Na pocit, že na mě lidi koukají jsem si už zvykla.

Ono se tomu ani nejde nějak vyhnout.

Prostě je normální, že se lidi otáčejí za ohniskem hluku, smíchu, breku, a nebo když sebou někdo plácne o podlahu. Už to tak prostě je. Asi se toho ani nejde zbavit.

Je to lidské.

Naprosto normální.

Tak proč mi dnes přijde tak hrozně podezřelé to, že mám pocit, že mě někdo sleduje neustále bez přestání, i když už rozruch okolo mého omylu opadl?!