Pansy Parkinsonová byla rozhodnutá. Řekne to. Měla plán. Naprosto dokonalý, ničím nenarušitelný plán. Každou vteřinu nadcházejícího dne měla do detailu promyšlenou. Na konci dne připraví Charlesovi perfektní večeři s perfektním vínem a poklidným tónem začne: Charlesi, musíme si promluvit. Dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k závěru, že bych ti měla říct, jak se cítím. Není to totiž nijak jednoduché a přeju si, aby ses pokusil vcítit do mé kůže. Bývala jsem samotář. Bála jsem se jakýchkoliv vztahů - partnerských, přátelských... Pak jsi přišel ty a vše se změnilo. Nebo teda alespoň podstatná část mého života se tím změnila. Na druhou stranu si ale uvědomuju, že tím, co teď vyslovím, se ti celá odevzdám. Tím vyznáním ti dám do opatrování své srdce. Charlesi, já tě totiž...
,,Brý ráno," vyrušil ji z úvah hluboký hlas. Pansy se otočila na druhý bok, aby mu mohla pohlédnout do tváře.
,,Jak jsi poznal, že jsem vzhůru?" zeptala se místo pozdravu. Charlie se jen usmál - jako by se pihy na jeho tváři roztančily.
,,To prostě poznám. V kolik musíš do práce?"
Měla plán. Perfektní plán.
,,Vzala jsem si neplacené volno," odpověděla. Charlie pozvedl obočí. ,,Dnes se ti chci naplno věnovat."
,,Čím jsem si to zasloužil?" otázal se. Pansy ho pohladila po tváři.
,,Svou existencí," pronesla vyhýbavě. Zvedla se a zmizela v koupelně. Za chvilku vyšla ven se zubním kartáčkem v puse.
,,A co podnikneme?" vyptával se Charles. Pansy něco nesrozumitelného zahuhlala a ukázala na sebe. ,,Ach tak... Mám to nechat na tobě," pravil chápavě. Pansy přikývla. ,,Dobře. Nechám se překvapit, maceško."

Mezitím co se Charlie věnoval snídani, kterou mu Pansy připravila, plánovala. Večer mu poví: Charlesi, díky tobě jsem skutečně šťastná. Nikdy bych nevěřila, že i já dostanu šanci zažít něco takového. Moc si tě za to vážím a každý den děkuju bohům, že mi tě přivedli. Já tě, Charlesi,...
,,Bejt tebou moc bych mě nerozmazloval," řekl Charlie. Pansy vzhlédla od kávy, do které tupě zírala. ,,Zvyknu si na to a budu po tobě vyžadovat snídaně každej den."
,,Princezny snídaně nepřipravují," odvětila chladně.
,,Tak to jsem rád, že žádnou princeznu nemám, jenom nějakou obyčejnou holku," zavtipkoval Charles a ihned schytal jeden pohlavek do vlasů. Omluvil se a Pansy se zašklebila. ,,Ne, fakt," začal po chvíli, ,,jsem děsně rád, že sis vzala volno."
Podívala se mu do tváře. Jak se mu to vůbec povedlo takhle ji okouzlit? Tak snadno jí ukradl srdce. Kdo by to řekl, že se nad ní slituje skoro světec! Správňák, dobrák od kosti, chlap, co se vždy zachová správně... Pansy Parkinsonová si byla téměř jistá, že tenhle muž musel utéct z nebe, obětoval ráj, aby mohl být s ní. Jinak si to vysvětlit nedokázala.
,,Sice jsi tady se mnou, ale myšlenkama cestuješ napříč světy," řekl pobaveně, když viděl, jak její oči na něj vrhají nepřítomný pohled.
,,Prosím?" zeptala se. Přívětivě se zaculil.

,,Proč se převlékáš, když zůstáváme doma?" zeptal se Charlie, který byl uveleben v polosedu na posteli a četl si jednu Pansyinu básnickou sbírku. Pansy oblečena jen v kalhotkách a podprsence s jednou podvazkovou punčochou v ruce odvětila: ,,Chci se ti líbit."
Charlie si ji zálibně změřil pohledem, našpulil rty, následně se pousmál.
,,Mně se líbíš pořád. I bez toho luxusního prádla a punčoch." Pansy protočila oči v sloup.
,,Sprosťáku," poznamenala a rolovala punčochu, aby se jí lépe navlékala.
,,Tak jsem to nemyslel. Jasně - zbožňuju tě nahou, ale líbíš se mi i třeba v pyžamu nebo obyčejným tričku." Pansy na jeho kompliment nijak nereagovala. Soustředila se na druhou punčochu a v duchu si připravovala své veledůležité vyznání. Zamířila ke skříni a pátrala po šatech. Nemohla je najít.
,,Do hajzlu," postěžovala si. ,,Krucinál."
,,To tvoje nadávání..." hlesl Charlie a zavrtěl hlavou. ,,Máš štěstí, že tě tak miluju, takže mi to nijak nevadí."
Pansy se zarazila. Řekl to?! Prudce se k němu otočila čelem. ,,Co si to dovoluješ?!" okřikla ho víc zoufale než naštvaně. Charlie zmateně pootevřel ústa.
,,Co jsem provedl?" otázal se.
,,Ty jsi to řekl!" Stále nechápal. ,,To jsem měla říct já! Po perfektní večeři a s perfektním vínem!"
,,Co jsem řekl? Co jsi měla říct?"
,,Že mě miluješ! Že tě miluju!" houkla dotčeně Pansy. Charlieho nechápavý výraz zmizel a na jeho tváři se objevil široký úsměv.
,,Ale já tě miluju," řekl pouze.
,,Neříkej to! Takhle to nemělo být! Mlč!" vztekala se Pansy jako malé dítě.
,,Miluju tě! Miluju tě! Miluju tě, Pansy!" začal vyvolávat Charles. Pansy se rozběhla, skočila za ním na postel a dlaní mu přikrývala ústa.
,,Mlč! Není správný čas! Zkazíš mi to!"
Charlie ustal. Zkusmo odstranila dlaň z jeho úst, aby se mohl nadechnout.
,,Dobře," řekl. ,,Nic jsem neřekl. Zapomenuto. Povečeříme a ty mi povíš něco... Copak že mi to povíš, Pansy?"
,,Povím ti, že tě miluju, ale teď sklapni a předstírej, že to nevíš."
,,Jistě." Pansy se narovnala. ,,Miluju tě," zašeptal Charlie. Pansy chňapla polštář a začala Charlieho dusit.
,,Miluju tě, ale teď zemřeš!" varovala ho Pansy. Po chvíli to vzdala a polštář odhodila. Charlie byl rozcuchaný a smál se jako blázen. ,,Mělo to být dokonalý," hlesla smutně (ale částečně smířeně) Pansy. Pohladil ji po paži.
,,Vždyť to o sobě víme už dávno."
,,Já vím... Ale chtěla jsem to celé vysvětlit."
Charlie se zasmál. ,,Co chceš vysvětlovat na tom, že se milujeme?"
Pansy mu pohlédla do očí. Bylo to tak dobré, protože to nebylo dokonalé. ,,Máš pravdu," uznala. ,,Prostě tě miluju, Charlesi. Teď tě zvu na večeři, která nám mezitím nejspíš vychladla."
Vylezla z postele, svlékla si punčochy a místo šatů na sebe hodina veliké tričko. Docupila za Charlesem, ten ji políbil na čelo a řekl: ,,Tak pojďme, ty moje macešková princezno."

Ani zlé slovo nepřeložit
nikomu přes cestu srdce
Tak se chci naučit žít
a nikdy nemít prázdné ruce
v kterých by nezbyla
už ani něha...

- Markéta Procházková