"Ehm, já... no to promiň... hee zase," řeknu, když si vzpomenu na to, že už jsem se mu jednou omlouvala. "Jen bych se prostě chtěla omluvit za to, co jsem řekla. Mrzí mě to. Já to vlastně tak nemyslela. Protože mi na tobě záleží. Jsi prima kámoš..." schválně jsem nedořekla.

"Vážně? Já... no přišlo mi to tak nějak trefný. Ale tak teda dobře. Je to pryč."

"Já jsem fakt idiot. Někdy bych prostě měla bejt zticha."

"Ne to ne, je to roztomilý," řekl mi a usmál se na mě tak, že jsem věděla, že už je to mezi námi v pořádku.

Potom mě vzal kolem ramen a společně jsme se dívali na nebe nad námi.

××××

Trošku naivní ale což😁.