Asi o dvě hodiny později jsme se s Chels přesunuli do doupěte.

Někde po cestě jsme ztratili Dylana.

Ale nevnímali jsme to.

Cestou jsme se obě několikrát nacápli na chodník a teď už jsme jen vysedávali na naší lavičce a smáli se jako pomatené.

Byli jsme fakt opilé.

"Hele ty... Win!" otočila se na mě Chels, "Ty máš radši Lukea než mě, žejo?" smutně na mě koukala, "Už mi to došlo. Jen mi to prosím ale řekni narovinu."

"Blázníš, Chels?! Tebe mám ze všech nejradši! S Lukem jsem jen proto,... nechci ho znova odkopnout," řeknu jí jen tak na oko. Nechci jí říct, že jsem s Lukem taky moc ráda.

Na důsledky svých slov nemyslím.

Nechce se mi.