'Víš co.'

Jak jen to pronese neubráním se nostalgii.

Ta typická Lukeova věta mě dostane.

On ji totiž používá skoro za každou větou.

Jak jsem kruci na tohle mohla zapomenout?!

Neubráním se úsměvu. Taky se na mě usměje. Možná trošku nejistě.

"Taky jsem se ti chtěla omluvit za ten park, teda jak jsem to..."

"Jo, v pohodě, nemusíš se omlouvat. Dlouho jsem s tebou nemluvil, takže jsem rád."