Na této povídce jsem spolupracovala s johypotterhead, která má na ní i podíl svého autorství, bez níž by to nevzniklo.

!VAROVÁNÍ!
Berte něco prosím s rezervou, avšak s humorem. Je to sepsané především pro pobavení, když nás tento námět napadl čirou náhodou.

Zapnula jsem si večer televizi s tím, že si pustím nějaký film. Zítra se asi budu na něco koukat na počítači, protože ještě jedno vysílání Ignáce Smoly už bych nezvládla. Nejen, že nemám zrovna žaludek na krev, a proto se zprávám z televize Top vyhýbám, jak jen to jde, ale tohoto moderátora doslovně nesnáším. Jeho samolibý úsměv na rtech snad nikdy nezmizí, jeho odbarvená blonďatá hříva, ocelově pevné oči, které jsou jako dělané na oznamování všech zločinů. Štíhlou postavu by mu mohla závidět kde jaká žena, protože ten by se snad vešel do mých kalhot, ve kterých jsem chodila před deseti lety!

Natáhla jsem se po ovladači, abych tu hrůzu mohla přepnout a pustit si radši i Medvídka Pú, jen abych nemusela toto poslouchat.

Jakoby si ale všichni usmysleli, že mi ještě zhorší úterý, protože mě právě jako personál v knihovně vyhodili, tak to nejde přepnout. Vyzkouším všechna možná tlačítka, o kterých jsem ani nevěděla, že na ovladači jsou, ale ono to nejde ani vypnout!

Rezignovaně se svalím na červený gauč, přes hlavu si přetáhnu šedivou deku a ležím jak pravá mrtvola přes rozvalená přes celý gauč. Všimla jsem si, že by chtěla deka už také vyprat, protože tu skvrnu připomínající krev asi sama nezmizí – není to krev, ale borůvková marmeláda, co sem včera večer vykydl můj přítel Martin, když si tady mazal chleba.

Mám chuť se tu pod tou dekou udusit, aby mučení mých uší už přestalo, ale od toho mě přesvědčí právě ta vlezlá televizní stanice Top a otravný vnucující se tón hlasu jejich jediného moderátora.

Vystrčím rozčepýřenou hlavu zpod peřiny, abych lépe viděla na bednu, jak jí vždy říkávala má prababička. Nepřeslechla jsem se, když Ignác začal mluvit o dnešní katastrofě.

„Během boje o knihu Šest vran bylo zabito pět čtenářů a zájemců, zatímco další tři leží s těžkými zraněními v nemocnici a jeden bojuje o holý život. O dalším průběhu invaze na knihovnu a tituly Leigh Bardugo vás budeme ihned informovat, televize Top, alá Černá kronika dvacátého prvního století,“ odmlčí se Ignác. Na záběru vedle něho se objeví nějaká slečna, která rovněž jako on drží v ruce mikrofon a převezme slovo.

„Naštěstí to takto úplně nedopadlo… Ale nemohu zaručit, že se nějaké šílené fanynky nepopraly… Já si radši nakonec Šest vran koupila, protože jsem nechtěla být obětí knihovní vraždy o Šest vran.“

Odfrkla jsem si, ale dál poslouchala. Přišlo mi to čím dál zajímavější, když jsem se konečně dozvěděla, kdo ona mladá dívka je. Zároveň se i vyvrátila má domněnka, že je jeho kolegyní, což bych nikomu nepřála. Ani svým nadřízeným, kteří mi dali padáka.

„Dobře jste udělala, paní spisovatelko johypotterhead, protože jste nejen podpořila svou kolegyni, ale přežila jste masový masakr, jež postihlo mnoho vašich vrstevníků. Jaké máte rady, jak se vyhnout skončení  v nemocnici na oddělení urgentní péče? Prozradíte nám svůj recept?"

„Ano, moc ráda. Důležité je zachovat si klid, a pokud víte, že vás čeká masakr, prostě si místo knihy zhlédnout seriál. Nebo si knížky koupit. A nakonec, důležitá je rychlost! Pokud se vám kniha dostane do ruky, čtěte, až se ze stránek bude kouřit!“

„Děkujeme vám moc za rozhovor! Našim divákům jste moc pomohla, protože už máme další záznamy o dalších masakrech, jež se ale bohužel netýkají knih ale náboženství… To ale nevadí, i tak vám děkujeme.

Slyšeli jste to milí posluchači? Kupujte tedy rovnou knihy! Případně je poté na bazaru můžete prodat jinému zájemci, který se chce vyhnout smrti v kategorii Young adult (YA).“

„Nemáte za co! Ráda poradím ztraceným duším, které neoplývají inteligencí mě, jakožto dokonalého stvoření. Umřít při řežbě v kategorii Young adult je zcela zybtečné! Nově se pořádají bitky i o detektivky a sci-fi!“

Uchechtnu se, když si dívka přes rameno přehodí dlouhý cop spletených vlasů. Ta by si na jednu stranu s Ignácem rozuměla, ale bylo by mi jí líto, kdyby s ním musela přeci jen pracovat.

„A máte nějaké typy, jak nezemřít uklováním od sousedčiných slepic nebo uškrcením hadů souseda, jež na vás poštvala jeho sousedka?“

Co to je za otázky? Začnu se smát, protože tohle by mě v životě nenapadlo se zeptat spisovatelky během rozhovoru.

„Dozajista! Stačí si na sebe vzít středověké brnění a kolem krku lékařský límec, ten vás ochrání!“

„A co Červí díry, smrt vaší oblíbené postavy? Za poslední týden nám přibylo nespočetně mrtvých mladých lidí pouze na infarkt. Domníváme se, že je to právě z těchto příčin, jelikož vždy kniha spadla na zem na straně, kde zemřela většinou jedna z hlavních postav. Jaký na toto jevíte názor, jakožto zkušená spisovatelka a mistryně zvratů?“

„To mi lichotíte! Zabila jsem tolik postav… A nejspíš lidí… Doporučuji při čtení těchto zvratů sledovat My little pony, ti vám vlijí pozitivitu do žil, a zvrat lépe snesete. Popřípadě doporučuji pro starší Winx, ale ty vám také svými zvraty mohou vyrazit dech.“

„To jsou cenné rady, jak se vyvarovat neštěstí při čtení ještě větší pohromy v knize. Praktikujete jednu z těchto bojových taktik? A co hudba? Myslíte si, že ovlivňuje čtenáře při čtení? Prosím vás, vždyť je to pravda,“ moderátor pohodí svou zlatou hřívou a zářivě se usměje do kamery, protože je na tuto záludnou otázku vážně zvědavý. Já jen protočím oči, ale poslouchám dál.

„Ano, praktikuji My little pony. Ty jejich pisklavé hlasy mi už ale lezou na mozek.

Ano, ovlivňuje. Nejhorší je, že pokud posloucháte na Spotify, mezi smutnými písněmi čas od času skočí veselá reklama a romantická chvíle nebo drama při pádu ze střechy je v tahu.  V tu chvíli čtenáři nejspíše hází mobily či tablety z okna,“ zašátrá ve své luxusní kabelce a vytáhne telefon, a pustí Spotify znělku. „Vidíte? Tohle naštve čtenáře jako palačinka na stropě!“

„A už jste vyzkoušela nový šampon od značky Kantily? Já ho denně používám a myslím, že to má na mě stejně uklidňující efekt jako na mnohé čtenáře právě zmiňované My little pony.

Ano, Spotify je čiré zlo! Už jsem takto zničil tři telefony a dva tablety, jelikož se to zkrátka nedalo. V tu chvíli jsem měl jen jednu jasnou myšlenku: Zabít vývojáře, že tam dali tu b**** reklamu.“ Blonďák si frustrovaně prohrábl svou ukázkovou lví hřívu. „Máte pravdu! To je ale krásné přirovnání. Máte ráda palačinky? Jaká marmeláda se hodí k vaší oblíbené knížce?“

„Ne, nevyzkoušela, ale vy jste fešák, tak ho budu muset vyzkoušet!

Spotify jsem odinstalovala a nechala si staženou jenom tu proklatou znělku, aby mi připomínala, že jestli je někdo horší jak Dolores Umbridgeová, tak je to ona!

Ano, palačinky miluju! I když bych měla jíst zdravě, pět palačinek se šlehačkou a jahodovou marmeládou smíchanou s nutellou a skořicí je čirý zázrak! K mé oblíbené knížce se hodí jahodová marmeláda, protože má oblíbená (hned po ní je kniha, která má v názvu nejmenovaný počet vran) je chlapec s jizvou a řád bájného ptáka, kde se vyskytuje jistá růžová učitelka, ke které se hodí jahodová marmeláda.“

„Ach, děkuji,“ pohodil svou hřívou znovu. „Každopádně jste udělala s aplikací Spotify dobře, protože je to stejné jako sepsat smlouvu se Satanem, což už jste dávno udělala, když jste se dala na dráhu spisovatele, ale to nevadí, no… Říkáte jíst zdravě? Pche, to vám můžu hned doporučit náš další produkt, který podpoří vaše hubnutí! Sám jsem ho tedy nikdy nepotřeboval, ale prý je to účinnější než kyselina sýrová!

A šlehačka, nutella a kečup na podlaze, tedy jahodová marmeláda na čele oběti, tedy na vnitřní straně palačinek samozřejmě je výborná kombinace!“

„Nemáte za co.

Smlouvu se Satanem vám mohu poslat na e-mail, mám dokonce kontakt na Satana i Lucifera. S tím můžete usmlouvat, abyste po smrti nemuseli jít za své hříchy do pekla.

Co je to za přeřeky? Začínám se bát, že jedete v něčem špatném…“

„Vážně? To by bylo úžasné! Kde jste takový kontakt sehnala? Myslím si, že nejeden hříšník, vrah nebo lupič banky vás teď pozorně poslouchá.

Prosím vás, je něco horšího než práce moderátora v České republice, kde vás vyhodí z modelingu jen proto, že váš šéf je moc velký egoista a nepřenese přes srdce, že jste hezčí než on?! Daniely, teď mluvím na tebe!

Heh, promiňte. Kde že jsme to byl? Ach, ano. Brnění. Není lepší si vzít běžecké boty a utéct před davem běsnících čtenářů, než se statečně rvát?“

„Takový kontakt seženete v Newyorské kontaktní společnosti, za deset dolarů vám seženou a zorganizují schůzku.

Ježiši, na mě modelky žárlí! Prý mám postavu jako Kylile Jenner! A žárlivé modelky na krku mít nechcete.

Není. Protože když utečete, nezískáte knihu. Pokud se budete statečně rvát, ke knize se sice s největší pravděpodobností nedostanete, ale brnění vás ochrání před ranami a újmě na zdraví.“

„Slyšíte, dámy a pánové? New York! Ta Amerika je stále před námi o krok napřed, my to ale brzy zvrátíme s touto televizní show, spíše se zprávami pro televizi Top, alá Černá kronika.

Ano, to vážně nechcete mít na svědomí tento světový masakr běsnících žen, jež žárlí na váš zevnějšek. To jsem já ještě relativně v suchu.

Nu, asi máte pravdu. Ale jestli to správně chápu, tak knihu lze získat jedině tak, že si ji koupíte, pokud jsem to tedy správně pochopil.“

„Ano, Amerika je vždy o krok napřed! Ale naše zpravodajství na ní nemá… To se nevyrovná žádné ze zemí.

Ale nejste! Modelové na vaši postavu jistě žárlí!

A nebo si ji půjčíte. To je ovšem krajně nebezpečné, protože fanynky šílí, když knihovny přidají další díl nějaké série o dokonalém záporákovi, který uhání hlavní hrdinku.“

„Také si myslím… Jsme možná malý národ, ale jsme světoví!

Děkuji, proto mě také tady v žádném modelingu nechtějí a nemá to co dočinění s těmi vraždami, u kterých jsem byl.

Svatá pravda! Tak tady máte, diváci, názor mladé autorky, jež co nevidět prorazí do světa oranžové planety, jak že se jmenovala? To je jedno. S příběhem Továrna na houby. Máte nějaký vzkaz pro naše diváky?“

„Teď jste mě hluboce nařknul! Sice prozatím, to dozajista, ale ne s továrnou na houby! Vy melete houby! Usvědčím vás z těch vražd, a ještě vám napařím krádež gelu na vlasy! Naschle!“

„Cože? Počkejte, já, já nic z toho neudělal! Tedy kromě vraždy svého dvojčete Ignáce, za kterého se teď vydávám a svého nadřízeného, ale to nevadí! Tak to byla továrna na šunku? Ne, to taky není ono. Já na to přijdu a nebudu to já, kdo půjde sedět, ale vy! Protože jste před celým českým národem přiznala, že jste mnohonásobnou vražedkyní! Ha, mám vás. Naschle!“

„To určitě! Uvidíme se u soudu! A ne jednoho!“

„Moje kariéra je v čudu!“

„Ano, vaše kariéra v čudu na sto procent je!“

„Aaa!“ moderátor se v mdlobách řítí k zemi, policie ho zatýká, zatímco slavná autorka hrdě odchází, masakr za sebou nechává, ale je to správná podívaná. Hrdě odchází s nosem nahoru a mává svým fanouškům na rozloučenou.

U televize smíchy brečím, protože nebýt těch nejvíce stupidních otázek zločince, který dlouho moderoval v televizi Top, zabil svého bratra – to není vtipné, ale i tak se směju – se nesmát zkrátka nedá. Ne potom, co vám spisovatelka vyloží karty na stůl, na výbornou si poradí s panem Smolou, jehož příjmení k němu sedí, ale má i výborné hlášky.

Možná to nebyl ten nejhorší večer, protože se konečně ten zloduch dostal tam, kam měl patřit už jen za své nehorázné vystupování do vězení a oslepnutí lidí u obrazovek, když se museli dívat na jeho obličej.