,,Hej ty, Osmičko!" Dívka s modrými dredy se prudce otočila za nakřáplým hlasem volající její číslo přiřazené během podrobení její země. Jejího království, kde musela snášet pohled na svůj dvůr, jak nedobrovolně slouží novým pánům.

Popravy jejího lidu jí lámaly srdce na malé kousky, bičování jí z plic bralo vzduch, když ze všech sil křičela a snažila se tomu zabránit, avšak marně.

Tetování na pravém zápěstí v podobě čísla osm jí bude navždy připomínkou, že selhala. Už nikdy nebude svobodná, bezstarostná dívka, která ze dne na den měla převzít korunu, vládu, své dvořany a zodpovědnost nad jejich životy.

Nikdo se jí po dlouhé měsíce úmorné práce neobtěžoval oslovit jejím pravým jménem. Stala se postradatelným článkem v jejich řetězci pracovních sil, jež měly za úkol vybudovat honosné sídlo.  Nebyla nikým důležitým, jen otrokyní s číslem osm.

Mladý muž, který ji oslovil se vzdorem vepsaným v bledě modrých očích, jí podal v těžkých okovech na rukou i nohou zmuchlaný list papíru.

,,List od královny Jižních moří, Osmičko. Má královna Vám chce pomoct. Řekněte mi, co jí mám vzkázat, aby jste ji přesvědčila, že stojí za to bojovat," zašeptal chraplavým hlasem.

Zotročené královně se udělaly mžitky před očima. Nevěřila svým uším, že se to děje.

Opřela se rozedřenou dlaní od práce o hrubý kámen. Nevěřila, že existuje naděje. Svůj lid zklamala. Její jméno zaniklo, zůstala po něm jen prázdnota a Osmička. Nevypadala jako královna, ani se tak nechovala.

Kdysi krásné a hebké modré vlasy byly její pýchou. Teď se z nich stal uzlíček šmodrchanců a dredů. Dlouhé jizvy na zádech od bičování, její slabé tělo sotva schopné práce, se připravovalo na pomalou a mučivou smrt od krutých nepřátel, ne na povstání.

Neměla právo žádat o pomoc vzkvétající království, aby zachraňovalo trosky toho jejího, kdysi zářivého a magického území Osmi jezer, jemuž měla vládnout.

,,Vyřiď své královně," rozkašlala se z prachu, který poletoval všude kolem. ,,Řekni jí, že budeme bojovat. Já, mí lidé, mé království jsme nezlomní." Hlas se jí třásl, přesto se pokusila v okovech narovnat.

V roztřesené ruce nadále svírala list papíru od toho mládence, kterému se ještě téže noci podařilo utéct z tábora, aniž by ho hlídka zahlédla, mučila a zabila.

Nastal čas, aby se z Osmičky stala královna Osmi jezer se sílou, nezkrotnou povahou a svéhlavostí v čele povstání.

Válka se blížila. Byla připravená zemřít. V boji, ne na stavbě nebo při práci. Zemře na bojišti jako královna s osmičkou vytetovanou nejen na ruce ale i v srdci.