„Sluší ti to, Jossine," pochválila mě Carlotta, která se stejně jako já připravovala na ples a v rychlosti hledala poslední chybičky na svém již dokonalém vzhledu. Znovu si překontrolovala líčení, nanesla tvářenku, upravila složitý účes ze svých tmavých vlasů.

Kriticky jsem se prohlížela ve velkém zrcadle a musela se svojí kamarádkou v duchu souhlasit.

Ano, vypadala jsem dobře. Bílé, splývavé šaty se zlatým zdobením krásně kontrastovaly s mými rudými vlasy, které jsem si po stranách zapletla do malých copánků a stáhla dozadu okrasnou sponou. Pečlivé líčení zvýrazňovalo moje velké, oříškové oči a make-up zakrýval případné nedostatky. Ještě jsem nanesla rtěnku a spokojeně se na sebe usmála.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Mrkla jsem na hodiny na stěně, do osmé zbývalo ještě deset minut. Zdálo se, že můj doprovod je netrpělivý.

Za dveřmi opravdu přešlapoval Neladar. Ani on nevypadal v tmavě modrém obleku špatně.

Se zadostiučiněním jsem zaregistrovala jeho obdivný pohled, kterým mě přejel od hlavy až k patě.

„Vypadáš úžasně," vydechl ohromeně a nemohl ze mě odtrhnout oči.

Potěšeně jsem se na něj usmála a zaregistrovala i rozesmátou Carlottu, která mi ukázala zdvižený palec.

„Děkuji," odvětila jsem světlovlasému mladíkovi a zavěsila se do něj. „Půjdeme?"

***

Vstoupili jsme do osvětleného sálu, který se pomalu plnil lidmi. Na stěnách visely zelené prapory se znaky císařství a všude bylo plno květin. Výzdoba vypadala perfektně a já si v duchu gratulovala, jakou jsme s Kalem odvedli dobrou práci.

Na velký stůl do tvaru písmene U začalo služebnictvo nosit různá jídla a zákusky, ale židle v čele stále zela prázdnotou. Vládkyně na ples ještě nedorazila a nikde jsem nespatřila ani paní Sevrinu. Hudba také nehrála, hudebníci zatím pouze ladili nástroje.

Hlavními dveřmi pod zdobeným klenutím vstoupila do sálu skupinka mladých sorkerenek a mezi nimi i Nicalla. Měla na sobě světle modré šaty bez rukávů s širokou sukní, dlouhé vlasy vyčesané nahoru. Neochotně jsem musela připustit, že i ona vypadala skvěle. Po jejím boku kráčel hnědovlasý muž v elegantním obleku, kterého jsem neznala. Budu muset později vyzpovídat Carlottu, abych se dozvěděla, koho Nica ulovila tentokrát.

Blondýnka mi věnovala krátký pohled a o něco delší Neladarovi, než nás beze slova minula. Ten závistivý výraz v jejích očích mi však neunikl.

„Je tu nějak mrtvo, co?" přitočil se k nám zničehonic Kal.

„Hm, zdá se," prohodil mladý kouzelník a upřel pohled na druhou stranu sálu, kde se konečně objevila císařovna s vojenským doprovodem a o chvíli později ji následovala i Paní Sevrina. Dvě nejmocnější ženy země, napadlo mě.

Všimla jsem si, že se na plese nachází kromě studentek z univerzity i mnoho dalších sorkerenek, dokonce i Rissa a její stráže. A také vojáci. Stáli na každém rohu, a i když se snažili působit nenápadně, nedali se přehlédnout. Snad je to jen přehnaná opatrnost a nic se nestane.

Maleck přece slíbil, že nezaútočí. A já jeho slovu věřila. Možná jsem nechápala všechno, co první mezi Mocnými udělal, ale nebyl to lhář.

Hudba začala konečně hrát.

„Zatančíme si?" usmál se na mě Neladar a já přikývla.

Parket se rychle zaplnil. Všimla jsem si, že Nica tancuje se svým doprovodem, zahlédla jsem Kala s Carlottou a dokonce i císařovnu s Kaladanovým otcem. Jediná Paní Sevrina stála stranou, přestože stříbrovlasá sorkerenka vypadala v tmavých sametových šatech i na svůj věk velice půvabně, a rozhodně neměla nouze o taneční partnery.

Jenomže naše představená jednoho po druhém odmítala. Její ostražitý pohled pozoroval sál, zdála se neklidná. Očekává snad nějaké potíže?

Hudebníci začali hrát pomalejší skladbu a Neladar toho využil, aby mě přitáhl blíže do svého náručí. Cudně jsem mu položila ruce na ramena, zatímco ty jeho mě svíraly kolem pasu.

„Tvoje matka nerada tancuje?" zeptala jsem se ho a zblízka se zahleděla do těch neuvěřitelně modrých očí.

„Má obavy," potvrdil moji domněnku. „Bojí se, že Mocní zaútočí."

„Nevěří Maleckově slibu?"

Neladar zavrtěl hlavou a zatímco jsme se pomalu pohybovali v rytmu hudby, přemístil svoji ruku z mého pasu a opatrně mě pohladil po tváři. „Jsi nádherná."

Sklopila jsem oči, nemohla jsem déle vydržet jeho pohled plný něhy a lásky. Nebylo pochyb, že je do mě opravdu zamilovaný.

Naklonil se ještě blíž a zašeptal skoro neslyšně. „Strašně moc bych tě chtěl políbit."

Zaskočil mě, nezmohla jsem se na jediné slovo. A on si moje mlčení vyložil po svém.

O vteřinu později jsem ucítila jeho rty na těch svých. Byl to jen krátký, váhavý polibek, hned se zase odtáhl.

„Maleck si tě nezaslouží. Měla bys mít někoho, kdo tě miluje a udělá pro tebe všechno. On takový není."

„Jak to víš?" vypravila jsem ze sebe dokonale vyvedená z míry.

„Vím to," řekl a naklonil se ke mně tak blízko, že se naše rty skoro dotkly. „Jen si s tebou pohrává."

Maleck mi sice neřekl, že mě miluje, nebyl tak otevřený se svými city jako Neladar, ale to neznamenalo, že pro něj nic neznamenám. On prostě jen...bylo obtížné se v černovlasém čaroději vyznat. Nemluvil o tom, co cítí. Přesto jsem nevěřila, že mu na mně vůbec nezáleží.

První mezi Mocnými byl záhadný, nebezpečný, a přestože se to na jeho tváři nedalo poznat, v těch zelených očích se zrcadlily dlouhé roky zkušeností, prožité bolesti, bojů a jistě i mnoho lásek a zklamáních. Neladar byl proti němu nezkušený, možná poprvé zamilovaný kluk, který mi upřímně nabízel své srdce.

Jak si mezi nimi mám vybrat?

„Křivdíš mu," musela jsem se černovlasého čaroděje zastat. „Ano, udělal hodně špatného, ale on není zlý. Pomohl mi, pomohl i tobě, nemusel to dělat."

Můj tanečník na mě podrážděně pohlédl. „Ty ho prostě budeš hájit dokud..."

Tanec, hudba i hlasy zničehonic ustaly. V sále zavládlo hrobové ticho. Neladar mě propustil ze svého náručí a stejně jako já se nechápavě rozhlížel.

Kolem nás postávala spousta lidí, chvíli trvalo, než jsme se prodrali mezi nimi a dostali se z parketu. Pak jsem i já spatřila důvod nečekaného přerušení plesu.

Těžké dveře do sálu byly otevřené dokořán a v nich stála Katarina Morwe v doprovodu tří Mocných. Deshiel Faroth, Jareth Garúshey a Gars Nagash kráčeli za krásnou čarodějkou v elegantních černých šatech tak odvážných, že nenechávaly příliš prostotu pro představivost. Tmavé kouřové stíny ještě podtrhávaly její kruté oči, rty zvýrazněné rudou rtěnkou se roztáhly do spokojeného úsměvu.

Ztuhla jsem na místě a pevně sevřela Neladarovu ruku. Co se to děje?

Mezi lidmi proběhla vlna zděšení. Několik sorkerenek pozvedlo ruce, aby vyslaly svá kouzla. Císařovna je však nepatrným pohybem paže zastavila.

Katarina vstoupila dovnitř, před ní a jejím doprovodem se lidé stahovali stranou a Mocní mezi nimi procházeli bez sebemenších problémů. Napětí v sále se dalo krájet. Stočila jsem pohled na císařovnu, která stála vedle Paní Sevriny a Kalových rodičů. A právě k ní Katarina směřovala.

„Zdravím Vás, výsosti," ozvala se posměšně čarodějka.

„Co tu chceš?" zeptala se císařovna ledovým tónem.

„Přišla jsem na ples. Moje pozvánka se asi někde ztratila," zasmála se jízlivě.

„Odejdi, nejsi tu vítána," odvětila ostře vládkyně.

Katarina se zatvářila dotčeně a pak pronesla sladkým hlasem. „Chci se pobavit. A je mi jedno, jestli to bude tancem nebo zabíjením."

Neladar mi sevřel ruku ještě pevněji, cítila jsem, jak mi po kůži přejel slabý magický výboj z jeho prstů. Světlovlasý kouzelník po mém boku oplýval velikou mocí, ale dokáže ji účinně využít v boji proti Katarině?

Protože jestli ne, pokud ztratí kontrolu...před očima se mi vybavila spoušť v univerzitní zahradě. A v sále se nacházely desítky, možná stovky lidí.

„Neladare..." zašeptala jsem jeho jméno a on se otočil a pohlédl na mě. V očích se mu odrážel slabý odlesk fialového světla. „Buď opatrný."

On však nebyl jediný, kdo se připravoval k boji.

Paní Sevrina udělala několik kroků směrem k čarodějce, ledová nenávist se jí zrcadlila na tváři. „Odejděte po dobrém, Katarino, nebo..."

Místo odpovědi pozvedla obě ruce a mezi roztaženými prsty proběhly fialově zbarvené plamínky, které jí začaly obmotávat také předloktí. Nikdy předtím jsem neviděla, že by naše představená použila magii chaosu. Ani jsem nevěděla, že to svede. 

Žádná sorkerenka by toho neměla být schopná.

„Sevrina D'Orsay," pousmála se černovlasá žena a také jí mezi prsty probleskly fialové odlesky. „Toužila jsem se s tebou setkat." 

Dlouhým pohledem si změřila naší představenou. „Jediná čarodějka mezi sorkerenkami. Těšila jsem se na to, až změříme své síly."

Při těch slovech se mi Neladar vytrhl a začal se prodírat ke své matce. Schylovalo se k boji a já měla obrovský strach. Chytla jsem světlovlasého mladíka za předloktí a pokusila se ho zastavit.

„Nedělej to."

Čekala jsem, že se vztekle ohradí, ale on se jen otočil a láskyplně na mě pohlédl. V jeho očích se nezračil hněv, ale strach. Magie, kterou jsem pocítila, když jsem se ho dotkla, tentokrát nebyla divoká a nezkrotná.

„Běž," zašeptal mi do ucha. „Zkus proklouznout ven a najdi Malecka."

„Myslíš, že nám pomůže?"

Dlouze se mi zahleděl do očí a pak si bezradně povzdechl. „To nevím."

„Co uděláš ty?" 

„Budu bojovat. Aspoň se o to pokusím."

„Ale..."

Nestihla jsem víc. Neladar si mě k sobě přitáhl a prudce políbil. Objala jsem ho kolem krku a přitiskla se k němu. Do očí se mi tlačily slzy bezmoci.

Odtáhl se a prsty setřel slzu, která stékala po mé tváři.

„Běž," přikázal a než jsem se zmohla na jediné slovo, zmizel mezi okolostojícími lidmi.

Také já se začala nenápadně prodírat davem ke dveřím ze sálu. Několik dívek z univerzity dostalo stejný nápad a rozběhly se ven. To ovšem strhlo i další a další, kteří se chtěli dostat pryč.

Bělovlasý Gars mávl rukou a to jediné stačilo, aby se těžké dveře neprodyšně uzavřely a podle fialové záře, která je obklopovala, bylo jasné, že otevřít je jen tak někdo nedokáže.

Srdce mi začalo tlouct ještě rychleji, ruce se mi zachvěly. Jsme tady v pasti.

„Není slušné odcházet před koncem představení," ušklíbla se Katarina Morwe než obrátila svoji pozornost zpět k sorkerence se stříbrnými vlasy stojící před ní.

„Chci mít pro své vítězství spousty diváků."

V tom se stalo několik věcí najednou.

Dvě ze sorkerenek se společně s vojáky stáhly k císařovně, aby jí chránily. Jedna z nich se pokusila otevřít portál patrně, aby mohli s císařovnou uprchnout do bezpečí. Tři muži provázející Katarinu však vyčarovali obrovskou bariéru, která obklopila celý sál. Teď už opravdu neunikne nikdo, ani portálem. 

Sevrina mávla na svoje sorkerenky a ty místo toho vyvolali několik obranných kouzel, aby chránili hosty a hlavně vládkyni. Mocní se zatím nepokoušeli jejich obranou proniknout. Nezaútočili. Ale proč?

A pak jsem to pochopila.

Katarina Morwe si nejprve chtěla užít své vystoupení před početným i když nedobrovolným publikem.

Chtěla se utkat s Paní Sevrinou.