokud ji od toho svítícího kamenného kruhu nedělil jen kousek.

Strážci, průzkumná skupina a vedoucí vědkyně tohoto projektu se navzájem překřikovali.

Xela se nezastavila, ani když ji pohltilo zářící světlo portálu Telas or erames lin. Ta slova jí byla osudová, protože i ona měla právo žít stejně jako každý jiný tvor na zbídačené, prastaré a stále přežívající Zemi.

Do tunelu světla se za ní vrhlo pár odvážlivců z průzkumného týmu, v jejichž čele se jasnou září prokousával Tyrri, kterého tím pověřila velitelka odběrového oddělení v lese určenému k objevení vody.

Xela vyběhla ze světla do obrovské a rozlehlé kamenné jeskyně. Šedivé a černé oblázky zakřupaly, když po nich přeběhla vodní příšerka. Elegantním skokem se dostala do vodního jezírka osvíceného malými, zářícími světle modrými krystalky z černého stropu jejího domova, když se dychtivě nadechla.

Na malých oblázcích i velkých kamenech kolem a na dně jezírek byly vyryté pradávné symboly, chcete-li raději znaky či ornamenty, se rozsvítily jako světlušky poletující na lukách bílou září.

Vetřelci, jimiž byla jednotka Enary, tady být neměli. Portál se začal pomalu zavírat, aby jim toto poslání předal. Jejich křik utichal.

Xela se neohlédla, když její pronásledovatelé zmizeli v zapomnění meziprostoru. Byla svobodná díky pohledu mladé ženy a ryzímu srdci strážce.