Celou cestu k našemu stolu mě Chels probodává pohledem, "Win, šmajrá, co to mělo znamenat? Ty se s ním bavíš? Uniká mi něco?"

Musím se zasmát její reakci. Je jak stíhačka.

"Neboj, Chels. To nic. Jen jsem se mu byla omluvit... já no prostě jsem..."

"Uf, dobrý. Už jsem se bála, že mě necháš sedět samotnou."

Už jsem se zmiňovala, jak moc ji zbožňuju?