Rozhodla jsem se totiž, že půjdu prohodit řeč s tím venčícím klukem.

Chyba.

"Čauves, buldočku..." začala jsem pokřikovat, ale jakmile se dotyčný otočil zmrzla mi slova v ústech. Naprosto mě vyvedl z míry a to je fakt něco.

"Jé, ahoj Winnie," pozdravil mě a sklopil oči k trávě. Byl v rozpacích. Já taky.

Osoba, se kterou jsem měla tu čest, byl Luke Parsley.

Spolužák ze školy už od základky. Co základky, školky!

Někdy je fakt lepší být zticha.