Stále poprvé

Cítím se stále jako poprvé, když jsem fotila první svatbu. Všude zářily úsměvy, občerstvení se vyjímalo na dřevěných stolech s bílými a oranžovými dekoracemi znázorňující podzim.

Velký dřevěný oblouk, co sloužil jako oltář, u něhož stál ženich, byl ovinut oranžovou stuhou po celém svém obvodu.

Nevěsta v dlouhých bílých šatech s dlouhým rukávem se třpytila na podzimním slunci. Oranžové kamínky na živůtku a rukávech byly nevšedními prvky svatebních šatů s mnoha spodničkami. Kaštanové vlasy jí kadeřnice zapletla do složitého drdolu s rakytníkem. Karamelové oči se jí rozžehly láskou při pohledu na svého snoubence. Vypadala přímo kouzelně.

Málo který fotograf by dokázal zdokumentovat tento moment. Přesto jsem se snažila, jak nejlépe jsem uměla.

Fotografie na mě doslova volaly, když jsem někoho fotila. Cítila jsem z nich život, pocity k nezaplacení, které vám jen tak někdo nedá.

Obřad byl teprve začátkem dlouhého svatebního dne, jenž patřil ne o moc starším lidem, než jsem byla v té době já.

Je to už hodně let, co jsem právě na této mé premiéře potkala svého prince. Neměli jsme moc čas si spolu popovídat a prožít společný život, když udeřila nekompromisní rakovina.

Mladý manželský pár byli jeho přáteli, kteří podrželi mě, když jsem přišla o světlo ve svém temném tunelu.

Jejich svatební den jsem si užila ale naplno, ačkoliv s fotoaparátem v ruce a prstem na spoušti.

Že večeř začalo přeprchat nikomu nevadilo, jelikož se veškerá zábava přenesla do vnitřní budovy, kde pokračovala dál.

První tanec novomanželů byl dalším překvapením, protože jsem záhy zjistila, že jsou na parketu jako doma.

Krátké bílé šaty nevěsty s odhalenými zády byly dokonale sladěné s bílou, na zádech průhlednou košilí jejího manžela vepředu s výstřihem ve tvaru písmene V.

To byla panečku podívaná. Hudba, parket a všechny pohledy patřily jen jim, když ladnými pohyby zaplnily celý sál.

Dnes večer jsem fotila už nevím ani kolikátý tanec novomanželů ve svém životě, a právě jsem si vzpomněla na své poprvé.

Nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik lásky na světě je, i když ta má se vytratila před šesti lety. Stále to bude jako poprvé - kouzelné.

Focení se stalo mou zálibou, avšak láska je věcí nenehraditelnou. Proto jsem možná začala s focením svateb, kde je tolik štěstí, jenž mi vynahrazuje to mé.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top