S odporem jsem pozoroval přibližující se čarodějku a zvažoval, co dál. To ona proměnila Christofa v zakrvácené tělo bez života a moje nenávist v tu chvíli neznala mezí. Přesto jsem věděl, že přímý útok proti ní bych nevyhrál. Stále jsem se žádnému z Mocných nemohl rovnat navzdory mojí rychle se probouzející síle.

Síle, kterou jsem ovšem nedokázal účinně ovládnout.

Katarina pohlédla na vyděšenou Jossine a k mému překvapení ji pohladila po tváři.

„Hodná," pochválila dívku jako cvičeného psa, který provedl obzvláště obtížný kousek. „Maleck nechtěl Chrise vyléčit, ale tys to udělala. Ne úplně, ale pár dalších hodin zábavy mi to poskytne."

„Christof Larsh odchází s námi," promluvil jsem odhodlaně a otevřel portál.

Nebo jsem se o to pokusil. Časoprostor však zůstal zacelený, žádný zářící průchod se neobjevil.

Zkusil jsem to znovu a pak ještě jednou.

Katarina pozorovala mé počínání a pak se rozesmála. „Odtud není úniku. Zvenčí bariéru nepronikne žádný portál a zevnitř," pousmála se, „jen ten Maleckův. To ti váš hostitel neprozradil?"

Věděl jsem, že se nedokážu teleportovat dovnitř bariéry, ale počítat jsem s tím, že ven to půjde. Maleck přece otevřel portál přímo ze svého pokoje.

Tohle byla značná komplikace. Myslel jsem, že vezmu Chrise a zmizíme dřív, než si nás Mocní všimnou. Teď mi došlo, že tak jednoduché to nebude.

Jossine udělala několik kroků zpět a chytla mě za ruku. Oči nespouštěla z černovlasé čarodějky. Katarina Morwe pohnula zápěstím, v dlani se jí objevila ohnivá koule.

„Nemůžete nám ublížit," vyhrkla Jossine, která křečovitě tiskla moji dlaň. „Jsme Maleckovi hosté."

„Hosté," ušklíbla se a zpražila mladou sorkerenku pohledem. „Myslíš, že nevím, že si strávila noc v jeho posteli?"

Jossine zrudla a sklopila zrak.

„Máš snad pocit, že jsi kvůli tomu něčím výjimečná?" pokračovala čarodějka posměšně. „To se pleteš. Maleckovou postelí prošla spousta žen, a ty, holčičko, jsi jen další v řadě."

Ohnivá koule v čarodějčině ruce stále plápolala. Když pohlédla na mě, v tmavým očích se jí odrážely odlesky plamenů a také čiré nenávisti. Nepochyboval jsem o tom, že nebýt Maleckova rozkazu nám neublížit, zabila by nás oba na místě.

„Zmizte," poručila, „a jestli vás tady ještě jednou najdu, nebudu tak milosrdná."

Cítil jsem, jak mi Jossine sevřela ruku, a pohnula se směrem k východu. Bála se a chtěla odejít. Chápal jsem ji. A proto se mnou neměla chodit. 

Já se nemínil vzdát. A pokud to nepůjde jinak, budu s Katarinou bojovat...

Čarodějka si vesele prohlížela můj neústupný obličej. „Tvoje kamarádka má víc rozumu než ty, Neladare. Chceš se se mnou utkat?"

Hlasitě se rozesmála, obě ruce jí vzplály jasným plamenem. „Nebude pro mě větší potěšení než tě zabít!"

„Počkejte," ozvala se Jossine vyděšeně. „Promluvme si s Maleckem."

„Výborný nápad, maličká," zvolala nadšeně Katarina, plameny v jejích dlaních rázem pohasly. „Promluvme si s Maleckem."

Pocítil jsem trhnutí modrého kamene na krku a chvíli mi trvalo, než mi došlo, co ho způsobilo. Katarina zavolala prvního mezi Mocnými.

Telepaticky.

Hluk na schodech mě donutil pohlédnout přes čarodějčino rameno. Čekal jsem Malecka a divil se, že se tak rychle dostal ze svého pokoje ve věži až sem do podzemí. Ale nebyl to Raia.

Do místnosti vklouzl bělovlasý muž s jizvou na tváři.

„Co tu pořádáš za párty, Trino?" uchechtl se.

„Večírek s překvapením, Garsi," zasmála se Katarina. „Vzbuď ostatní, ať se taky zúčastní."

Výborně, pomyslel jsem si, když jsem sledoval, jak Gars Nagash s úšklebkem mizí. Teď budu stát proti všem.

Nevypadalo to pro nás dobře. Ani pro Christofa.

Konečně se ve dveřích objevil první mezi Mocnými. Celý v černém s ledovým výrazem a žhnoucíma zelenýma očima vstoupil dovnitř.

Všiml jsem si, jak na něj Jossine pohlédla. S nadějí, s úlevou, s...láskou. 

Ze všech sil jsem se snažil potlačit ostré bodnutí žárlivosti a soustředit se na naléhavější problém.

„Zdá se, že tvoji hosté trochu zneužili tvého pohostinství," zašvitořila čarodějka, chytila černovlasého kouzelníka za předloktí a přitáhla k sobě.

„Co tady děláte, Jossine, Neladare?" zeptal se chladným hlasem.

„Malecku," oslovila ho dívka po mém boku a upřela na něj svoje oříškové oči. „Chtěli jsme jen..."

„Odvést Chrise," skočila jí do řeči Trina, která se k černovlasému muži lísala jako kočka.

První mezi Mocnými přistoupil k Jossine, prsty jí něžně přejel po tváři a povzdechl si. „Říkal jsem, abyste se do toho nepletli," pak se sklonil a vášnivě dívku políbil.

Zařekl jsem se, že už mě myšlenka na Jossine s Maleckem nevyvede z míry, ale když jsem uviděl, jak se k němu tiskne, s rudými tvářemi a pevně sevřenými víčky se chvěje v jeho náručí, měl jsem co dělat, abych se ovládl. 

Stejně mi modrý drahokam několikrát poskočil pod košilí, magická energie proběhla mezi mými prsty.

Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Maleck se odtáhl od Jossine, která na něj omámeně hleděla. V další vteřině probleskla za jejími zády fialová trhlina v prostoru, a tou ji Mocný prostrčil pryč.

Jossine stihla jen vykřiknout a pak zmizela. Portál se za ní hned uzavřel. 

„Co se...?" vyjel jsem na Malecka, prsty mi zazářily jasně fialovým světlem stejně jako magický kámen na mém krku.

„Je v bezpečí," řekl klidně a pohlédl na mě jako na zlobivé dítě. „Poslal jsem Jossine zpátky do města. Tohle nebyl její nápad, že Neladare? Proto nemá smysl ji do toho zatahovat."

Katarina stojící po Maleckově boku se na mě potměšile šklebila, teprve teď jsem si uvědomil, že na představení dorazil i Gars s třemi dalšími.

Nemohl jsem se teleportovat, nemohl jsem utéct a proti mně stál Maleck Raia a pět Mocných.

A co teď?

„Chtěl jsi mě učit," napadlo mě v poslední chvíli. „Dobře, přijímám, ale propusť Christofa Larshe."

Maleckovy zelené oči se vpíjely do mých a viděly mi snad až na dno duše. Tušil jsem, že moje nabídka nebude přijata v dobrém.

„Špatně jsi mě pochopil, Neladare," promluvil konečně první mezi Mocnými tak mrazivým tónem, jaký jsem od něj nikdy neslyšel. „Nabídl jsem ti, že tě budu učit, protože tvůj otec byl můj přítel a protože ty sám máš obrovské nadání. Ale pokud mám být tvým učitelem, musíš poslouchat ty mě a pochopit, kde je tvoje místo."

Chtěl jsem odseknout, že tedy nechci být jeho žákem, ale slova mi uvízla v krku, když se ke mně naklonil a zblízka pohlédl do očí. Ty žhnuly tak, že jsem na okamžik myslel, že mě oslepí.

„Tohle je tvoje první lekce," pronesl do hrobového ticha. Dokonce ani Katarina se neodvažovala pohnout nebo snad promluvit, upřeně sledovala Malecka, poprvé se na její tváři nezračil ten krutý úsměv. Sama se bála.

Srdce se mi zběsile rozbušilo, ruce zpocené, magická energie, kterou jsem celou dobu cítil na své kůži, mezi prsty, dokonce v ústech se podivně stáhla, jako kdyby se i ona bála projevit před ledovým hněvem Malecka Raii.

„Christof Larsh nás zradil, otočil se k nám zády a připojil ke kouzelníkům z Věží," první mezi Mocnými mluvil pomalu, rozvážně, každé slovo se odráželo od kamenných zdí temné kobky v děsivé ozvěně.

„Věděl, co ho za to čeká. Učil jsem Chrise stejně jako ostatní, ukázal mu tajemství magie, která nikdo jiný nezná. A on mě zradil. To nikomu nemohu prominout. Musí zemřít."

Pak mě obešel, položil ruku na Larshovu hruď přesně v místě, kde se stále ještě daly zachytit slabé ozvy jeho srdce.

Chtěl jsem něco udělat, promluvit, vykřiknout, nedokázal jsem se však ani pohnout. Sama Maleckova přítomnost mě paralyzovala víc než jakékoli kouzlo.

První mezi Mocnými se naklonil k bezvládnému muži a něco nezřetelného mu zašeptal do ucha. 

A pak Christofovi zastavil srdce.