46.
Zrovna jsem vyklízela myčku, když se ozval domovní zvonek.
Ještě s utěrkou v ruce jsem se rozeběhla otevřít.
Ve dveřích stál Luke, dnes ale bez Daisy.
"Ahoj, Win," pozdravil mě, "Půjdeš se se mnou dívat na nebe?"
Musela jsem se na něj usmát. "Jo, jasně. Jdem," zavelela jsem a už šmátrala po klíčích.
Zamkla jsem. Nevím čemu, ale Luke se hlasitě rozesmál.
"Co je?" musela jsem se zeptat.
"Nic, jen víš co, s tou utěrkou ti to sluší."
Jasně, měla jsem ji přehozenou přes rameno.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top