"To nebe je tak krásný," začala jsem básnit o tom velkým nad náma, když jsme šmajdali po chodnících, kam nás nohy zanesly, "Já věřím v nebe, víš? Protože to tu bude vždycky. Nezradí nás. Můžeš se na něj podívat kdykoliv. A ono tu s námi bude napořád a to stejné. Věčně. Nezmění se. Ráda ho seduju, když si nevím rady. Prostě si řeknu, že to je přece pořád to samé nebe, na které jsem se dívala, když jsem byla šťastná. Pomáhá to."

Jo i takový střeštěnosti mi někdy padají z pusy. Trochu lituju, že jsem o tom vůbec začala. Je to fakt trapný.

On se na mě ale usmíval, "To je pravda. Taky se rád dívám na nebe pro inspiraci nebo když nevím, jak dál."

××××

Tak už jsme u důvodů proč u každé kapitoly je nebe.

Pro mě je nebe v některých případech taky útěchou.

#věřímvnebe

Kdo to tak má taky?