Don't you want to share the guilt?   

Tentokrát ležela Hermiona v klíně Charlieho. Charles ji hladil po vlasech po celou dobu, co sledovali film. Hermiona si užívala tuto masáž hlavy. Tím hlazením jí vyhnal z hlavy všechny smutné myšlenky. Takhle spokojená chtěla zůstat napořád. Během reklam se Hermiona narovnala, aby si odskočila. Po návratu si už nelehla, místo toho si přehodila nohy přes Charlieho stehna. ,,Co když už nikdy z tohodle domu nevyjdu?" zeptal se zničehonic Charles. Hermionu ta otázka sice nejdřív zaskočila, ale hned měla odpověď.
,,Tak budu tvou donáškovou službou." Bylo to jednoduché zareagovat rychle, protože byla pravda, že by skutečně chodila den co den za Charliem, pokud by potřeboval.
Usmál se. Něco v jeho očích roztálo.
,,Každej by se na mě vykašlal. Já bych tě ani nedivil. Ale ty tu pro mě seš," řekl.
,,To je přece jasné," odvětila Hermiona tónem to je samozřejmost.
,,Bez tebe bych byl na dně. Jsi moje rádkyně. Pomocnice. Kdybych neměl na světě nic a nikoho, vím, že tebe bych měl pořád," pokračovat. Hermiona se nad jeho slovy nechtěla dojímat. Přemlouvala sama sebe, aby se nerozplakala. ,,Seš moje nejlepší kamarádka." Dojetí se rozplynulo.
,,Ach..." hlesla zklamaně.
Charlie si všiml té změny a trochu polekaně se zeptal: ,,Co se děje? Myslel jsem, že tě tím potěším. Chtěl jsem, abys věděla, jak tě vnímám."
,,No právě..." špitla Hermiona. ,,Já si toho vážím, skutečně. Jen... Promiň, to je očividně můj osobní problém..."
,,Ne, prosím, pověz mi to," pobídl ji jemně Charles. Hermiona sesunula své nohy z jeho klína, potřebovala kontakt se zemí a zároveň se připravila na možnost útěku. Ruce zkřížila na prsou, podvědomě se chtěla chránit, i když zlomené srdce těžko ochrání dvě paže. Shrbila se v zádech, přála si být co nejmenší, až to bude říkat. Zahleděla se na zem.
,,Jsem ráda, že jsem tvou nejlepší kamarádkou," začala, aby ho ujistila, že je za jeho slova vděčná. ,,Zároveň ale nejsem ráda, protože jsem jenom nejlepší kamarádkou. Vím, že city nikdo neovlivní. Nemůžeš za to. Já... já tomu rozumím..."
,,Počkej, počkej, počkej," skočil jí do řeči Charlie. ,,Mionko, tak to jsi pochopila špatně. Takhle jsem to nemyslel. Jasně, jsi moje nejlepší kamarádka, ale to neznamená, že tě nemám rád."
Hermiona však nechtěla porozumět jeho slovům. ,,Vždyť já vím. Máš mě rád jako nejlepší kamarádku," řekla smířeně, ale znělo to nešťastně.
,,Merline!" zvolal Charlie, aby donutil Hermionu se probudit z apatie a smutku. Hermiona vzhlédla, nejspíš plánovala říct něco ve smyslu: ,,Vážím si našeho přátelství. Zapomeň, co jsem povídala. To jsou čistě mé pocity."
Jenže neměla možnost to říct. Charlie totiž překonal tu malou vzdálenost mezi nimi, přisedl blíž k Hermioně a políbil ji. A ne, nebylo to kamarádské políbení. A ne, ani se od ní neodtáhl v další vteřině, aby se omluvil, že asi zašel moc daleko. Charlie Weasley líbal Hermionu Grangerovou jako muž líbá ženu a hodlal si za tímto rozhodnutím stát. Držel ji pevně ve svých pažích a nepokládal si otázky, jestli náhodou není brzy nebo jestli není až moc zlomený životem. Přišel ten čas, kdy už musel ukázat, že jak Hermiona stála celou dobu při něm, on je rozhodnutý stát při ní. Hermiona cítila jeho vyznání, objímaly ji nejen Charlieho ruce, ale i jeho vřelé city k ní.