Charlie si myl špinavé ruce v lavoru a povídal si s kolegy. Otřel si dlaně do kalhot a chtěl zamířit k večeři, ale zastavil ho záblesk světle modrého světla, které se před ním rozzářilo a postupně se zformovalo do podoby Maďarského trnoocasého dráčka. ,,Sakra," zašeptal, pokusil se polknout, ale nedokázal. Skoro neslyšně dodal: ,,To je Pans." Pohlédl na jednoho ze svých kolegů.
,,Utíkej k vedoucímu, pustí tě letaxovou sítí," řekl a poplácal ho po rameni. ,,Bude to v pohodě, Charlie!" zavolal na něj ještě, než ho ztratil z dohledu.

Pode dveřmi našel vzkaz od sousedky, kde bylo napsáno, že je Pansy v nemocnici. Přemístil se k velkému komplexu budov a zamířil k recepci. Poslali ho do pátého patra. Nedokázal čekat na výtah. Vzal to po schodech, bral je po třech. Běžel dlouhou chodbou. Zrovna vycházela lékařka, za kterou Pansy chodila. Poznala Charlieho. Čím víc běžel, tím víc ona zpomalovala svůj krok.
,,Prosím vás, co Pansy je? Je v pořádku?" vyptával se hned. Lékařka na vteřinu uhnula pohledem.
,,Mrzí mě to. Když ji přivezli, tak už se nedalo nic dělat. Takže jsme ji uspali a odstranili jsme zbytky..."
Charlie se na lékařku podíval zmateně, trhl hlavou. ,,Zbytky?" zopakoval a jeho hlas byl slabý a tichý. Jako by se ani nechtěl ptát. Jako kdyby ani nechtěl znát odpověď.
,,Ano, museli jsme vyprázdnit dělohu."
Nemohlo to znamenat to, co si myslel, že to znamená. ,,Já... Já asi dost dobře nechápu, jak... jak to myslíte," pravil Charlie. Lékařka věděla, že to Charlie pochopil dobře. Taky věděla, že to potřebuje slyšet, i když mu to zlomí srdce.
,,Potratila. Po fyzické stránce byla ve skvělém stavu, takže asi nějaký veliký stres..."
,,Potratila..." zopakoval neslyšitelným hlasem Charles. Jeho vidění se zúžilo, okolo byla tma.
,,Kdyby se dalo cokoliv dělat, udělali bychom to," ujišťovala ho lékařka.
,,Musím si sednout," řekl jen a došel k sedačce.
,,Klidně jeďte domů. Než se probere z anestezie, tak to bude ještě chvíli trvat. A bude unavená. Možná odmítne vás vidět, což není nic neobvyklého... Musí se vypořádat se svým smutkem."
,,Já tu počkám."

,,Můžete nás pustit k naší dceři?" dožadovala se žena anglicky. Charlie vzhlédl a pozoroval pár - prošedivělého muže v obleku a černovlasou ženu v podpatcích, jak zdržují zdravotní sestru.
,,Není možné, paní nechtěla vás," koktala ze sebe sestřička a bylo vidět, že je jí nepříjemné mluvit anglicky a navíc s těmito lidmi. Charlie si vybavil doktorčina slova: ,,Po fyzické stránce byla ve skvělém stavu. Nějaký veliký stres."
Vstal a zamířil k nim. ,,Pan a paní Parkinsonovi?" zeptal se. Otočili se k němu, čímž získala zdravotní sestra možnost odejít.
,,Vy jste ten Weasley?" zeptal se pan Parkinson chladně. Ani jeden z nich nenabídl ruku k potřesení. Parkinsonovi očividně kvůli své nadřazenosti. Charlie kvůli předtuše, že jejich záhadné zjevení se v Rumunsku souvisí se smrtí jeho dětí.
,,Co se stalo?" otázal se.
,,Chování naší dcery bylo opovrženíhodné. Jsem si jista, že se to naučila od vás," odvětila Parkinsonová. Charlie nedokázal uvěřit vlastním uším. 
,,To vám není blbý takhle o Pansy mluvit? Zvlášť teď?" zašeptal.
,,Domnívám se, že si tyto problémy způsobuje sama svým špatným rozhodováním," pokračovala Parkinsonová.
,,Měli byste oba vypadnout," řekl Charlie. Pan Parkinson bojovně zvedl bradu.
,,Víte, kdo jsem? Mám takové konexe, že mi stačí jediný rozhovor a vy budete..."
Charlie popošel blíž k němu a skočil mu do řeči: ,,A víte, kdo jsem já? Já jsem ten chlap, kterej vám rozbije hubu, jestli okamžitě neodejdete. Na ňáký konexe vám seru."
,,Co když nás bude naše dcera potřebovat?" pravila Parkinsonová - ne starostlivě, čistě z pocitu důležitosti.
,,Nikdy vás nepotřebovala," odpověděl Charlie.
,,A až zjistí, že jste nám vyhrožoval?" opáčil Parkinson.
,,Já myslím, že to pochopí," ujistil ho Charles a rukou ukázal směrem k výtahům.

Koupil si kafe z automatu a v roztřesených rukách nesl kelímek ke svému místu. Byl unavený a zmatený. Usrkl si kávy, která chutnala spíš jako horká voda. Zamračil se, položil kelímek na vedlejší židli a schoval tvář v dlaních. Chtěl plakat, chtěl nadávat na tu hroznou nespravedlnost, místo toho jen mělce oddechoval.